Creep

Ploužení (creep) je pomalé tečení hmoty, kdy napětí v hornině nebo zemině nepřekročí mez pevnosti, ale přesto dochází k deformacím. Čím měkčí je hornina nebo zemina, tím menší namáhání stačí k tomu, aby se projevily známky ploužení. Z mechanického hlediska jde o velmi pomalý, dlouhodobý, zpravidla se nezrychlující pohyb hmot ve svahu, přičemž velikost posunu bývá velmi malá. Ploužení je zpravidla přípravnou fází ostatních druhů gravitačních pohybů. Může se však uplatnit i jako závěrečná fáze po odeznění krátkodobého svahového pohybu.

Podle hloubky ploužení rozlišujeme:

  • povrchové ploužení, které se projevuje téměř neznatelným pohybem povrchových vrstev zvětralin a svahových sedimentů; jeho důsledkem je vyvlečení nebo hákování vrstev, popolézání sutí; hákování je ohnutí vrstev hornin směrem po svahu,
  • podpovrchové (hlubinné) ploužení, které je pomalou viskózně-plastickou deformací hornin v hloubce svahu, která se projevuje (Demek, Pašek, Rybář 1975):
    1. rozvolňováním svahů, a to:
      • rozvolňováním skalních svahů se vznikem puklin rovnoběžných s povrchem svahu,
      • rozvolňováním svahů otevíráním tahových trhlin v jeho horní části,
      • deformací vysokých svahů provázených roztrháním rozvodních částí reliéfu a stupňovitými poklesy svahů; vznikají zejména tzv. zdvojené hřebeny, tj. dva rovnoběžné skalní hřebeny oddělené sníženinou;
    2. gravitačním vrásněním, které se projevuje vazkoplastickým pohybem po svahu a vytlačováním měkkých hornin na dně údolí nebo přilehlé sníženiny,
    3. blokovými pohyby, které se projevují
      • pohyby bloků po plastických podložích,
      • blokovými pohyby podél předurčené plochy.
« Back to Glossary Index

Napsat komentář