Jedná se o skupinu semihydromorfních půd, tedy půd periodicky ovlivňovaných vodou, v důsledku povrchového převlhčení. Tento proces se nazývá oglejení. Svrchní horizonty jsou převlhčeny nejvíce, převládá v nich anaerobní, tedy redukční prostředí. S hloubkou intenzita převlhčení klesá a začíná převažovat aerobní (oxidační prostředí).
Oxidačně redukční podmínky ovlivňují mocenství různých prvků. V případě hojně zastoupeného železa je změna mocenství doprovázena i barevnou změnou. Dvojmocné redukované Fe2+ má barvu modrozelenou, zatímco oxidovaná podoba Fe3+ je oranžovohnědá. V půdním profilu jsou tyto formy zastoupeny vedle sebe a vytváří charakteristické mramorování. V redukčnějších podmínkách převládá modrošedá či zelenošedá barva nad rezivou, která je patrná podél systému půdních pórů, kam se dostává alespoň částečně vzduch. V podmínkách více aerobních již převládá barva rezivá.
Do této skupiny půd paří dva půdní typy. Pseudoglej je charakteristický výskytem výrazného mramorovaného horizontu. Často obsahuje i vybělený horizont En (nodulární) obsahující železnatomanganaté bročky (noduly). To se týká především půd vzniklých převlhčením původních luvisolů.
Stagloglej má rovněž charakteristický mramorovaný horizont, ale intenzita převlhčení je větší než u pseudogleje. Nadložní i organické horizonty jsou hydromorfní (Ot, At) a šedomodrá barva výrazně dominuje ve svrchních částech mramorovaného horizontu.
Pseudoglej (PG)
Půdy se stratigrafií O–Ahn či Ap–En–Bmt–BCg–C nebo O–Ahn či Ap–Bm–Bcg–C. Jsou charakterizovány výskytem výrazného mramorovaného redoximorfího diagnostického horizontu. U půd vyvinutých z luvizemí nalézáme nad ním vybělený horizont s velkým výskytem výrazných nodulárních novotvarů. V tomto případě vznikl mramorovaný horizont transformací luvického horizontu a je proto označen Bmt.
U ostatních půd vznikl mramorovaný horizont transformací kambického brunifikovaného horizontu nebo pelického kambického horizontu; v posledním případě jej označujeme Bmp. Nodulární novotvary nacházíme obecně blízko povrchu půdy (Ahn). Mizí při laterálním vyluhování, které může přeměnit En na Ew.
Humusovou formou je nejčastěji moder-hydromoder, humusový horizont a ornice mají zvýšený obsah humusu ve srovnání s okolními anhydromorfními půdami. V ornicích se obsah humusu pohybuje v rozmezí 2,5–3,5 %. Pseudogleje jsou půdami eubazickými (VM nad 60 %) až mesobazickými (VM 35–60 % v hor. Bm), se zvýšeným zastoupením amorfního FeO.
Pseudogleje se vytvářejí buď z pedogenně (z luvizemí) či litogenně zvrstvených event. nepropustných (pelické, písčitojílovité) substrátů. Nalézáme je v rovinatých částech reliéfu humidnějších oblastí – v klimatických regionech B 6–9, Ko 3–7, Ku 4–7.(3)4–5, ve výškovém stupni 4–7. Jsou to půdy s udickým – periodicky akvickým vodním režimem.
Stagnoglej (SG)
Představuje pseudoglej s velmi dlouhou periodou povrchového převlhčení profilu, se stratigrafií Ot–Ahg či At–Gro–Bm–Cg. Pod hydrogenním nadložním a humusovým horizontem se vytváří horizont, který svědčí o dlouhodobém převlhčení – šedý glejový horizont s rourkovitými novotvary, který přechází do mramorovaného redoximorfního horizontu.
Tato půda se vytváří v lokálních podmínkách dlouhodobějšího povrchového oglejení než pseudoglej.
Zdroj: Pavlů, L. 2018. Základy pedologie a ochrany půdy. Katedra pedologie a ochrany půdy. Česká zemědělská univerzita v Praze. [cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://katedry.czu.cz/storage/4833_Zaklady-pedologie-a-ochrany-pudy.pdf
Taxonomický klasifikační systém ČR. cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showKlasifikacniSystem