Ropičanka

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí	2-03-03-040
plocha povodí [km2]	36,7
délka toku [km]	16,5
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]	0,62

Charakter toku

Ropičanka pramení v nadmořské výšce kolem 820 m na sev. svazích hory Ropice (1083 m) v Moravskoslezských Beskydech. Po celé délce svého toku  směřuje zhruba sev. až sev.-vých. směrem. Ve své horní části nese Ropičanka také jméno Řeka. První pravostranným přítokem je potok Javorová, pramenící na záp. svazích Javorového (1032 m). V obci Řeka se připojují zleva Příslopský a Juryský potok a zprava Lavičský potok. 

Mezi obcemi Řekou a Smilovicemi říčka Ropičanka vystupuje ze sevřeného údolí Moravskoslezských Beskyd a vtéká do Třinecké brázdy. Před Stříteží je Ropičanka propojena přivaděčem Řeka-Stonávka s Černým potokem, který patří k záp. položenému povodí Stonávky. Od Stříteže směřuje Ropičanka k sev.-vých. směrem k Ropici, před níž přijímá zleva potok Vělopolku – nejvýznamnější ze svých drobných přítoků. Ropičanka dále protéká obcí Ropice a na již. okraji Českého Těšína v nadmořské výšce zhruba 270 m ústí zleva do řeky Olše, která její vody unáší dál do Odry.

Ropičanka odvodňuje přilehlé části Moravskoslezských Beskyd a Třinecké brázdy. Řeka patří mezi vodohospodářsky významné toky a spadá do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jablunkovsko. Pstruhové pásmo se nachází po celé délce vodního toku. Hydrologická stanice se nachází ve Smilovicích (Řece). Ropičanka má dělenou správu, když její spodní část od ústí do Olše po spádový stupeň (km 8,3) těsně nad tzv. rozdělovacím objektem ve Smilovicích (km 8,1) spravuje státní podnik Povodí Odry a výše ležící úsek po pramen je v péči Lesů České republiky (LČR).

Regulace Ropičanky

Tok Ropičanky je bystřinné povahy a je charakteristický, jako většina beskydských toků, značnou rozkolísaností průtoků. Přirozený podélný sklon dna se pohybuje od ústí po Vělopolku (přítok v km 3,4) v rozmezí od 7 a ž 8 ‰, výše pak v procentech. Protéká poměrně hustým osídlením, což spolu se skutečností, že je z ní provozován převod vody do sousedního povodí Stonávky, je důvodem, že tento menší potok byl zařazen mezi tzv. významné toky (ve smyslu znění zákona o vodách).

Ropičanka protéká odshora zástavbou obcí Řeka, Smilovice a Ropice, a na dolním konci okrajem města Českého Těšína. Zvláště v dolním úseku (km 0,0 – 2,6) probíhá komplikovaným územím charakterizovaným příměstskou průmyslovou zónou s křížením četných inženýrských sítí a spletitě trasovaných komunikačních spojení. Jedná se mj. o křížení s tratí ČD Bohumín – Mosty u Jabl., tratí Český Těšín – Frýdek-Místek, silnicemi I/11 a II/468, včetně jejich vzájemného propojení a propojení s dalšími obslužnými komunikacemi.

Na Ropičance, jakožto na dravém bystřinném toku trpícím směrovou i výškovou nestabilitou, byly prováděny již od počátku 20. století četné úpravy a vybudovány stabilizační objekty v korytě, a to v úseku jak spravovaném dnes s .p. Povodí Odry, tak i LČR. Úpravy byly prováděny postupně a v různé době a s různou mírou začlenění do přirozeného rázu toku.

Nejvýznamnější zásahy do koryta proběhly v osmdesátých letech 20. stol. jako důsledek povodní z předchozího desetiletí (zejména v letech 1972 a 1974). Přibližně do téhož období spadá i zřízení převodu vody z Řeky do Stonávky ke zvýšení vodohospodářského potenciálu povodí Stonávky, kde již předtím byla vybudována údolní nádrž Těrlicko. V 70.letech bylo totiž rozhodnuto o výstavbě nového energetického zdroje ve Slezsku v povodí Olše – Elektrárny Dětmarovice (EDĚ) – a jemu bylo třeba zajistit i potřebný zdroj vody.

Řešení se naskytlo v podobě kompenzačního hospodaření již existující údolní nádrže Těrlicko k níže situovanému profilu jezu na Olši v Dětmarovicích, přičemž patřičnou zabezpečenost odběru vody byl proto nutno zvýšit zřízením převodu. Součástí něj je rozdělovací objekt na Ropičance (jez s pohyblivým segmentovým uzávěrem v km 8,3) a 1,9 km dlouhý otevřený přivaděč do Černého potoka, pravostranného přítoku Stonávky, na níž údolní nádrž Těrlicko pak  níže leží.

V důsledku všech úpravních opatření, které již předtím byly provedeny v minulosti pro směrovou stabilizaci toku a ke zvýšení průtočné kapacity, Ropičanka tak dnes skýtá okolnímu území dostatečný stupeň ochrany před povodněmi. V údolí Ropičanky i v jejím povodí neexistuje žádná významnější akumulace vody, která by měla na její průtokové poměry větší vliv. 

Vodohospodářská bilance a kvalita vod

Po stránce celkové vodohospodářské bilance vykazuje její průtokový režim k ústí (do Olše) určitý úbytek způsobovaný zmiňovaným převodem. Kvalita vody je v Ropičance, sledovaná a vyhodnocena v jejím ústí jako vcelku uspokojivá, žádný významný bodový zdroj znečištění není výše v jejím povodí registrován.

(zdroj: https://www.pod.cz/atlas_toku/ropicanka.html)