Fytocenologie: Svaz Tilio-Acerion Klika 1955: Aceri pseudoplatani-Carpinetum betuli Klika 1941, Lunario redivivae-Aceretum Schlüter in Grüneberg et Schlüter 1957, Phyllitido scolopendrii-Fraxinetum excelsioris Schwickerath 1938, Arunco sylvestris-Aceretum pseudoplatani Moor 1952, Mercuriali perennis-Fraxinetum excelsioris (Klika 1942) Husová in Moravec et al. 1982, Seslerio albicantis-Tilietum cordatae Chytrý et Sádlo 1997
Lesnická typologie: 1J Habrová javořina, 1A Javorohabrová doubrava (kromě 1A9, PLO 35), 2A Javorobuková doubrava, 3J Lipová javořina, 3U Javorová jasenina, 5J Suťová (jilmojasanová) javořina, 5U Vlhká jasanová javořina, 6J Suťová jilmovosmrková javořina
Struktura a druhové složení
Stromové patro suťových lesů je druhově bohatší než u jiných typů mezofilních listnatých lesů. Převládají v něm rychle rostoucí dřeviny, jako jsou javory (Acer platanoides a A. pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípy (Tilia cordata a T. platyphyllos) a jilm drsný (Ulmus glabra). V nižších nadmořských výškách jsou hojné lípy a často je zastoupen habr obecný (Carpinus betulus), zatímco v podhorských a horských oblastech lípy ustupují, převládá nejčastěji javor klen (Acer pseudoplatanus) a vyskytuje se i buk lesní (Fagus sylvatica), případně jedle bělokorá (Abies alba). Vzácně se v suťových lesích vyskytuje i tis červený (Taxus baccata). Jilmové porosty na mnoha místech ustoupily vlivem grafiózy. Rovněž keřové patro s Corylus avellana, Ribes uva-crispa, Sambucus nigra, S. racemosa a dalšími druhy je bohatě vyvinuto.
V bylinném patře je málo ekologicky specializovaných druhů, spíše se vyskytují druhy přesahující z bučin, dubohabřin, údolních jasanovo-olšových luhů a vzácněji i z teplomilných doubrav. Typické je zastoupení nitrofilních druhů (např. Geranium robertianum a Urtica dioica) a druhů náročných na vlhkost (např. Lamium maculatum a Stellaria nemorum). Jako výrazné dominanty bylinného patra se v některých porostech uplatňují stín snášející vysoké byliny; na bázemi bohatých a vlhkých půdách je to Lunaria rediviva a na hlinitých půdách ovlivněných půdotokem Aruncus vulgaris.
V suťových lesích krasových žlebů se vyskytuje vzácná kapradina jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium). Na strmých horních částech svahů na vápenci se vyskytuje pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), doprovázená některými druhy teplomilných doubrav. Na balvanitých sutích je výrazně vyvinuto mechové patro.
Ekologie
Strmé svahy s výchozy skal nebo výrazným půdotokem, rokle, dolní části svahů a svahová úpatí s akumulací balvanů nebo jiného suťového materiálu. Podloží je obvykle tvořeno tvrdými horninami, a to jak silikátovými, tak vápenci. Půdy jsou mělké v okolí skalních výchozů i hluboké v dolních částech svahů a na svahových úpatích, často vlhké, nikoli však trvale zamokřené.
Obsahují velký podíl skeletu, ale současně jsou bohaté živinami. Koloběh živin v suťových lesích je poměrně rychlý, protože opad lip, javorů, jilmů a jasanu je živinami bohatý a rychle se rozkládá. Suťové lesy tvoří většinou jen maloplošné porosty rozšířené od pahorkatin do horských poloh; horní hranice dosahují v nadmořských výškách kolem 800–900 m.
Rozšíření
Suťové lesy se vyskytují roztroušeně v pahorkatinách až horských polohách po celém území České republiky. Chybějí v nížinách, pánvích a dalších oblastech s plochým reliéfem, stejně jako v nejvyšších horských oblastech. V moravských Karpatech jsou běžné ve všech geomorfologických jednotkách (kromě rovin).
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.