Fytocenologie: Svaz Piceion abietis Pawłowski et al. 1928: Calamagrostio villosae-Piceetum abietis Hartmann in Hartmann et Jahn 1967, Dryopterido dilatatae-Piceetum abietis Sýkora ex Sofron 1981, Anastrepto orcadensis-Piceetum abietis Stöcker 1967
Lesnická typologie: 7Z Zakrslá buková smrčina, 7Y Skeletová buková smrčina, 7N Kamenitá kyselá buková smrčina, 7M Chudá buková smrčina, 7K Kyselá buková smrčina, 7S Svěží buková smrčina, 8Z Zakrslá smrčina, 8Y Skeletová smrčina, 8N Kamenitá kyselá smrčina, 8M Chudá smrčina, 8K Kyselá smrčina, 9K Klečová smrčina
Struktura a druhové složení
Zapojené i rozvolněné smrčiny zpravidla s vertikálně členitým stromovým patrem. Korunový zápoj dosahuje často až 90 %, rozvolněnější je však na skalních výchozech a balvanitých sutích, kde má smrk menší vitalitu a zakmenění, nebo na horní hranici lesa, kde se mohou smrčiny prolínat s porosty kleče (v moravských Karpatech bez kleče). Ve stromovém a keřovém patře se kromě smrku ztepilého (Picea abies) mohou v menší míře uplatňovat i listnáče Acer pseudoplatanus, Betula pendula, B. pubescens, Fagus sylvatica a zejména Sorbus aucuparia.
Bylinné patro je v zapojených porostech silně zastíněné a jeho pokryvnost může výrazně kolísat. Dominantními druhy třtinových smrčin jsou Avenella
flexuosa, Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata a Vaccinium myrtillus a hojné jsou různé horské druhy (např. Blechnum spicant, Homogyne alpina, Luzula sylvatica, Streptopus amplexifolius a Trientalis europaea), jejichž přítomnost odlišuje přirozené smrčiny od kulturních.
Kromě převládajícího typu smrčin s třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa) a borůvkou (Vaccinium myrtillus) se maloplošně vyskytují také druhově chudé porosty s kapradí rozloženou (Dryopteris dilatata) na svažitých kamenitých sutích. Dále se často vyskytují plavuně Huperzia selago a Lycopodium annotinum. Na vlhčích stanovištích a kolem potoků se mohou maloplošně vyskytovat Chaerophyllum hirsutum, Silene dioica a Soldanella montana. Mechové patro může dosahovat pokryvnosti až 90 %. Jeho dominantními druhy jsou Dicranum scoparium, Hylocomium splendens a Polytrichastrum formosum a vyskytují se v něm také játrovky a rašeliníky.
Ekologie
Třtinové smrčiny rostou na svazích a vrcholech kopců v nadmořské výšce (950–) 1 100–1 350 m. Na horní hranici lesa jsou porosty kvůli extrémním klimatickým poměrům rozvolněnější. Půdy jsou kamenité podzoly na minerálně chudých silikátových horninách. Na skalních výchozech a vrcholech kopců se mohou třtinové smrčiny maloplošně vyskytovat i v nižších nadmořských výškách; zde však bývají silně ovlivněny hospodářskou úpravou lesů, takže většinou splývají s okolními kulturními smrčinami.
Rozšíření
Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Rychlebské hory, Hrubý Jeseník, vzácně i Brdy a Adršpašsko-teplické skály. V moravských Karpatech pouze Moravskoslezské Beskydy.
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.