Sklářství na Moravě v 19. a pak i ve 20. století výrazně ovlivnily podnikatelské rodiny Schreiberů a Reichů. Nejprve tyto rodiny pronajímaly sklářské hutě převážně postavené na panstvích šlechticů a poté hutě odkupovaly a budovaly další sklárny. Rod Schreiberů se významně zapsal v historii sklárny v Sidonii a ve Svatém Štěpáně.
Sklářskou tradici rodiny Schreiberů založil Josef Schreiber starší (1819–1880). Nejprve se ve Vídni vyučil u sklenáře, u něhož pracoval i po svém vyučení a díky sňatku s jeho dcerou Barborou dostal darem obchod se sklem. Jelikož se obchodu dařilo, vzal si do učení svého synovce Josefa a posléze i Eduarda a Maxmiliana Göpfertovi. Roku 1852 odjel Josef Schreiber mladší do českých hutí, aby zrychlil vyřizování objednávek u skláren, z kterých Josef Schreiber starší kupoval sklo. Díky této cestě poznal sklářskou výrobu a nabídl svému strýci, že by si mohli pronajmout vlastní sklárnu.
První sklárnou, kterou si Josef starší pronajal, byla sklárna Rapotín ve Velkých
Losinách. Stalo se tak 27. května 1857. Josef Schreiber mladší se stal ředitelem této huti. Převzali i sklárnu Marienwald u Proseče, kterou získal Josef mladší sňatkem s dcerou svého sklářského mistra Gerardta a roku 1859 se rozhodli pronajmout i sklárny ve Svaté Sidonii a později i ve Svatém Štěpáně.
Dne 24. ledna 1860 získali na žádost Josefa Schreibera titul c. k. privilegovaná továrna. Na začátku 60. let zakoupili někdejší papírny u Světlé nad Sázavou, které přestavili na brusírnu křišťálového skla Josefodol a pro výrobu luxusních křišťálových souborů koupili také brusírny Františkodol a Karlov.
Jelikož v roce 1871 vyhořela sklárna v Rapotíně, rozhodli se Schreibrové modernizovat výrobu a namísto pecí na dřevo, nechali vystavit pece pro topení jak plynem, tak uhlím. V roce 1865 Josef Schreiber starší předal firmu svým synovcům, tedy Josefu Schreibrovi mladšímu, Eduardu a Maxmilianovi Göpfertovým, jelikož neměl své vlastní děti. Vznikla tak firma s názvem J. Schreiber & synovci. Ačkoliv tato firma stále sídlila ve Vídni, měla své zastoupení v evropských i světových hlavních městech. Podíly ve firmě byly rozděleny následovně: Josef Schreiber mladší získal dva podíly, jelikož řídil výrobu v továrnách, Eduard Göpfert dostal taktéž dva za vedení obchodu firmy a Maxmilian Göpfert, který byl ředitelem, dostal pouze jeden.
V 70. a 80. letech 19. století si díky úspěchu firmy pronajali i sklárnu Karolienthal, sklárnu v Uhrovci, v Jaroňovicích, Maxovu huť v Dubňanech a Jindřichovu huť. Firma taktéž získala dva uhelné doly, jimiž následně mohla vytápět své sklárny na jižní Moravě. Firma rovněž vyvážela své zboží za hranice, proto si koupila sklárny v sousedních zemích, a to v pruském Fürstenbergu a v Briesenu a v polských Zombkowicích. Josef Schreiber mladší zakoupil šlechtické panství Lednické Rovné u Trenčína, kde postavil novou sklárnu a tím se firma naposledy rozšířila. Pro rozvoj firmy bylo potřeba stále větších investičních nákladů, kterých bohužel měla stále méně a z toho důvodu se v roce 1897 změnila na akciovou společnost Skelné hutě, dříve J. Schreiber & synovci.
S přeměnou na akciovou společnost se do firmy dostali cizí akcionáři, kteří si ve firmě odkoupili své podíly. Rodině Schreiberů tak zůstala pouze nově postavená sklárna v Lednické Rovné u Trenčína, kterou vlastnil Josef Schreiber mladší a pronájem skláren v Sidonii a ve Svatém Štěpáně zastával Vincenc Schreiber. Později měl ve své správě Vincenc i nově vybudovanou sklárnu v Nemšové, která zahájila výrobu v roce 1901. Po smrti Josefa Schreibera v roce 1902 se bývalá rodinná firma stále více stávala veřejnou a po první světové válce již ve firmě Skelné hutě, dříve J. Schreiber & synovci nebyl zaměstnán žádný člen rodiny Schreiberů [1].
Zdroje:
- Kolínek, Z. 2022. Srovnání vývoje sidonské huti s vývojem skláren na Východní Moravě. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta.