Pivovary ve Frenštátu pod Radhošťem

Šenkování piva ve Frenštátu probíhalo formou pořádky. Vždy daný právovárečný měšťan vyvěsil chmelový věnec a korbel. Zmínky o prvním pivovaru pochází již z listiny vydané roku 1445. Po husitských válkách, v roce 1445, předstoupili před Jana Čapka ze Sán, který měl hukvaldské panství v zástavě, fojt, purkmistr a konšelé Frenštátu, žádající jej o obnovení svých dřívějších práv a svobod.

Důvodem žádosti byla ztráta listiny s jejich právy během husitských válek. Díky svědkovi, který se zavázal přísahou, jim byly všechny výsady listinou vydanou 25. července 1445 obnoveny. Součástí obnovené listiny byly odvody na sv. Jiří a sv. Václava, z pivovaru 1 groš a z šenkovních domů na náměstí 1-2 groše, podle jejich velikosti. Dne 19. května 1467 byla listina znovu obnovena na žádost fojta Jana z Hlušovic, olomouckým biskupem Tasem z Boskovic.

Poddanský pivovar

Původní poddanský pivovar patřil do správy olomouckého biskupství. Pivovar byl převážně dřevěný, z části zděný. Kdy a kým byl původní pivovar vystavěn, není bohužel známo. Pravděpodobně se tak stalo v 15. století. Stál na náměstí Míru, kousek od něj stála spilka se zděným sklepem, kde se pivo uchovávalo a chladilo. Přesněji se nacházel na východ od domu s čp. 20.

Olomoucký biskup Vilém Prusinovský 25. listopadu 1568 dává právo varu piva osoblažskému hejtmanovi Kašparovi Bočkovi z Malejovic, majiteli hamru pod Frenštátem. Privilegium bylo uděleno na základě odkupní listiny biskupského frenštátského hamru již zmíněným Kašparem Bočkem. Pivo zde mohlo být vařeno k užitku dělníků hamru, avšak nesmělo toto pivo sloužit k prodeji. Pokud by jim pivo nestačilo, smí jej odebírat pouze z hukvaldského vrchnostenského pivovaru.

U poddanského pivovaru stála studna, která byla roku 1604 za purkmistra Jana Soboty zasypána. Místo ní byla na náměstí vykopána nová, která sloužila pivovaru až do roku 1839. Roku 1612 byla pořízena do pivovaru nová pivní pánev, která vážila 6 centýřů, 45 funtů a stála 140 rýnských. Kardinál František z Ditrichštejna dne 13. prosince 1628 obnovil výsady (z roku 1584) udělené olomouckým biskupem Stanislavem II. Pavlovským a současně městu povoluje též právo varu a šenku piva. Odvod z tohoto práva stanovil na ročních 20 tolarů moravských. Platit jej měli šenkovní měšťané dvakrát ročně, jednu povinu na sv. Jiří a druhou na sv. Václava. Roku 1657 i olomoucký biskup Leopold Vilém ponechal svobodné vaření a šenkování piva městu Frenštátu. Okolní vsi města mohly odebírat pivo pouze z městského pivovaru v Příboru nebo pivovaru vrchnostenského.

K okolní vsím náležícím k městečku Frenštátu od roku 1584 patřily Lichnov, Kopřivnice, Drnholec a půl Závišic. Přičemž první tři jmenované vsi od 3. září 1567 směli odebírat pivo z Příbora či Hukvald, nikoli Frenštátu. Dne 19. listopadu 1661 v noci vypukl požár a vzplanulo celé náměstí, pivovar, čtyři sladovny a čtyři právovárečné domy. (Obec frenštátská vlastní již ve 14. století čtyři sladovny, nacházely se v místech zvaných Podříčí).

Roku 1665 nařídil olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna, díky nepořádkům v platech odváděných městem vrchnosti z práva várečného, opatření k jejich zamezení. Pokud přijde pořádek šenku na městskou radnici, která též disponovala právem varu, užitek z ní má být použit pro městskou obec, nikoli rozdělen mezi měšťanstvo. Další požár, který zničil pivovar a domy na náměstí byl roku 1680, kdy Frenštát napadli povstalci z Uher a město vydrancovali.

Olomoucký biskup kardinál Wolfgang Schrattenbach dne 21. února roku 1713 potvrzuje knihou o devíti listech městu Frenštátu výsady udělené jeho předchůdci. Současně ustanovil 37 právovárečných domů. V listině je také uvedeno, aby hukvaldští úředníci chránili majitele právovárečných domů proti veškeré újmě, a aby nebylo pivo jinde než v těchto domech šenkováno. Arcibiskup olomoucký Antonín Theodor hrabě Colloredo dne 20. listopadu 1779 vydává rozhodnutí ve sporu mezi 265 předměšťany z Frenštátu jako žalobci a 37 právovárečnými měšťany jako obžalovanými, v němž se žalobci domáhají právovárečných práv, jako mají obžalovaní. Jejich žaloba se zamítá.

K tomuto sporu přibylo ještě 24. února 1796 usnesení, které přikazuje právovárečným měšťanům, aby každý dodával na celou pivní várku 35 měřic ječmene. Pokud je ječmenné zrno dokonalé, žádná výmluva mu nepostačí k tomu, aby nedostatečnou várku ječmene dodal. Ječmenná várka má být do mlýna přivezena ve dne, nikoli v noci. Mláto ani břečku nesmějí brát z mlýna pomahači. Při mletí sladu je zakázáno si jej odebírat pro domácí potřebu, pokud by tak někdo učinil, zaplatí 5 grošů do městské kasy. Od 15. února 1798 je usneseno pronajímání šenkování piva, jelikož někteří právovárečníci vaří mnoho, jiní málo a někteří nevaří vůbec žádné pivo.

Městský pivovar

Naposledy poddanský pivovar vzplanul roku 1805 i s okolními domy, jeho torzo bylo následně zbouráno. V tomtéž roce (1805) byl vystavěn nový městský pivovar na Podříčí u bystřiny Lomné s čp. 61 (viz příloha č. 6. obr. č. 32) a byl majetkem 37 právovárečných velkoměšťanů. Na starost jej zprvu měli hospodáři Antonín Chodura a Jan Kallus, sládkem byl Leopold Hadviger. Od roku 1808 je pivovar pronajat šenkovními měšťany Václavu Tučkovi na 6 let. V rozmezí let 1818–1820 je nájemcem pivovaru Ulrich, který je nám znám z důvodu dlouhodobého sporu, který vedl s právovárečným měšťanstvem, jelikož neplatil nájemné, které k 28. březnu 1829 činilo 1 080 zlatých.

Pivovar využíval vodu ze studny na náměstí, která sloužila do roku 1839. Následně byl vybudován vodovod, a to za purkmistra Františka Koňakovského. Pivovar byl najímán až do roku 1890. V témže roce (1890) přestalo se pivo v pivovaru vařit. Osm let není pivovar používán, až jej v roce 1898 získal do nájmu hospodář Jan Kaděrka. V tomtéž roce (1898) pivovar obnovil, rozšířil a moderně zařídil. Roční výroba byla 2 500 hl.

Po zrušení propinačního práva se šenkýřská obec přetvořila na akciovou společnost, která pečovala o správu pivovaru a rozdělení výnosu z něj plynoucích. V této podobě společenství fungovalo až do roku 1924, kdy svůj pivovar prodali Litovelskému pivovaru [1].

převzato z: Žížková, Anna: Historie a současnost pivovarů hukvaldského panství

Zdroje:

1. Žížková, A. 2021. Historie a současnost pivovarů hukvaldského panství. Diplomová práce. Slezská univerzita v Opavě.