Počátky sklářství v Kyjově je možno spojovat s vývojem sklářství na buchlovském panství, přesněji ve Starých Hutích. Sklářskou huť zde založil již v prvním desetiletí 17. století tehdejší majitel panství Jiří Zikmund ze Zástřizl (1582–1614). V roce 1814 si sklárnu od buchlovských pánů pronajímá Izák Reich z Buchlovic a v roce 1818 činí totéž s hutí v Koryčanech. Ta fungovala až do roku 1907.
Syn Izáka Reicha Samuel postavil v letech 1858–1860 vlastní sklárnu u hnědouhelných dolů v Kelčanech. Neměla však dlouhého trváním, krátce po zahájení provozu zničil celou sklárnu požár. Současně s kelčanskou hutí vyrostla další Reichova huť mezi Kostelcem a Kyjovem. Protože však práci v huti ztěžovaly nepříznivé povětrnostní podmínky, byla výroba roku 1876 zastavena.
Samuel Reich však 18. října 1882 podal žádost o povolení ke stavbě a zřízení nové sklárny na orných parcelách “Odměrky” v Kyjově. Stavba byla povolena a v místech, kde stojí dnešní závod, vyrostl první provoz – tabulárna. Výroba v ní byla zahájena 28. září 1883 a vyráběly se zde okenní tabule. V následujících letech se sklárna rozšiřovala: roku 1884 o pec na výrobu dutého skla, roku 1889 o další pec na duté sklo, roku 1893 o první vanovou pec na duté sklo, u které se pracovalo na směny, roku 1901 o vanovou pec na tabulové sklo (rovněž pracující na směny). Na začátku 20. století pracovalo v závodě již na tisíc zaměstnanců.
Zpočátku se v nové sklárně vyrábělo jen tabulové sklo, roku 1886 byla výroba rozšířena i na láhve a jiné obalové sklo. V devadesátých letech 19. století opouštěly kyjovskou sklárnu i výrobky z barevného skla, tažené skleněné trubky a velké kusy, jako např. mlýnské válce, balóny a demižóny o objemu až 100 l. Vše, od nejmenších lahviček až po největší kusy, se foukalo ručně pomocí sklářských píšťal a forem, které byly zpočátku dřevěné, nebo ze silnějšího plechu, později mosazné a konečně litinové. Kromě skláren v Kyjově patřila firmě Reich a spol. celá řada dalších sklářských hutí a skladů (např. Strání, Svatá Sidonie, Svatý Štěpán, Karolinka, Velké Karlovice, Vsetín, Krásno u Valašského Meziříčí aj).
První světová válka provoz v kyjovské sklárně citelně narušila. Pracovaly pouze dvě ze čtyř pecí, vyrábělo se tabulové a duté sklo. Ve druhé polovině roku 1918 byla výroba skla pro nedostatek materiálu zastavena úplně. Znovu se začalo pracovat v lednu 1919. Od 1. 1. 1919 změnila sklárna svého majitele. Firma Samuel Reich a spol. prodala huť akciové společnosti “První česká sklárna v Kyjově na Moravě”. Hlavním podílníkem nové společnosti se stala Moravsko-slezská banka.
Ve 20. a 30. letech dochází k některým významným změnám ve výrobě. V roce 1928 je definitivně zastavena výroba tabulového skla, protože ruční výroba tohoto sortimentu se již nevyplácela. O pět let později, v roce 1933, je uveden do provozu první poloautomat zn. “Kiko”. Hospodářská krize v letech 1929–1933 se nevyhnula ani kyjovské sklárně. V lednu 1932 byla výroba omezena na 50 %, od 15. 12. 1932 do 15. 3. 1933 se ve sklárně nepracovalo vůbec. I přes potíže na konci dvacátých a začátku 30. let vyrábí sklárna velké množství rozmanitých druhů skla: různé typy likérových lahví, lékovky, limonádové sklenice, zavařovací sklenice, oplétané demižóny, balóny, drobné sklo (např. výletní sklenice a odlivky), poklopy na sýry, akumulátorové nádoby, stavební sklo atd. Kromě sériové výroby se vyskytly i speciální zakázky.
Ani během 2. světové války nepřestala sklárna pracovat, dokonce byla zařazena do kategorie podniků důležitých pro zásobování obyvatelstva. S ohledem na důležitost, jakou okupanti sklárně přisuzovali, věnovaly se i dost vysoké finanční částky na technický i stavební rozvoj. V roce 1941 zahájil provoz první automat. Byl jím v Plzni vyrobený stroj ŠKODA AMCO – B1. Díky tomuto rozvoji patřila kyjovská sklárna po osvobození v roce 1945 mezi technicky nejlépe vybavené sklárny v republice.
Na základě dekretu prezidenta republiky ze dne 24. 10. 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků přešel dnem 1. 1. 1946 majetek První české sklárny a.s. se sídlem v Kyjově na Moravě na nově zřízený národní podnik Sklárny Moravia. Ten vedle základního závodu v Kyjově přebírá pod svou správu i pobočné závody v Dubňanech, Rosicích a Květné. Dne 9.4.1947 je zapsána do rejstříku ochranných známek. Se značkou Skláren Moravia, n.p., se pak setkáváme na výrobcích nejen kyjovské sklárny, ale také na výrobcích pobočných závodů.
Od prvních poválečných let pokračovala v závodě automatizace výroby. Automatizace také umožnila zavedení nepřetržitého provozu a ruční výroba skla se přenesla do dubňanské sklárny. V 60. letech dochází k dalšímu technickému vylepšení dosavadního strojového parku a začínají pracovat i stroje nové. Sklárna ale nezapomínala ani na svou budoucnost. V roce 1960 zřídila podnikové učiliště, v němž se učni připravovali na specializované profese. Aby tato příprava probíhala v co nejlepších podmínkách, byla na podzim roku 1963 zahájena stavba nového učiliště.
V letech 1969-1974 probíhá rozsáhlá rekonstrukce závodu: je vybudována nová hutní hala se dvěma tavícími agregáty a s pěti výrobními stroji na každém z nich, pásové chladící pece, nová paletizační linka, sklady hotových výrobků, sklady surovin, plně automatizovaná kmenárna. V 80. letech se pak pokračovalo v další modernizaci závodu zaváděním počítačově řízených strojů. Od roku 1978 prochází kyjovská sklárna celou řadou organizačně-správních změn. Od 1. 1. 1978 přestává existovat národní podnik Moravia Kyjov a sklárna se začleňuje jako jeden z osmi závodů do koncernového podniku OBAS se sídlem v Dubí u Teplic.
Posledním, neméně důležitým datem v nejnovější historii kyjovské sklárny, je datum 1. 11.1 991. K tomuto datu uzavřela po dlouhých jednáních a.s. Moravia Glass smlouvu se švýcarskou holdingovou akciovou společností Vetropack. Předmětem smlouvy je dohoda o společném podnikání v dceřiné společnosti Moravia Kyjov na základě vlastnictví příslušných podílů jejích akcií (a.s. Vetropack se stala držitelem 51 % akcií). Podle smlouvy se změnil i název kyjovské sklárny na Vetropack Moravia Glass. V současné době vyrábí sklárna láhve, konzervové sklo a drobný obal, a to v bílé i hnědé sklovině [1].
Zdroje:
- Kyjov.eu. 2023. Retrospektivní zápis110 let kyjovské sklárny. Dostupné online [10. 11. 2023] https://www.kyjov.eu/html/files/historie/kronika_pt1/svazek15/93_17.html