Nástup rozvoje železniční sítě v Evropě souvisí s počátkem průmyslové revoluce v Evropě a samozřejmě s vynalezením jejího hnacího mechanismu, tedy parního stroje. Expanze získávání surovin a zbožní výroby během průmyslové revoluce znamenala samozřejmě také výrazně vzrůstající objem dopravy, jak regionální, tak i nadregionální. Docházelo rovněž k převratným změnám v oblasti dopravy. Podstata těchto změn spočívala právě ve vytvoření kvalitativně nového dopravního systému – železnice, který se technicky opíral o sílu parního stroje. Počátky revoluční proměny dopravy na Moravě spadají přibližně do poloviny 30. let 19. století, kdy byla zahájena příprava a došlo ke stavbě první parostrojní železnice [1]. Pokračovat ve čtení “Historie železnice na Moravě”
Vlárská dráha (Českomoravská transverzální dráha)
Českomoravská transverzální dráha vznikala na konci 19. století jako soubor drah lokálního charakteru. Spojovala od západu k východu Domažlice, Strakonice, Tábor, Jihlavu, Brno a Trenčianskou Teplou. Cílem bylo tangenciální spojení vůči Vídni z Čech do Uher mezi tehdejšími významnými tahy směřujícími na Vídeň. Jednalo se o Plzeňsko-březenskou dráhu u Klatov, Dráhu císaře Františka Josefa u Strakonic a její pražskou odbočku v Táboře, Rakouskou severozápadní dráhu u Jihlavy, Rakouskou společnost státní dráhy u Brna, Severní dráhu císaře Ferdinanda u Bzence a konečně Povážskou dráhu v Uhrách [1]. Tato tzv. transverzální dráha měla být určena především pro nákladní dopravu. Výstavba probíhala kolem roku 1888 a celý projekt nebyl nikdy dokončen. V článku se zaměřím na úsek Brno – Vlárský průsmyk, tedy tzv. Vlárskou dráhu. Ta se v dnešní době skládá z tratí 340 (Brno – Staré Město) a 341 (Staré Město – Vlárský průsmyk). Pokračovat ve čtení “Vlárská dráha (Českomoravská transverzální dráha)”