Stránka o přírodě a lidech moravských Karpat.
Rubrika obsahuje příspěvky o přírodním prostředí v oblasti moravských Karpat.
Území moravských Karpat hydrologicky přísluší ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím Dunaje a úmoří Baltského moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím řeky Odry. Rozvodí mezi Dunajem a Odrou tvoří zároveň historickou zemskou hranici mezi moravskou a slezskou částí moravských Karpat. Pokračovat ve čtení “Hydrologické členění moravských Karpat”
Odra náleží z hlediska hydrologického, hospodářského i politického k nejvýznamnějším evropským řekám. Nepatří sice mezi největší a nejvodnější řeky v Evropě, přesto má značný význam především na mezinárodní říční dopravu. Trvale je splavná od města Kozle v Polsku až po ústí Štětínského zálivu. Na dolním toku tvoří v délce 187 km německo–polskou hranici. Glivinským průplavem je spojena s Hornoslezskou uhelnou pánví, dalšími průplavy je spojena s Vislou, Sprévou a Havolou. Na území ČR je správně zařazena do oblasti povodí řeky Odry. Pokračovat ve čtení “Odra”
Oblast povodí Odry představuje horní část mezinárodního povodí řeky Odry (úmoří Baltského moře), kde pramení i hlavní tok celého povodí – řeka Odra. Oblast povodí Odry zaujímá 6 252 km2 a je nejmenší z osmi oblastí povodí na území České republiky. Pokračovat ve čtení “Povodí řeky Odry”
Dyje (německy Thaya) je středoevropská řeka tekoucí na pomezí Rakouska (Dolní Rakousy) a Česka (Jihomoravský kraj), převážně po českém území. Délka toku činí 235,4 km, včetně své delší zdrojnice Rakouské Dyje 311 km. Plocha povodí měří 13 419 km², z toho 11 164,7 km² v Česku (14 % rozlohy státu). Vlévá se na česko-slovensko-rakouském pomezí do Moravy jako její nejdelší přítok.
| č. hydrologického pořadí | 4-14-02-001 |
| plocha povodí [km2] | 13 418,7 (v ČR 11 164,7) |
| délka toku [km] | 305,6 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 43,89 |
Moravská Dyje, říčka o celkové délce 68,2 km, pramení nedaleko obce Panenská Rozsíčka, přibližně 4 km jih.–vých. od Třešti, na jih.–vých. svazích Hřebene v nadmořské výšce 653 m. Její tok směřuje po celé své délce převážně již. směrem. Říčka protéká Dačickou kotlinou a již. od obce Písečné opouští naše území. Samotná řeka Dyje vzniká soutokem Moravské a Rakouské Dyje pod městem Raabs an der Thaya v Rakousku v nadmořské výšce 410 m.
V Rakousku dostává tok Dyje kaňonovitý charakter. Na území ČR opět přitéká již. od Uherčic. Při vtoku na naše území má Dyje průměrný roční průtok 9,21 m3 × s-1. U Podhradí nad Dyjí začíná vzdutí Vranovské přehrady. Mezi Vranovem a Znojmem protéká v délce 42 km hlubokým, kaňonovitým údolím, které bylo v roce 1991 prohlášeno za Národní park Podyjí. Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějších skalních útvarů a kamenných moří s vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev, danou střídavou expozicí svahů. V dolní části Národního parku, nad Znojmem, byla vybudována údolní nádrž na pitnou vodu.
Pod městem Znojmem řeka vstupuje do Dyjsko–svrateckého úvalu. U jih.–záp. okraje obce Krhovice odbočuje směrem vlevo z toku řeky Dyje umělý vodní kanál, jež nese pojmenování Mlýnská strouha. Jedná se o zajímavou technickou památku a zároveň i nejstarší vodní stavbu na Moravě. První zmínka o této strouze je z roku 1302. Původní strouha končila u obce Micmanice. V 16. století byl tento umělý kanál prodloužen přes obec Slup k obci Jaroslavice, kde sloužil k napájení soustavy Jaroslavických rybníků. V 19. století byla strouha opět prodloužena a to k příhraničnímu rakouskému městu Laa der Thaya. Umělý kanál se připojuje zpět do řeky Dyje sev.–vých. od obce Hevlín a v těchto místech nese název Stará Dyje. Mlýnská strouha má celkovou délku 28,8 km a šířka kanálu je 12 až 15 m.
Na stejném místě, kde odbočuje Mlýnská strouha, odbočuje směrem vpravo z Dyje další umělá stavba. Jedná se závlahový kanál Krhovice–Hevlín, který převádí vodu z řeky Dyje dál do Hrádku, Dyjákovic a Hevlína. Kanál má celkovou délku cca 20 km. Na několika místech trasy byly vytvořeny akvadukty přes křižující vodoteče a další zajímavá technická opatření.
Jihovýchodně od obce Hevlín se Dyje znovu krátce dotkne rakouské hranice. Kolem hranice je její tok regulován. Mezi obcemi Hrušovany nad Jevišovkou a Novosedly do Dyje zleva přitéká říčka Jevišovka. Dyje pak obtéká velkým obloukem Mikulovskou vrchovinu s Pavlovskými a Dunajovickými vrchy. V prostoru Věstonické brány byly v letech 1975—1989 vybudovány vodní nádrže Nové Mlýny. Do střední nádrže Nových Mlýnů přitékají zleva řeky Jihlava a Svratka a také potok Štinkovka.
Pod nádržemi je tok Dyje již téměř celý regulován, přesto o původním charakteru řeky mohou nyní vypovídat pouze zbytky lužních lesů se zachovanými zbytky starých říčních ramen mezi Bulhary a Břeclaví. Pod vsí Bulhary odbočuje Zámecká Dyje, která se po 11 km opět vrací do Dyje.
Pod Břeclaví se Dyje stává opět hraniční řekou a vtéká do oblasti lužních lesů, ležících při soutoku Dyje, Kyjovky a Moravy. Oblast je bohatě protkána sítí různých slepých ramen a původních říčních koryt, z nichž některé jsou dnes využity pro povodňování lužních lesů. Samotné koryto řeky je z větší části zregulováno. Osm kilometrů před soutokem s Moravou do Dyje zleva přitéká říčka Kyjovka. Svůj tok řeka Dyje končí soutokem s řekou Moravou u Lanžhota na česko-rakousko-slovenské hranici v nadmořské výšce 148 m.
Vodní nádrž Vranov (též Vranovská přehrada) byla vybudována na řece Dyji v blízkosti městečka Vranov nad Dyjí v letech 1930–1933. Hráz přehrady je vysoká 60 m a v koruně je dlouhá 292 m. Vzniklá přehrada je dlouhá asi 30 km a zasahuje až pod hrad Bítov do údolí Želetavky. Přehrada slouží vedle energetických a vodárenských úkolů k rekreaci.
Další větší stavbou na řece Dyji je vodní nádrž Znojmo. Nádrž byla vystavěna v letech 1962–66 k vyrovnávání nepravidelných odtoků vody z Vranovské přehrady, k ochraně před povodněmi, výrobě elektrické energie a především jako zásobník pitné vody pro Znojmo. Nádrž je dlouhá 5 km a hluboká max. 15 m. Kamenitá hráz dosahuje 115 m délky v koruně.
Nové Mlýny tvoří 3 přehradní nádrže, vybudované na toku řeky Dyje v letech 1975 až 1989. Hlavním důvodem výstavby byly plány socialistického hospodářství na rozsáhlé systémy zavlažovacích kanálů. Mušovská přehrada byla napuštěna v roce 1979, má rozlohu 528 ha a maximální hloubku 4 m. Je vhodná především pro rekreaci a vodní sporty. Střední nádrž byla dokončena v roce 1980, o rok později byla uvedena do provozu. Nádrž má plochu 1033 ha a její maximální hloubka dosahuje 5,3 m.
Na jednom ze dvou ostrovů, které vznikly po napuštění nádrže, stojí zbytky kostela sv. Linharta, který byl součástí dnes již zatopené obce Mušov. Věstonická přehrada byla v roce 1994 vyhlášena jako přírodní rezervace s několika umělými ostrůvky pro hnízdění ptáků. Vodní nádrž obklopují významné mokřadní ekosystémy, jež jsou zařazeny do režimu ochrany mezinárodní Úmluvy o mokřadech (tzv. Ramsarská úmluva). Novomlýnská přehrada je se svoji rozlohou 1668 ha největší ze tří na sebe navazujících Novomlýnských nádrží, její hloubka je 7,8 m a do provozu byla uvedena v roce 1989.
Jaroslavický rybník (znám je také jako Zámecký rybník) je jedenáctý největší rybník v České republice a třetí největší na Moravě. Vybudován byl přibližně v polovině 16. století, v roce 1609 byl označen jako nově postavený. Objevuje se jméno Závistník. Výměra Zámeckého rybníka se uvádí jako 429 jiter (245 ha). Později však pozemky byly dlouhou dobu využívány jako orná půda a rybník byl obnoven až v roce 1948. Současná rozloha je cca 190 ha. Druhým největším rybníkem je Horní rybník o ploše 59 ha. Napájení a odtok vody zajišťuje umělý kanál Mlýnská strouha, postranní kanál řeky Dyje.
Oblast povodí Dyje je dílčím povodím hydrologického povodí Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Oblast povodí je vějířovitého tvaru, ve vztahu k řece Dyji je asymetricky vyvinutá. Sousedí na SV a V s oblastí povodí Moravy, na S a SZ postupně s oblastmi povodí Horního a Středního Labe, Dolní Vltavy a Horní Vltavy podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje na území Rakouské republiky. Pokračovat ve čtení “Povodí řeky Dyje”
Řeka Morava tvoří pomyslnou hydrologickou osu území historické země Moravy a je zároveň také nejdůležitější páteřní řekou, kterou je odváděna většina vod z oblasti moravských Karpat. Území povodí řeky Moravy leží na předělu Českomoravské vysočiny, Západních Karpat a Panonské provincie. Nedaleko pramene tvoří krátký úsek historické zemské hranice Moravy a Čech. Na dolním toku tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Slovenskem a mezi Slovenskem a Rakouskem. Morava přísluší povodí Dunaje, který je druhou nejdelší řekou Evropy. Pokračovat ve čtení “Morava (řeka)”
Během osídlování krajiny v blízkosti toku Moravy si lidé začali okolní přírodu přizpůsobovat pro své účely. Kolem břehů řeky Moravy vyrostla lidská sídla, která změnila ráz okolní krajiny. Kácení a mýcení zalesněných ploch v okolí řek přispělo sice ke vzniku rozsáhlých úrodných polí, ale zároveň se tím vytvořilo prostředí, které bylo snadno postižitelné záplavami a erozí. Pro ochranu před povodněmi byly budovány jezy a hráze, jež nebyly schopny uchránit přilehlé louky a pole před povodněmi. V roce 1875 postihly území Moravy rozsáhlé záplavy, které spáchaly veliké škody na majetku lidí a na jejich úrodě. To vyvolalo iniciativu obcí, měst, spolků a panství k regulaci řeky Moravy a jejích přítoků. Pokračovat ve čtení “Regulace řeky Moravy”
Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí řeky Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Je protáhlého tvaru ve směru S—J s výrazným výběžkem směrem k V, který tvoří povodí Bečvy. Oblast povodí Moravy sousedí na SV s oblastí povodí Odry podél rozvodnice Baltského a Černého moře a na Z s oblastí povodí Labe na krátkém úseku podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje a na JV s oblastí povodí Váhu na území Slovenské republiky. Pokračovat ve čtení “Povodí řeky Moravy”
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-094 |
| plocha povodí [km2] | 254,3 |
| délka toku [km] | 37,6 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 3,91 |
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-001 |
| plocha povodí [km2] | 734,4 |
| délka toku [km] | 58,4 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 9,21 |
Vsetínská Bečva pramení ve Vsetínských vrších pod vrchem Čarták (952 m) v nadmořské výšce 910 m. Její tok směřuje nejprve krátce již. směrem a poté se obrací k JZ. Protéká obcemi Velké Karlovice, kde se zleva připojuje Tísňavský potok a Karolinkou, kde opět zleva přibírá potok Stanovnici z vodní nádrže Karolinka (472 m). Řeka dále protéká obcemi Nový Hrozenkov a Halenkov, kde se zprava připojuje potok Dinotice.
V horním toku má řeka úzké koryto s velkým spádem, zmírňovaným množstvím sjízdných kamenných stupňů. Od pramenů k jezu v Halenkově je typem horské bystřiny, která byla technickými úpravami pozměněna. Přesto má v tomto horním úseku charakter rychlé, mírně dravé horské říčky.
Od Huslenek, kde se zleva připojuje Kychová a Zděchovka teče Vsetínská Bečva dále na Z a protéká obcemi Hovězí, Janová a Ústí u Vsetína. Pod ústím říčky Senice (354 m) se její tok obrací k S. Protéká územím města Vsetína, kde přijímá zprava Jasenici (343 m) a Jasenku, zleva Rokytenku (341 m). Pod Vsetínem přibírá ještě zleva Semetínský potok (332 m) a Ratibořku u Jablůnky (324 m) a zprava v obci Bystřičce říčku Bystřici (304 m). Pod Vsetínem se údolí i tok rozšiřují a spád řeky se zmenšuje. Severní směr si řeka udržuje až k soutoku s Rožnovskou Bečvou ve Valašském Meziříčí v nadmořské výšce 288 m, odkud jejich společný tok nese označení Bečva (Spojená Bečva).
Vsetínská Bečva sbírá vody jak ze Vsetínských vrchů, tak z Javorníků i vých. části Hostýnských vrchů. Na horním toku protéká mezi Vsetínskými vrchy a Javorníky, na spodním toku odděluje Hostýnské vrchy na Z a Vsetínské vrchy na V.
Původní projekt úpravy Bečvy počítal s výstavbou řady drobných nádrží pro zachycení přívalových průtoků a pro zmenšení chodu štěrků. Většina uvažovaných nádrží souvisela i s průplavem Dunaj–Odra–Labe, pro který měly zajišťovat potřebné množství vody. Z celé řady nádrží se však realizovala výstavba jen dvou nádrží na Bystřičce a na Horní Bečvě s poměrně malými vlivy na průtoky v Bečvě.
Vodní nádrž Bystřička byla postavena na říčce Bystřici mezi lety 1907—1912 a je tedy nejstarší přehradou v povodí řeky Moravy nad soutokem s Dyjí. Přehradní hráz je gravitační, zděná z místního lomového kamene na cementovou maltu, základ hráze je z prostého betonu. Oba líce hráze byly obloženy řádkovým zdivem z kvalitního kamene. Půdorysně tvoří koruna hráze kruhový oblouk o poloměru 135 m. K utěsnění návodní strany hráze bylo použito dusaného jílu a přírodního asfaltu.
Vodní nádrž Bystřička byla postavena jako jedna z řady drobných nádrží pro zajištění vody na zásobování průplavu Dunaj–Odra–Labe. Současně měla přehrada chránit údolí pod hrází před nebezpečnými povodněmi. Dnes slouží vodní nádrž Bystřička jako ochrana před povodněmi, pro sportovní rybaření a v letních měsících pro rekreaci. Poměrně malý zásobní prostor je využíván pro nepřímé zajištění odběru vody nadlepšením minimálních průtoků v Bystřici pod hrází a ve Vsetínské Bečvě. Dnes je vodní nádrž kulturní památkou.
V roce 1977—1985 byla na potoku Stanovnici nad obcí Karolinkou vybudována vodní nádrž Karolinka. Kamenitá sypaná hráz je 35,5 m vysoká a 391,5 m dlouhá, nádrž má objem 7,65 mil. m3. Přehradní jezero má plochu 50,83 ha.
Nádrž byla postavena za účelem zadržování vody jednak pro zásobování pitnou vodou obyvatel Vsetínska a Vlárska, jednak pro trvalé zajištění minimálního průtoku a naopak snížení průtoků při povodňových situacích na říčce Stanovnice. Dále je zde vyráběna elektrická energie v malé vodní elektrárně.
Práce na úpravách Vsetínské Bečvy byly zahájeny v období 1893–1895, kdy se provádělo první soustavné usměrnění toku. Po údržbě provedených staveb a po jejich poškození povodněmi na přelomu století bylo také rozhodnuto a mohutnějších a pevnějších kamenných konstrukcích. Další regulace na Vsetínské Bečvě byly řešeny společně s Rožnovskou Bečvou v rámci jednotné koncepce.
Více k regulaci řeky Bečvy je možno najít zde.
Hrazení a úpravy menších toků (bystřin) se začínají provádět v návaznosti na regulaci Bečvy již koncem 19. století. První úpravy vůbec byly provedeny v letech 1892–1893 na toku Zděchovka v Huslenkách, o několik let později na potocích Solanecký, Hutiský, Brodská a Bečva nad Karolinkou. V prvních desetiletích 20. století byla upravena většina potoků, kde se vyskytovaly problémy v místních obcích.
Úpravy bystřin se zpočátku prováděly z kamene, zejména v intravilánech obcí. Budovaly se kamenné přehrážky a stupně, v sídlech se břehy opevňovaly kamennými dlažbami suchými i s maltou, kolem silnic se stavěly opěrné zdi. Stupně se stavěly přepadové s prohloubeným vývarem, v určitých obdobích i skluzové.
Břehy ve volné krajině byly zpevňovány pružným vegetačním opevněním. Bylo tvořeno vrbovou krytinou s laťovými plůtky, hatě, válce, zápletové plůtky a oživené sruby proložených vrbového klestu. Vyšší stupně byly stavěny vždy z kamenného zdiva, případně z dvoustěnných srubů s kamennou výplní.
V 70. letech se používaly i drátoštěrkové konstrukce a betonové prefabrikáty. Po roce 1990 se od betonových prefabrikátů z důvodů ochrany přírody na zachování přírodnějšího charakteru toků ustoupilo.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-006 |
| plocha povodí [km2] | 26,4 |
| délka toku [km] | 6,7 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,45 |
Tišňavský potok pramení na s. svazích Velkého Javorníka v nadm. výšce 970 m. Zprava přibírá Podťatý potok z údolí Podťaté, který výše, opět zprava, přibírá Lemešnou. Ústí zleva do Vsetínské Bečvy ve Velkých Karlovicích v nadm. výšce 544 m. Tok má charakter čilé horské bystřiny. Odvodňuje v. část Javorníků. Tišňavský potok patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-018 |
| plocha povodí [km2] | 23,2 |
| délka toku [km] | 8,9 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,34 |
Stanovnice vzniká soutokem Velké a Malé Stanovnice a odvodňuje širší okolí Malého Javorníku (1019 m). Velká Stanovnice pramení u Bukoviny v nadm. výšce 970 m. Malá Stanovnice pramení mezi vrcholy Frňovské (960 m) a Stolečným vrchem (962 m).
Stanovnice ústí v Karolince zleva do Vsetínské Bečvy v nadmořské výšce 472 m. Tok má charakter čilé horské bystřiny. Pod soutokem Velké a Malé Stanovnice byla v letech 1977–1985 vybudována vodní nádrž Karolinka. Stanovnice patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-030 |
| plocha povodí [km2] | 15,87 |
| délka toku [km] | 8,3 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,20 |
Dinotice pramení pod vrcholem Ptáčnice (830 m) v nadmořské výšce 780 m a ústí zprava do Vsetínské Bečvy pod Halenkovem v nadmořské výšce 410 m. Tok má charakter horské bystřiny. Dinotice odvodňuje j. část Vsetínských vrchů. Dinotice patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-032 |
| plocha povodí [km2] | 13 |
| délka toku [km] | 7,9 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,19 |
Kychová pramení na jz. svahu Papajského sedla v nadmořské výšce 760 m a ústí v Halenkově zleva do Vsetínské Bečvy v nadmořské výšce 400 m. Tok má charakter horské bystřiny. Nejvýše položená zdrojnice Kychové leží pod vrcholem Makyty (923 m). Odvodňuje střední část Javorníků. Kychová patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy, tvoří výzkumné povodí.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-034 |
| plocha povodí [km2] | 25,5 |
| délka toku [km] | 7,1 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,36 |
Zděchovka pramení pod sedlem Radošov v nadmořské výšce 690 m a ústí v Huslenkách zleva do Vsetínské Bečvy v nadmořské výšce 395 m. Tok má charakter horské bystřiny, po cestě přibírá z údolí Uherské zprava Uherský potok, který pramení na s. svazích Valašské Kyčery (863 m). Zděchovka odvodňuje záp. část Javorníků. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy, tvoří výzkumné povodí.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-042 |
| plocha povodí [km2] | 135,4 |
| délka toku [km] | 31,5 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 1,62 |
Senice pramení na z. svazích Makyty (923 m) v nadmořské výšce 840 m. Její tok směřuje nejprve k jz., ve Valašské Senici částečně k j. Ve Francově Lhotě se do Senice vlévá zprava Dvorský potok (494 m) a Hamlazův potok (484 m). Před Horní Lidčí přijímá zleva potok Střelenku (Střelenský potok, 468 m) tekoucí od jv. od obce Střelná. Na horním toku má řeka úzké koryto s velkým spádem, který je vyrovnán četnými stupni.
V obci Horní Lideč se Senice stáčí prudce na ssz. a přibírá z levé strany potok Seninku (454 m) napájející Lačnovské rybníky. Teče dále na s. obcí Lidečko, kde přibírá zleva Račenský potok (447 m). Pod přírodní památkou Čertovy skály vytváří soutěsku Lomensko, tvořící předěl mezi Vizovickou vrchovinou a Javorníky, kde přijímá z pravé strany Pulčínský potok (432 m).
Za soutěskou Lomensko se údolí řeky rozšiřuje, dno řeky je štěrkovité až balvanité. Senice pokračuje dále na sz., v Lužné přibírá zprava potok Luženku (407 m) a před obcí Valašská Polanka zleva potok Pozděchůvku (396 m). Odtud teče už jen na S. Za Valašskou Polankou přijímá z pravé strany Veřečný potok (378 m) a z levé strany potok Seninku (376 m), pramenící pod Vartovnou (651 m). Řeka Senice dále protéká obcí Leskovec, zde se do ní vlévá ještě několik menších potoků a s. od obce Ústí se v nadmořské výšce 354 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy. Senice odvodňuje z. část Javorníků. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-066 |
| plocha povodí [km2] | 36,4 |
| délka toku [km] | 13,3 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,36 |
Jasenice pramení v přírodní rezervaci PR Halvovský potok pod vrchem Cáb (842 m) v nadmořské výšce 740 m. Protéká údolím Jasenice, sídlištěm Luh a u Střední průmyslové školy strojnické (vše ve Vsetíně) se v nadmořské výšce 340 m vlévá jako pravostranný přítok do Vsetínské Bečvy. Největšími přítoky jsou pravostranný přítok Žamboška a levostranný přítok Červenka.
Jasenice odvodňuje z. část Vsetínských vrchů. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-064 |
| plocha povodí [km2] | 8,6 |
| délka toku [km] | 9,1 |
Jasenka pramení na j. svahu vrchu Dušná (730 m) v nadmořské výšce 650 m. Protéká jz. směrem údolím Horní Jasenky, dále pokračuje Dolní Jasenkou, která je místní částí Vsetína. U mostu spojujícího dolní a horní město se potok vlévá se v nadmořské výšce 336 m jako pravostranný přítok do Vsetínské Bečvy.
Jasenka odvodňuje z. část Vsetínských vrchů.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-060 |
| plocha povodí [km2] | 36,52 |
| délka toku [km] | 13,3 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,36 |
Rokytenka pramení na j. svahu vrchu Chléviska (641 m) v nadmořské výšce 585 m. Protéká j. směrem údolím Geržičky k obci Liptál, kde obrací svůj tok k sv. V Liptále přibírá zprava Syrákovku. Dále protéká obcí Lhota u Vsetína, kde zleva přibírá Hlubocký potok. Dále pokračuje přes sídliště Rokytnice a Trávníky (obě náleží Vsetínu) a u místních lázní ve Vsetíně se v nadmořské výšce 335 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy.
Rokytenka odvodňuje Senineckou vrchovinu (náleží Vizovické vrchovině) a Liptálské hřbety (náleží Hostýnským vrchům). Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-070 |
| plocha povodí [km2] | 10,82 |
| délka toku [km] | 5,7 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,1 |
Semetínský potok pramení na sv. svahu vrchu Chléviska (641 m) v nadmořské výšce 560 m. Protéká v. směrem údolím mezi vrchy Ratibořský Grůň (678 m) a Lipový (535 m), dále pak osadou Semetín, která je místní částí Vsetína. V dolní části Semetína u mostu se v nadmořské výšce 330 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy.
Semetínský potok odvodňuje Liptálské hřbety, které geomorfologicky náleží Hostýnským vrchům. Patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-072 |
| plocha povodí [km2] | 56,9 |
| délka toku [km] | 10,8 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,58 |
Ratibořka pramení na jv. svahu vrcholu Troják (618 m) v nadmořské výšce 510 m. Od pramene teče v. směrem údolím k Hošťálkové, kde zprava přibírá potok Štěpkovou (pramení na s. svahu vrcholu Chléviska (641 m)). Dále pokračuje stále v. směrem do obce Ratiboř, kde zleva od Kateřinic přitéká potok Kateřinka (pramení na j. svahu vrcholu Háje (665 m)). Nad silničním mostem pod obcí Ratiboř se v nadmořské výšce 325 m vlévá jako levostranný přítok do Vsetínské Bečvy.
Pravostranné přítoky Ratibořky odvodňují Liptálské hřbety, levostranné přítoky Ratibořky odvodňují Hošťálkovskou vrchovinu. Obě jednotky jsou goemorfologickými okrsky Hostýnských vrchů. Ratibořka patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.
| č. hydrologického pořadí | 4-11-01-082 |
| plocha povodí [km2] | 85,66 |
| délka toku [km] | 21,1 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 1,05 |
Bystřice pramení na sz. svahu vrcholu Tanečnice (912 m) v nadmořské výšce 855 m. Od pramene teče sz. směrem údolím k Valašské Bystřici, kde se její tok obrací k z. Pod Valašskou Bystřicí u silničního mostu u pohostinství “U Bušů” přibírá levostranný přítok Malou Bystřici, která pramení pod vrcholem Cáb (841 m) v nadmořské výšce 750 m. Přibližně půl kilometru pod soutokem začíná vzdutí vodní nádrže Bystřička, vybudované mezi lety 1907—1912 na říčce Bystřici pro zajištění vody na zásobování průplavu Dunaj – Odra – Labe.
Pod nádrží řeka stále pokračuje z. směrem a před obcí Bystřička přibírá levostranný přítok Růžďku, pramenící pod sedlem na Dušné v nadmořské výšce 605 m. V obci Bystřička se za železniční mostem v nadmořské výšce 305 m vlévá jako pravostranný přítok do Vsetínské Bečvy.
Říčka Bystřice odvodňuje Valašskobystřickou vrchovinu, která je geomorfologickým okrskem Vsetínských vrchů. Říčka Bystřice patří mezi vodohospodářsky významné toky v CHOPAV Beskydy.