Na Vařákovy paseky za šafránem bělokvětým

Začínám psát první příběh svého karpatského putování. Snad jej, stejně jako ty následující, přijmete. Pokusím se být autentický a originální. Možná mi chvilku potrvá, než najdu odpovídající formu a styl. Držme si palce. Robert Hruban

Datum: 27. 3. 2021
Aktivita : Chůze
Vzdálenost: cca 12 km
Trasa cesty: 1. Lyžařský svah v Pozděchově, 2. Pramen Vláry, 3. Vařákovy paseky, 4. Horní lačnovské skály na Vrátnici, 5. Trubiska
Trasa cesty: 1. Lyžařský svah v Pozděchově, 2. Pramen Vláry, 3. Vařákovy paseky, 4. Horní lačnovské skály na Vrátnici, 5. Trubiska

Je brzké jaro, v dolinách už není po sněhu ani památky, ale na hřebeni Vizovických vrchů, přesněji na Klášťovském hřbetu se leckde ještě nachází. Ideální čas vyrazit na Vařákovy paseky omrknout jak kvete šafrán bělokvětý, první posel jara. Při té příležitosti nelze minout Horní Lačnovské skály na Vrátnici a zpět se vrátit přes zámeček Trubiska.

Pozděchov

Pozděchov.
Pozděchov.

Auto jsem zaparkoval na malém parkovišti u sjezdovky v Pozděchově. Po žluté turistické značce jsem se vydal kolem oplocení vodních zdrojů nezpevněnou lesní cestou prudce a přímo vzhůru na rozcestí Pod Svéradovem. Cesta je dýchavičná a záda pod batohem orosily krůpěje potu.

Ochranná pásma vodních zdrojů nad Pozděchovem.
Ochranná pásma vodních zdrojů nad Pozděchovem.
Altánek na rozcestí pod Svéradovem.
Altánek na rozcestí pod Svéradovem.
Pozděchov je malebná valašská víska, rozprostírající se na úbočí hlavního hřebene Vizovických vrchů.  V obci jsou dva kostely, jeden katolický kostel sv. Jiří byl postaven v letech 1700 – 1710, pravděpodobně na místě staršího kostela. V roce 1869 bylo povoleno zřízení vlastní evangelické farnosti a v roce 1890 byl vysvěcen kostel evangelický. Pro celé úbočí Komonecké hornatiny (pruhu hor od Doubrav až po Lidečko) je typické rozptýlené pasekářské osídlení. Pozděchov je rovněž poslední obcí, ne jejímž území se nachází poslední zbytky rozestavěné a nedokončené “Baťovi” železnice Vizovice – Valašská Polanka.

Pramen Vláry

Vlára je největším přítokem řeky Váhu z území Moravy. Je pro ní charakteristické říční pirátství. V letních suchých měsících se pramen stěhuje dolů do údolí, ale nyní je v prameništi, stejně jako všude okolo, vody nadbytek.
Pramen Vláry.
Pramen Vláry.

Nedaleko přístřešku na rozcestí Pod Svéradovem se nachází pramen Vláry. Cesta mě dále vede poměrně hezkými jedlovými porosty směrem k rozcestí Bařinka. Po asfaltové cestě se mi moc pokračovat nechce, proto se vydávám nezpevněnou lesní cestou po opačné straně hřbetu směrem k Vařákovým pasekám. Cesta je po zimním přibližování dříví rozbitá, příjemné pocity mi ale navozují krásné výhledy do údolí Trubisek, zarámovaných na obzoru vrcholky Seninecké vrchovinyJavorníků.

 
Smíšené porosty nad údolím Trubisek.
Smíšené porosty nad údolím Trubisek.

Vařákovy paseky

Vařákovy paseky mají z jara neopakovatelnou atmosféru.
Vařákovy paseky mají z jara neopakovatelnou atmosféru.

Na Vařákových pasekách jsem byl už mnohokrát. Nicméně tato luční hřebenová polana na mne vždycky zapůsobí. Místo má silného genia loci, který je jednoznačně spjat s historickými událostmi na konci druhé světové války (vypálení, zmasakrování obyvatel, smysl partizánského odporu). Po prohlídce památníku, který je bohužel stejně jako všechny podobná místa s umístěnými odpadkovými koši, zaneřáděn odpadky, jsem se vydal ke svému stěžejnímu zájmu. 

Šafrán bělokvětý (Crocus vernus (L.) Hill) na Vařákových pasekách.
Šafrán bělokvětý (Crocus vernus (L.) Hill) na Vařákových pasekách.

Šafrány bělokvěté (Crocus vernus (L.) Hill) jsou v plném květu. Vždycky mne potěší, když to správně trefím. Za vyznačeným oplocením je loučka plná malých modrých květů. O místním šafránu (stejně jako o jiných kytkách) se povídá, že se k nám na Valašsko dostal z jihu Evropy za Napoleonských válek na korbách francouzských zásobovacích vozů s krmivem pro koně. Na Vsetínsku je několik lokalit, kde se mu daří (Lačnov, Pozděchov), ale Vařákovy paseky patří mezi nejvýš položené. Kromě této silné populace ve Vizovické vrchovině šafrán roste ještě u Horního Němčí a na zlínských Pasekách. V moravských Karpatech je možné potkat ještě podobný druh šafrán karpatský (Crocus heuffelianus Herb), například na sjezdovce KohútkaJavorníkách.

Šafrán bělokvětý (Crocus vernus (L.) Hill) na Vařákových pasekách.
Šafrán bělokvětý (Crocus vernus (L.) Hill) na Vařákových pasekách.

Horní lačnovské skály

Horní Lačnovské skály.
Horní Lačnovské skály.

Na vrchol Vrátnice (Na Kopci), kde se Horní Lačnovské skály nachází, je to z Vařákových pasek skutečně jen kousek. Nachází se zde mohutný skalnatý výchoz (odborně geomorfologicky řečeno mrazový srub) s charakteristicky vyvinutými tvary skalních reliéfů (pukliny, voštiny, tafoni, skalní mísy). Skalní výchoz je tvořený paleogenními křemennými pískovci a slepenci spodních luhačovických vrstev.

Horní Lačnovské skály.
Horní Lačnovské skály.

Protože tyto horniny jsou výrazně pevnější a tvrdší než okolní, vytváří v hřebeni Komonecké hornatiny i díky své orientaci (vrstvy jsou uloženy vertikálně) pásmo větších či menších skal a skalek, táhnoucí se právě z Vrátnice přes Kopce, Čertovy skály u Lidečka, NPR Pulčín-Hradisko až téměř k Makytě. Na luhačovické vrstvy je navázán jeden zajímavý fenomén. Vhledem k jejich významné stanovištní kyselosti na nich roste borůvka a významně více se zde vyskytují pravé hřiby. Takže, kdo neví, kam se vydat na hřiby nebo borůvky, může to zkusit podle geologické mapy. Jde to.

Horní Lačnovské skály.
Horní Lačnovské skály.

Stejně jako na Čertových skalách zde dle pověsti měli své rejdy čerti. V období fašismu během druhé světové války i následujícího komunistického režimu se zde scházeli trampové, junáci a další volnomyšlenkáři, kteří sem ke svým ohňům a kytarám unikali od svých běžných každodenních starostí a strastí. Skály jsou rovněž významným horolezeckým terénem (na jihovýchodní Moravě není příliš mnoho horolezeckých příležitostí).

Horní Lačnovské skály.
Horní Lačnovské skály.
Horní Lačnovské skály.
Horní Lačnovské skály.

Trubiska

Javořiny pod úbočím Lázu.
Javořiny pod úbočím Lázu.

Z Vrátnice lze pokračovat přes rozcestí LázOběšenému. Cesta příjemně traverzuje úbočím svahu rozeklanými javořinami a navozuje impresívní dojem divokosti a ponurosti. V úbočí svahu je rozprostřeno velké množství malých lesních pramenišť. O to horší je ale klesání od Oběšeného do údolí Trubisek. Lesní cesta je rozbitá po zimním přibližování dříví na kaši hlíny a kamení a hlubokými kolejemi se řítí dolů dva mohutné proudy vody. Tahle by se to dělat nemělo, kolegové!! Kousek před zámečkem Trubiska se u zpevněné lesní cesty nachází skupinka vzrostlých a  mohutných douglasek tisolistých. Lesní hospodáři je označili na paměť kolemjdoucím cedulkou významný strom.

Skupina Douglasek tisolistých v údolí Trubisek.
Skupina Douglasek tisolistých v údolí Trubisek.

Samotný zámeček Trubiska byl vystavěn rodem Stillfriedů z Ratěnic, kteří koupili vizovické panství roku 1815. Přesné datum výstavby není známo – patrně v polovině 19. století. Pozděchovské lesy byly bohaté na zvěř, což společně se zálibou členů rodu Stillfriedů v lovu bylo důvodem, proč zde zámeček vznikl. Mimo lovecké základny sloužil zámeček také k oddechu a zábavě. K Trubiskům patřilo také několik rybníků – např. Kačeňák a Hubertek. Traduje se zde výskyt sirného pramene, nikdo ale neví, kde ho hledat. Zato je tu krásně upravená studánka s chladivou a dobrou vodou. Dnes patří Trubiska stejnojmennému mysliveckému sdružení z Pozděchova.

Zámeček Trubiska.
Zámeček Trubiska.

Z Trubisek vede zpevněná lesní cesta přes boční hřbítek Vizovických vrchů zpět do Pozděchova. Na cestě se v zákrutu lesní cesty nachází vytesaný pomníček věnovaný patronu myslivců Svatému Hubertovi. Po několika dalších menších údolích se objeví první malebné výhledy na Pozděchov a jeho dva dominantní kostely. Pro větší efekt si to vyšlápnu na louku po levé straně nad samotu se jménem V Americe, odkud je opravdu nádherný výhled. Poté si ještě nakonec prohlédnu přírodní památku Pozděchov (oplocený soukromý pozemek), kde jsem ovšem žádné šafrány nenašel. Zpátky k autu už je to jen kousek.

Pomníček Svatého Huberta nad Trubiskama.
Pomníček Svatého Huberta nad Trubiskama.

Shrnutí

Trasa je středně exponovaná, je nutné vyšlápnout hlavní hřeben Vizovických vrchů. Cesta je v naprosté většině nezpevněná  a vyžaduje přiměřené turistické vybavení i fyzickou kondici. Dva úseky cesty byly velmi rozbité používáním lesní techniky. Určitě nelze absolvovat s kočárkem (celou trasu) a kolo bych doporučoval skutečně jen opravdovým a trénovaným bajkerům. Já jsem ji absolvoval v příjemném jarním a relativně teplém počasí. Nicméně na hlavním hřebenu se v zastíněných částech nacházel ještě sníh a prakticky po celou dobu jsem šlapal v jarní tající vodě.

Devětsil bílý patří k prvním poslům jara.
Devětsil bílý patří k prvním poslům jara.

Hlavní hřeben Vizovických vrchů je vizuálně velmi malebný. Tvoří jej smrčiny, často však s vysokou příměsí jedle, buku, javoru (klen) a v prameništích i olše. Porosty zatím nejsou příliš dotčeny nastupující kůrovcovou kalamitou a doufám, že to tak i vydrží (březen 2021). 

Celá trasa je zároveň doplněna mnoha informačními tabulemi, protože je zde vybudováno několik naučných stezek. Vědomostí lačný turista se zde může dozvědět mnoho informací o přírodě, kultuře i historii tohoto krásného koutu jihozápadního Valašska.

Fotogalerie

Zdroje:

https://www.mistopisy.cz/pruvodce/obec/10235/pozdechov/pamatky-turistika/
https://www.turistika.cz/mista/varakovy-paseky-a-safran-belokvety/detail
https://pladias.cz/taxon/distribution/Crocus%20vernus

CROCUS VERNUS (L.) Hill – šafrán bělokvětý / šafran bielokvetý


http://www.valassko-hornivsacko.cz/lacnovske-horni-a-dolni-skaly
https://www.astrocesty.eu/lokality/detail/lovecky-zamecek-trubiska.html
https://www.turistika.cz/mista/trubiska-lovecky-zamecek/detail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *