Vídeňská pánev je rozsáhlou neogenní vnitrohorskou pánví, která leží na styčné zóně Východních Alp a Západních Karpat. Z Rakouska, kterému náleží největší část jejího území, zasahuje na jv. Moravu a jz. Slovensko. Je asi 200 km dlouhá, 55 km široká, prostírá se od Gloggnitz (Dolní Rakousko) na JZ až k Napajedelské bráně na SV. Pokračovat ve čtení “Neogenní sedimenty vídeňské pánve”
Kvartérní sedimenty moravských Karpat
Kvartér je obdobím, kdy byly Vnější Západní Karpaty po ústupu moře z karpatské předhlubně a vídeňské pánve v průběhu terciéru výhradně souší. Základním znakem je střídání chladných období — glaciálů (ledových dob), význačných mohutným rozšířením ledovců, s mnohem teplejšími a vlhčími obdobími meziledovými — interglaciály. Pokračovat ve čtení “Kvartérní sedimenty moravských Karpat”
Co je to flyš?
Termínem flyš označuje zpravidla mocné soubory usazených hornin, které velmi často vznikly v hlubokomořském prostředí. Pro tyto sledy je příznačné mnohonásobné opakování (někdy popisované jako rytmické nebo cyklické) několika základních hornin, obyčejně pískovců nebo vápenců, slínovců a jílovců. Pokračovat ve čtení “Co je to flyš?”
Neovulkanické horniny magurské skupiny příkrovů
Po dosednutí flyšových příkrovů magurské skupiny příkrovů během spod. badenu proběhla intruze neovulkanitů v území V od Uherského Brodu. Intruze proběhly skrz násunovou plochu bělokarpatské jednotky a současně i napříč nezdenickým zlomem, který je nejvýznamnější místní tektonickou linií.
Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru SV–JZ od Bánova přes Komňu k Bojkovicím. Nachází se po obou stranách nezdenického zlomu v bělokarpatské a částečně i bystrické jednotce. Některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tufový ani tufitický materiál nebyl zatím nalezen. Pokračovat ve čtení “Neovulkanické horniny magurské skupiny příkrovů”
Luhačovická zřídelní struktura
Minerální vody na Luhačovicku byly využívány patrně od pravěku. Z prvopočátku měla minerální vřídla v Luhačovicích pouze lokální význam, což dokládá studie Tomáše Jordána z Klauzenberku (1580), kdy se zmiňuje pouze o uhličitých vodách z okolí Uherskobrodska. Na úpatí Malé a Velké Kamenné byly tyto prameny uchovávány jako malé studánky s dřevěným obložením až do konce 17. století. Pokračovat ve čtení “Luhačovická zřídelní struktura”
Waschberg–ždánicko–podslezská jednotka
Waschberg–ždánicko–podslezská jednotka je nově vymezená jednotka vnější skupiny příkrovů (Picha et al. 2006), která obsahuje už dříve popsané jednotky: ždánickou jednotku a podslezskou jednotku na českém území a zónu waschbergu v Rakousku a na jižní Moravě. Pokračovat ve čtení “Waschberg–ždánicko–podslezská jednotka”
Čejčsko-zaječská jednotka
Čejčsko-zaječská jednotka je jednou z dílčích geologických jednotek vnější skupiny flyšových příkrovů Vnějších Západních Karpat. Je odkryta podél východního okraje ždánické jednotky a západního okraje magurského příkrovu na jižní Moravě. Pokračovat ve čtení “Čejčsko-zaječská jednotka”