Biogeografické členění ČR

Biogeografické členění České republiky neboli biogeografická diferenciace ČR je rozčlenění území České republiky z hlediska biogeografie, tj. z hlediska prostorového rozmístění společenstev v závislosti na odpovídajících ekologických podmínkách. Biogeografické členění vymezuje prostory, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených společenstev. Mimo to je také významným podkladem pro udržení a obnovu biodiverzity (rozmanitosti flóry a fauny) [1]. Těmito prostorovými rámci biogeografického členění jsou biogeografické jednotky, uspořádané do účelné hierarchie.

Principy vazby biodiverzity na biogeografickém členění byly využity v programu Evropské unie zaměřeném na tvorbu tzv. Evropské ekologické sítě – EECONET a při vymezení územních systémů ekologické stability krajiny (ÚSES). Pro tento účel vypracována hierarchie dílčích biogeografických jednotek, včetně jejich geografického vymezení a vytvoření popisných charakteristik. Tyto jednotky jsou použitelné nejen pro navrhování ÚSES, ale mohou sloužit celé ochraně přírody a některé z nich např. i jako rámce pro ochranu krajinného rázu [2].

Pro vystižení bohatství a rozmanitosti bioty různé úrovně byly na území ČR vymezeny dvě soustavy biogeografického členění: individuální a typologické členění. K tomu, aby v síti ploch reprezentujících biodiverzitu území byly zastoupeny všechny reprezentativní i unikátní biocenózy, je nezbytné využít jako podkladu obou typů biogeografických členění [1].

Individuální členění

Cílem individuálních členění je vystihnout souvislé, z určitého hlediska relativně homogenní celky, lišící se do různé míry složením bioty. Individuální členění vyzdvihuje jedinečné, neopakovatelné vlastnosti území.

Biogeografická provincie

Biogeografická provincie je individuální (neopakovatelnou) jednotkou biogeografického členění krajiny. Je tvořena rozsáhlým územím se svéráznou vegetační stupňovitostí, podmíněnou specifickým makroklimatem. V biotě provincie je zastoupena řada endemitů, velká skupina vlastních geoelementů a typická kombinace geoelementů okolních i vzdálenějších provincií. Plocha provincie je ve střední Evropě řádově 5 · 10⁵ – 5 · 10⁶ km².

V ČR jsou zastoupeny 2 provincie – středoevropských listnatých lesů a panonská. Provincie zpravidla odpovídají Biogeografickým regionům užívaným v EECONET a Natura 2000 [2].

Biogeografická podprovincie

Biogeografická podprovincie je individuální (neopakovatelnou) jednotkou biogeografického členění krajiny. Její biota má svoji charakteristickou pestrost s typickou kombinací geoelementů a své vlastní endemické druhy. Je tvořena územím se svéráznou modifikací vegetační stupňovitosti, přičemž se od okolních podprovincií zpravidla liší hlavními edifikátory jednoho nebo dvou vegetačních stupňů. V rámci podprovincie se většinou vyskytuje podobná geologicko-geomorfologická stavba a makroklima. Plocha podprovincie ve střední Evropě dosahuje řádově 10⁵ km².

V ČR jsou zastoupeny 4 podprovincie – hercynská, polonská, západokarpatská a severopanonská. Tyto podprovincie nemají paralelu v programu EECONET ani Natura 2000 [2].

Biogeografický region (bioregion)

Biogeografický region (bioregion) je individuální (neopakovatelnou) jednotkou biogeografického členění krajiny na regionální úrovni. V rámci bioregionu se vyskytuje identická vegetační stupňovitost. Biocenózy bioregionu jsou ovlivněny jeho polohou a mají charakteristické chorologické rysy, dané ve střední Evropě zvláštnostmi postglaciální geneze flóry a fauny. V rámci bioregionu se tak většinou již nevyskytují jiné rozdíly v potenciální biotě než rozdíly způsobené odlišným ekotopem. Bioregion bývá v podmínkách střední Evropy vnitřně heterogenní, zahrnuje charakteristickou mozaiku nižších jednotek – biochor a také elementárních typologických jednotek potenciální bioty. Zpravidla se také vyznačuje charakteristickým georeliéfem, mezoklimatem a půdami.

Bioregion je převážně jednotkou potenciální bioty, nevychází tedy z aktuálního stavu krajiny, zpravidla však má specifický typ a určitou intenzitu antropogenního využívání. Bioregiony tak, stručně řečeno, zahrnují zpravidla výrazně odlišné krajiny. Plocha bioregionu dosahuje přibližně 10² – 5 · 10³ km². Bioregiony nemají paralelu v programu EECONET, v případě Natura 2000 jde o problematické použití téhož názvu pro o dva řády vyšší a větší jednotky [2].

Bioregiony jsou základními rámci pro:

1. vymezování reprezentativních biocenter nadregionálního významu,
2. hodnocení reprezentativnosti regionálních biocenter a funkčnosti regionálního ÚSES,
3. vymezování nižších biogeografických jednotek, tj. biochor,
4. bioregiony mohou sloužit jako vhodné jednotky pro regionální ochranu přírody,
5. bioregiony jsou žádoucí součástí poznatků přírodních věd,
6. bioregiony jsou užitečné pro odborný růst pracovníků v oblasti ochrany přírody a krajiny ČR [2].

V ČR bylo vymezeno 91 bioregionů, z toho 71 v rámci hercynské podprovincie, 4 v polonské podprovinci, 11 v západokarpatské podprovincii a 5 v rámci severopanonské podprovincie.

Provincie středoevropských listnatých lesů

Hercynská podprovincie

Seznam bioregionů v hercynské podprovincii:

1.1 Mostecký bioregion 1.2 Řipský bioregion 1.3 Úštěcký bioregion 1.4 Benátecký bioregion 1.5 Českobrodský bioregion 1.6 Mladoboleslavský bioregion 1.7 Polabský bioregion 1.8 Pardubický bioregion 1.9 Cidlinský bioregion 1.10 Třebechovický bioregion 1.11 Prostějovský bioregion 1.12 Litovelský bioregion 1.13 Doupovský bioregion 1.14 Milešovský bioregion 1.15 Verneřický bioregion 1.16 Rakovnicko-Žlutický bioregion 1.17 Džbánský bioregion 1.18 Karlštejnský bioregion 1.19 Křivoklátský bioregion 1.20 Slapský bioregion 1.21 Bechyňský bioregion 1.22 Posázavský bioregion 1.23 Jevišovický bioregion 1.24 Brněnský bioregion 1.25 Macošský bioregion 1.26 Chebsko-Sokolovský bioregion 1.27 Tachovský bioregion 1.28 Plzeňský bioregion 1.29 Blatenský bioregion 1.30 Českobudějovický bioregion 1.31 Třeboňský bioregion 1.32 Děčínský bioregion 1.33 Kokořínský bioregion 1.34 Ralský bioregion 1.35 Hruboskalský bioregion 1.36 Železnobrodský bioregion

1.37 Podkrkonošský bioregion 1.38 Broumovský bioregion 1.39 Svitavský bioregion 1.40 Branžovský bioregion 1.41 Plánický bioregion 1.42 Sušický bioregion 1.43 Českokrumlovský bioregion 1.44 Brdský bioregion 1.45 Votický bioregion 1.46 Pelhřimovský bioregion 1.47 Novobystřický bioregion 1.48 Havlíčkobrodský bioregion 1.49 Železnohorský bioregion 1.50 Velkomeziříčský bioregion 1.51 Sýkořský bioregion 1.52 Drahanský bioregion 1.53 Šumperský bioregion 1.54 Nízkojesenický bioregion 1.55 Krnovský bioregion 1.56 Žitavský bioregion 1.57 Šluknovský bioregion 1.58 Ašský bioregion 1.59 Krušnohorský bioregion 1.60 Hornoslavkovský bioregion 1.61 Českoleský bioregion 1.62 Šumavský bioregion 1.63 Novohradský bioregion 1.64 Javořický bioregion 1.65 Žďárský bioregion 1.66 Lužickohorský bioregion 1.67 Jizerskohorský bioregion 1.68 Krkonošský bioregion 1.69 Orlickohorský bioregion 1.70 Jesenický bioregion 1.71 Chrudimský bioregion

Polonská podprovincie

 

Seznam bioregionů v polonské podprovincii:

• 2.1 Vidnavský bioregion
• 2.2 Opavský bioregion
• 2.3 Ostravský bioregion
• 2.4 Pooderský bioregion

Západokarpatská podprovincie

Seznam bioregionů v západokarpatské podprovincii:

• 3.1 Ždánicko-Litenčický bioregion
• 3.2 Chřibský bioregion
• 3.3 Hlucký bioregion
• 3.4 Hranický bioregion
• 3.5 Podbeskydský bioregion
• 3.6 Bělokarpatský bioregion
• 3.7 Zlínský bioregion
• 3.8 Hostýnský bioregion
• 3.9 Vsetínský bioregion
• 3.10 Beskydský bioregion
• 3.11 Kojetínský bioregion

Panonská provincie

Severopanonská podprovincie

Seznam bioregionů v severopanonské podprovincii:

• 4.1 Lechovický bioregion
• 4.2 Mikulovský bioregion
• 4.3 Hustopečský bioregion
• 4.4 Hodonínský bioregion
• 4.5 Dyjsko-moravský bioregion

Pozn.: číselný kód, který byl přidělen všem vymezeným bioregionům, se skládá ze dvou částí. První číslice kódu označuje biogeografickou podprovincii, ke které bioregion náleží. Číslo 1 mají bioregiony hercynské podprovincie, číslo 2 bioregiony polonské podprovincie, číslo 3 bioregiony západokarpatské podprovincie a číslo 4 bioregiony severopanonské podprovincie. Druhá číslice je pořadovým číslem bioregionu v rámci podprovincie. Bioregiony jsou seřazeny v pořadí: bioregiony nížin, bioregiony členitých území s biocenózami od teplomilných po bučiny, bioregiony středních poloh s dominancí bučin, bioregiony horské (chladných oblastí). Výjimkami jsou kódy Chrudimského bioregionu (1.71) a Kojetínského bioregionu (3.11), které byly zařazeny až dodatečně, a nesou tedy nejvyšší čísla v rámci podprovincií [2].

Typologické členění

Cílem typologického členění je vymezit typy, územně nesouvislé segmenty krajiny, které se v krajině opakují, mají podobné ekologické podmínky a kterým odpovídá relativně podobná biota. Typologické členění vyzdvihuje opakovatelnost a podobnost v krajině.­

Biochora

Biochora je geoekologická (fyzicko-geografická) jednotka, charakteristická určitým uspořádáním typologických jednotek nižšího řádu, např. skupin typů geobiocénů, potenciálních přirozených společenstev nebo lesních typů. v rámci jednoho bioregionu se nachází zpravidla 5 až 25 typů biochor. Jednotky tohoto ranku slouží pro návrh regionálních (tj. v ČR přibližně krajských) ekologických sítí. Jsou již malé pro EECONET a nejsou používány ani v soustavě Natura 2000 [2].

Biochory jsou základními rámci pro:

• vymezování reprezentativních biocenter regionálního významu a výjimečných biocenter místního významu,
• vymezování územního systému ekologické stability místního významu,
• hodnocení funkčnosti a reprezentativnosti regionálního ÚSES,
• vymezování nižších biogeografických jednotek, především skupin typů geobiocénů,
• biochory mohou sloužit jako zástupné územní jednotky pro hodnocení krajinného rázu,
• biochory začínají být užívány jako jednotky vhodné pro krajinné a územní plánování, především k definování přírodních podmínek [6].

Na území Česka bylo vymezeno 366 typů biochor (celkem 9 186 segmentů biochor). Průměrná plocha jednoho segmentu biochory je kolem 8 km². V hercynské podprovincii bylo vymezeno 330 typů biochor, v polonské jen 23 typů, v západokarpatské 66 typů a v severopanonské 29 typů. V jednotlivých bioregionech bylo vymezeno 2 až 49 typů biochor a 2 až 381 segmentů biochor. Z hlediska hodnocení krajinného rázu je biochora základní jednotku [4].

K jednoznačné identifikaci typů biochor byl vytvořen tří nebo čtyřmístný kód složený z jednoho znaménka (to je nepovinné), jedné číslice a dvou písmen. Číslice a dvě písmena jsou uvedeny vždy.

Typ srážkové oblasti

Znaménko “-” (minus) na první pozici kódu je uvedeno pouze u biochor v tom případě, že se nacházejí oblasti srážkově relativně chudé.

Vegetační stupeň

Číslice v kódu vyjadřuje převažující vegetační stupeň v biochoře. Je použito členění podle A. Zlatníka, který pro ČR vymezil 8 vegetačních stupňů:

1. dubový,
2. bukodubový,
3. dubobukový,
4. bukový,
5. jedlobukový,
6. smrkojedlobukový,
7. smrkový,
8. klečový (subalpínský).

Druh georeliéfu

První písmeno v kódu vyjadřuje druh georeliéfu, v rámci ČR bylo vymezeno celkem 18 kategorií georeliéfu:

• A – antropogenní georeliéf (haldy, navážky, doly),
• B – rozřezané plošiny (s mělkými údolími),
• D – sníženiny (deprese, zpravidla podmáčené),
• H – hornatiny,
• I – izolované vrchy (zpravidla neovulkanické kužely),
• K – ledovcové kary,
• L – širší nivy (luhy),
• N – užší nivy,
• P – pahorkatiny,
• Q – pahorkatiny se skalními městy,
• R – plošiny (roviny),
• S – svahy,
• T – podmáčené roviny (mimo nivy),
• U – údolí (výrazná zaříznutá),
• V – vrchoviny,
• W – vrchoviny se skalními městy,
• Y – hornatiny se skalními městy,
• Z – hřbety (výrazné) [6].