Fytocenologie: Svaz Carpinion Issler 1931: Primulo veris-Carpinetum betuli Neuhäusl et Neuhäuslová ex Neuhäuslová-Novotná 1964, Fraxino pannonicae-Carpinetum betuli Soó et Borhidi in Soó 1962
Lesnická typologie: 1A9 Javorohabrová doubrava vápencová se strdivkou jednokvětou, PLO 35, 1C Suchá habrová doubrava (2 – s lipnicí, 3 – s válečkou),
1S Habrová doubrava na píscích (2 – válečková, 4 – se strdivkou, 5 – s tolitou, 6 – druhotná kostřavová s lipnicí úzkolistou, 8 – na oglejených půdách vátých písků), 1B1 Bohatá habrová doubrava lipnicová, 1D Obohacená habrová doubrava (1 – válečková na píscích, 3 – bršlicová v depresích, PLO 36, 4 – konvalinková, 5 – bažanková, 6 – strdivková, 8 – válečková), 1V2 Vlhká habrová doubrava bršlicová, 1O3 Lipová doubrava se třtinou rákosovitou, PLO 35, 1P3 Svěží březová doubrava vátých písků, 2X Dřínová doubrava s bukem.
Struktura a druhové složení
Lesy s převahou habru obecného (Carpinus betulus), dubu zimního a letního (Quercus petraea agg. a Q. robur) a poměrně častou příměsí javoru babyky (Acer campestre) a jeřábu břeku (Sorbus torminalis) v nižší úrovni stromového patra. V keřovém patře jsou význačně zastoupeny teplomilné keře Cornus mas, Euonymus verrucosa, Ligustrum vulgare, Rhamnus cathartica aj.
Bylinné patro nemá výraznější dominanty s výjimkou strdivky jednokvěté (Melica uniflora) v některých porostech. Dále se vyskytují běžné hájové druhy, např. Campanula persicifolia, Clinopodium vulgare, Convallaria majalis, Dactylis polygama, Festuca heterophylla, Galium odoratum, Lathyrus vernus, Melica uniflora, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum a Viola reichenbachiana.
Běžně jsou zastoupeny teplomilné druhy Carex michelii, Corydalis pumila, Lathyrus niger, Lithospermum purpurocaeruleum, Melittis melissophyllum, Primula veris, Pulmonaria mollis a Viola mirabilis, které v ostatních typech dubohabřin spíše chybějí. Na vyvýšených místech v širokých říčních nivách se vyskytuje větší množství vlhkomilných druhů přesahujících z navazujících tvrdých luhů. Mechové patro je vyvinuto málo nebo schází.
Ekologie
Hlubší a živinami bohaté, často vápnité půdy na flyšových pískovcích a jílovcích, miocénních sedimentech a sprašových hlínách, vzácněji také aluviálních sedimentech. Panonské dubohabřiny se vyskytují nejčastěji v nižších částech svahů nebo v menších údolích a roklích, zatímco sušší místa v horních částech svahů a plošiny jsou zpravidla porostlé teplomilnými doubravami. Vzácně se vyskytují i na vyvýšených místech v nivách velkých
jihomoravských řek (Morava, Dyje).
Rozšíření
Pouze jižní Morava, hlavně Dyjsko-svratecký úval od Znojemska po okolí Brna, obvody Ždánického lesa, lesní celky v okolí Kobylí a Dolních Bojanovic, Pavlovské vrchy a Milovický les, Hodonínsko, oblast soutoku Moravy a Dyje a jihozápadní výběžky Bílých Karpat.
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.