Území Moravských Karpat podle geomorfologického členění náleží striktně do geomorfologické subprovincie Vnější Západní Karpaty, která je součástí geomorfologické provincie Západní Karpaty.
Pokud ovšem nebudeme sledovat přísně geomorfologické členění, je možno nalézt fenomén moravských Karpat v širším území sousedních geomorfologických subprovincií. Na území České republiky se jedná zejména o Vněkarpatské sníženiny a Vídeňskou pánev.
Karpaty
Karpaty se z hlediska českého i slovenského geomorfologického členění považují za subsystém Alpsko-himálajského systému. Jejich dělení na provincie, subprovincie, oblasti a celky je jednotné v odborných kruzích v Česku i na Slovensku a dobře na ně navazuje i členění polské. Členění v ostatních zemích, zejména na Ukrajině a v Rumunsku, není propracované tak detailně ani podle stejných kritérií.
Tradičně se Karpaty dělí na tři provincie:
- Západní (zde přísluší moravské Karpaty),
- Východní (Slovensko, Polsko, Ukrajina, Rumunsko),
- Jižní Karpaty (Rumunsko, Srbsko).
V rumunském pojetí se ale za Jižní Karpaty považuje pouze jejich nejvyšší, ze Z na V se táhnoucí pásmo. Rumunské Západní Karpaty (nezaměňovat se Západními Karpaty na S) se posuzují samostatně, stejně jako Transylvánská vysočina i Srbské Karpaty.
Hranici mezi Západními a Východními Karpaty tvoří Kurovské neboli Tyličské sedlo (polsky Przełęcz Tylicka) ležící ve výšce 683 m na slovensko–polské hranici. Hranice leží na spojnici měst Bardejov na Slovensku a Nowy Sacz v Polsku. Hranice mezi Východními a Jižními Karpaty leží v rumunském průsmyku Predeal (1 033 m) na spojnici města Braşov na S a údolím řeky Prahova na J.
Na Ukrajině bývá někdy považována za Východní Karpaty pouze ta část karpatského pohoří, která leží na ukrajinském území. V Rumunsku naopak někdy bývá pokládána za Východní Karpaty pouze ta část Karpat, která leží na rumunském území. V Rumunsku také bývají členěny Východní Karpaty ležící na rumunském území na tři samostatné geografické skupiny (severní, střední a jižní) a ne na Vnější a Vnitřní Východní Karpaty.
Západní Karpaty
Západní Karpaty se vyskytují na území Česka, Slovenska, Rakouska, Polska a Maďarska. Táhnou se v délce asi 500 km od Dolního Rakouska (Niederösterreich) po Kurovské neboli Tyličské sedlo (Przełęcz Tylicka) na slovensko–polských hranicích. Jsou součástí alpsko–himalájské vrásově–příkrovové soustavy, hlavně její severní větve, které jsou označovanány jako alpidy. Největší šířka oblasti dosahuje přibližně 200 km, nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách (2 655 m)
Geologický vývoj jednotlivých oblastí byl poměrně složitý; je to výsledek tektonických přeměn (vrásnění, posunů a tvorby příkrovů) sedimentačních pánví různého typu v druhohorách až třetihorách. Tato přeměna zahrnovala někdy jen samotnou výplň těchto pánví, někdy i jejich původní podklad a jejím výsledkem je složitá pásmová stavba karpatského oblouku.
Členění Západních Karpat
Existuje několik interpretací tektonické stavby Západních Karpat. Už delší dobu je používáno trojité členění na Vnější, Centrální a Vnitřní Západní Karpaty, i když někteří geologové upřednostňují klasické dvojdílné členění na externidy a internidy. Existuje několik členění — morfotektonické (opírající se o geologii a geomorfologii) a regionálně–geologické (opírající se o regionální geologii) [3].
Pozn.: tektonické členění zde zpracované se opírá o dělení zavedené Plašienkom v roce 1999 a upravené Kováčom a Plašienkom v roce 2003. Členění není možné považovat za definitivní.
Tři hlavní oblasti — Vnitřní, Centrální a Vnější Západní Karpaty jsou odděleny dvěma suturami. Meliatská sutura je oblast vzniklá po uzavření triaso-jurského Meliatského oceánu ve starokimérské fázi. Tvoří hranici mezi Centrálními a Vnitřními Západními Karpatami. Její poloha je diskutabilní a různí autoři ji kladou do odlišných oblastí. Ztotožňují ji s rožňavskou nebo lubenicko–margecanskou linií, případně ji kladou ještě jižněji.
Druhou významnou suturou je tzv. peripieninský lineament, kopírující přibližný průběh bradlového pásma. Rozhraní pravděpodobně vzniklo uzavřením Váhického oceánu na rozhraní křídy a třetihor. Tato zóna odděluje Centrální Západní Karpaty od Vnějších Západních Karpat. Obě tyto jednotky překonaly rozdílný vývoj. Podle některých názorů Centrální Západní Karpaty ležely ještě v juře o hodně západněji oproti dnešku a jednotky vnějších Karpat se nacházely v jejich laterálním pokračovaní [1,2].
Členění západních Karpat na území České republiky
Západní Karpaty se člení na geomorfologické soustavy:
- Předneogenní provrásněné oblasti, které tvoří vlastní pohoří:
- Vnější Západní Karpaty – tvořeny flyšem,
- Vnitřní Západní Karpaty (mimo území České republiky)
- Oblasti pokryté neogénem, který není provrásněn:
Naproti tomu Morava – „země révového listu, jehož nervaturu tvoří řeky” – má za svoji osu široké otevřené úvaly, odvodňované do Černého moře a Baltu, kterými putovali lidé od pravěku, takže se tudy přelévaly přírodní i kulturní vlivy mezi Panonií a Polskými nížinami (Löv, Míchal)
[imh_6310_image_map id=”4″]
Zdroje:
- Demek, J. Mackovčin, P. 2006. Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. Brno.
- Wikipedia.org – Geologie Západních Karpat
- Wikipedia.org – Západní Karpaty