Stránka o přírodě a lidech moravských Karpat.
Rubrika obsahuje příspěvky o hydrografických a hydrologických poměrech moravských Karpat.
Území moravských Karpat hydrologicky náleží ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím Dunaje a úmoří Baltského moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím řeky Odry. Rozvodí mezi Dunajem a Odrou tvoří zároveň historickou zemskou hranici mezi moravskou a slezskou částí moravských Karpat. Pokračovat ve čtení “Hydrografie moravských Karpat”
Podzemní vody jsou diferencovány nejen co do oběhu, ale i co do stupně mineralizace. Podle zvyklostí se rozdělují na prosté a minerální podzemní vody. Pokračovat ve čtení “Podzemní vody moravských Karpat”
Minerální vody jsou velkým přírodním bohatstvím naší vlasti. Jejich zdroje se vyskytují roztroušeně téměř po celém území a využívají se k léčbě i běžnému pití. Povědomí o minerálních vodách není v dnešní populaci příliš vysoké a zužuje se v podstatě jen na známé komerční značky, v lepším případě na pár léčivých vod z lékáren a několik málo pramenů v nejznámějších lázních. Pokračovat ve čtení “Minerální vody moravských Karpat”
Minerální vody vyžadují ke svému vzniku určité specifické geologické podmínky. U nás nejběžnější kyselky úzce souvisí s hlubokými zlomy v zemské kůře, které slouží pro přívod juvenilního oxidu uhličitého. Tektonické poruchy umožňují zároveň existenci termálních zřídel, pro něž je typický hluboký a rychlý koloběh podzemních vod. Dalším předpokladem výskytu minerálních vod jsou specifické sedimentární horniny. Pokračovat ve čtení “Výskyt minerálních vod v moravských Karpatech”
Podmínky nutné pro vznik minerálních vod nejsou dány všude. Většina uhličitých i termálních pramenů i některých dalších vznikla totiž v oblastech, které z hlediska geologie patří k alpinské orogenezi, tj. k neotektonicky oživeným horským pásmům. V Evropě prochází takový hlavní pás od Z k V a tvoří ho horstva Pyrenejí, Alp, Karpat a Kavkazu. Pokračovat ve čtení “Druhy minerálních vod moravských Karpat”
Po dosednutí flyšových příkrovů magurské skupiny příkrovů během spod. badenu proběhla intruze neovulkanitů v území V od Uherského Brodu. Intruze proběhly skrz násunovou plochu bělokarpatské jednotky a současně i napříč nezdenickým zlomem, který je nejvýznamnější místní tektonickou linií.
Tělesa neovulkanických hornin tvoří pruh přibližného směru SV–JZ od Bánova přes Komňu k Bojkovicím. Nachází se po obou stranách nezdenického zlomu v bělokarpatské a částečně i bystrické jednotce. Některá tělesa procházejí napříč touto poruchou. Horniny jsou považovány za subvulkanické, tufový ani tufitický materiál nebyl zatím nalezen. Pokračovat ve čtení “Neovulkanické horniny magurské skupiny příkrovů”
Území moravských Karpat hydrologicky přísluší ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím Dunaje a úmoří Baltského moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím řeky Odry. Rozvodí mezi Dunajem a Odrou tvoří zároveň historickou zemskou hranici mezi moravskou a slezskou částí moravských Karpat. Pokračovat ve čtení “Hydrologické členění moravských Karpat”
Odra náleží z hlediska hydrologického, hospodářského i politického k nejvýznamnějším evropským řekám. Nepatří sice mezi největší a nejvodnější řeky v Evropě, přesto má značný význam především na mezinárodní říční dopravu. Trvale je splavná od města Kozle v Polsku až po ústí Štětínského zálivu. Na dolním toku tvoří v délce 187 km německo–polskou hranici. Glivinským průplavem je spojena s Hornoslezskou uhelnou pánví, dalšími průplavy je spojena s Vislou, Sprévou a Havolou. Na území ČR je správně zařazena do oblasti povodí řeky Odry. Pokračovat ve čtení “Odra”
Oblast povodí Odry představuje horní část mezinárodního povodí řeky Odry (úmoří Baltského moře), kde pramení i hlavní tok celého povodí – řeka Odra. Oblast povodí Odry zaujímá 6 252 km2 a je nejmenší z osmi oblastí povodí na území České republiky. Pokračovat ve čtení “Povodí řeky Odry”
Dyje (německy Thaya) je středoevropská řeka tekoucí na pomezí Rakouska (Dolní Rakousy) a Česka (Jihomoravský kraj), převážně po českém území. Délka toku činí 235,4 km, včetně své delší zdrojnice Rakouské Dyje 311 km. Plocha povodí měří 13 419 km², z toho 11 164,7 km² v Česku (14 % rozlohy státu). Vlévá se na česko-slovensko-rakouském pomezí do Moravy jako její nejdelší přítok.
| č. hydrologického pořadí | 4-14-02-001 |
| plocha povodí [km2] | 13 418,7 (v ČR 11 164,7) |
| délka toku [km] | 305,6 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 43,89 |
Moravská Dyje, říčka o celkové délce 68,2 km, pramení nedaleko obce Panenská Rozsíčka, přibližně 4 km jih.–vých. od Třešti, na jih.–vých. svazích Hřebene v nadmořské výšce 653 m. Její tok směřuje po celé své délce převážně již. směrem. Říčka protéká Dačickou kotlinou a již. od obce Písečné opouští naše území. Samotná řeka Dyje vzniká soutokem Moravské a Rakouské Dyje pod městem Raabs an der Thaya v Rakousku v nadmořské výšce 410 m.
V Rakousku dostává tok Dyje kaňonovitý charakter. Na území ČR opět přitéká již. od Uherčic. Při vtoku na naše území má Dyje průměrný roční průtok 9,21 m3 × s-1. U Podhradí nad Dyjí začíná vzdutí Vranovské přehrady. Mezi Vranovem a Znojmem protéká v délce 42 km hlubokým, kaňonovitým údolím, které bylo v roce 1991 prohlášeno za Národní park Podyjí. Dyje zde vytváří unikátní říční fenomén s mnohými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějších skalních útvarů a kamenných moří s vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev, danou střídavou expozicí svahů. V dolní části Národního parku, nad Znojmem, byla vybudována údolní nádrž na pitnou vodu.
Pod městem Znojmem řeka vstupuje do Dyjsko–svrateckého úvalu. U jih.–záp. okraje obce Krhovice odbočuje směrem vlevo z toku řeky Dyje umělý vodní kanál, jež nese pojmenování Mlýnská strouha. Jedná se o zajímavou technickou památku a zároveň i nejstarší vodní stavbu na Moravě. První zmínka o této strouze je z roku 1302. Původní strouha končila u obce Micmanice. V 16. století byl tento umělý kanál prodloužen přes obec Slup k obci Jaroslavice, kde sloužil k napájení soustavy Jaroslavických rybníků. V 19. století byla strouha opět prodloužena a to k příhraničnímu rakouskému městu Laa der Thaya. Umělý kanál se připojuje zpět do řeky Dyje sev.–vých. od obce Hevlín a v těchto místech nese název Stará Dyje. Mlýnská strouha má celkovou délku 28,8 km a šířka kanálu je 12 až 15 m.
Na stejném místě, kde odbočuje Mlýnská strouha, odbočuje směrem vpravo z Dyje další umělá stavba. Jedná se závlahový kanál Krhovice–Hevlín, který převádí vodu z řeky Dyje dál do Hrádku, Dyjákovic a Hevlína. Kanál má celkovou délku cca 20 km. Na několika místech trasy byly vytvořeny akvadukty přes křižující vodoteče a další zajímavá technická opatření.
Jihovýchodně od obce Hevlín se Dyje znovu krátce dotkne rakouské hranice. Kolem hranice je její tok regulován. Mezi obcemi Hrušovany nad Jevišovkou a Novosedly do Dyje zleva přitéká říčka Jevišovka. Dyje pak obtéká velkým obloukem Mikulovskou vrchovinu s Pavlovskými a Dunajovickými vrchy. V prostoru Věstonické brány byly v letech 1975—1989 vybudovány vodní nádrže Nové Mlýny. Do střední nádrže Nových Mlýnů přitékají zleva řeky Jihlava a Svratka a také potok Štinkovka.
Pod nádržemi je tok Dyje již téměř celý regulován, přesto o původním charakteru řeky mohou nyní vypovídat pouze zbytky lužních lesů se zachovanými zbytky starých říčních ramen mezi Bulhary a Břeclaví. Pod vsí Bulhary odbočuje Zámecká Dyje, která se po 11 km opět vrací do Dyje.
Pod Břeclaví se Dyje stává opět hraniční řekou a vtéká do oblasti lužních lesů, ležících při soutoku Dyje, Kyjovky a Moravy. Oblast je bohatě protkána sítí různých slepých ramen a původních říčních koryt, z nichž některé jsou dnes využity pro povodňování lužních lesů. Samotné koryto řeky je z větší části zregulováno. Osm kilometrů před soutokem s Moravou do Dyje zleva přitéká říčka Kyjovka. Svůj tok řeka Dyje končí soutokem s řekou Moravou u Lanžhota na česko-rakousko-slovenské hranici v nadmořské výšce 148 m.
Vodní nádrž Vranov (též Vranovská přehrada) byla vybudována na řece Dyji v blízkosti městečka Vranov nad Dyjí v letech 1930–1933. Hráz přehrady je vysoká 60 m a v koruně je dlouhá 292 m. Vzniklá přehrada je dlouhá asi 30 km a zasahuje až pod hrad Bítov do údolí Želetavky. Přehrada slouží vedle energetických a vodárenských úkolů k rekreaci.
Další větší stavbou na řece Dyji je vodní nádrž Znojmo. Nádrž byla vystavěna v letech 1962–66 k vyrovnávání nepravidelných odtoků vody z Vranovské přehrady, k ochraně před povodněmi, výrobě elektrické energie a především jako zásobník pitné vody pro Znojmo. Nádrž je dlouhá 5 km a hluboká max. 15 m. Kamenitá hráz dosahuje 115 m délky v koruně.
Nové Mlýny tvoří 3 přehradní nádrže, vybudované na toku řeky Dyje v letech 1975 až 1989. Hlavním důvodem výstavby byly plány socialistického hospodářství na rozsáhlé systémy zavlažovacích kanálů. Mušovská přehrada byla napuštěna v roce 1979, má rozlohu 528 ha a maximální hloubku 4 m. Je vhodná především pro rekreaci a vodní sporty. Střední nádrž byla dokončena v roce 1980, o rok později byla uvedena do provozu. Nádrž má plochu 1033 ha a její maximální hloubka dosahuje 5,3 m.
Na jednom ze dvou ostrovů, které vznikly po napuštění nádrže, stojí zbytky kostela sv. Linharta, který byl součástí dnes již zatopené obce Mušov. Věstonická přehrada byla v roce 1994 vyhlášena jako přírodní rezervace s několika umělými ostrůvky pro hnízdění ptáků. Vodní nádrž obklopují významné mokřadní ekosystémy, jež jsou zařazeny do režimu ochrany mezinárodní Úmluvy o mokřadech (tzv. Ramsarská úmluva). Novomlýnská přehrada je se svoji rozlohou 1668 ha největší ze tří na sebe navazujících Novomlýnských nádrží, její hloubka je 7,8 m a do provozu byla uvedena v roce 1989.
Jaroslavický rybník (znám je také jako Zámecký rybník) je jedenáctý největší rybník v České republice a třetí největší na Moravě. Vybudován byl přibližně v polovině 16. století, v roce 1609 byl označen jako nově postavený. Objevuje se jméno Závistník. Výměra Zámeckého rybníka se uvádí jako 429 jiter (245 ha). Později však pozemky byly dlouhou dobu využívány jako orná půda a rybník byl obnoven až v roce 1948. Současná rozloha je cca 190 ha. Druhým největším rybníkem je Horní rybník o ploše 59 ha. Napájení a odtok vody zajišťuje umělý kanál Mlýnská strouha, postranní kanál řeky Dyje.