V České republice se pro účely regionálního členění vegetace využívá členění, které bylo zpracováno v souvislosti s přípravou publikace Květena České republiky 1. Regionálně-fytogeografické členění se cituje jako Skalický 1988, In: Slavík, Hejný.
Regionální fytogeografické členění České republiky dle Skalického 1988 (zdroj: https://pladias.cz/download/phytogeography).
Jako základ členění zemského povrchu byl přejat mapový podklad členění z díla MEUSEL et al. 1965: map. p. 255–258, a to zákresy nejvyšších fytochorionů květenných říší, pásem (zón) a oblasti. Naše území náleží do temperátního (mírného) pásma květenné říše Holarktis, a to do květenné oblasti středoevropské (opadavého listnatého lesa temperátního pásma Evropy) – v našem pojetí mezofytikum – dále členěné podle stupně oceanity.
Celé území ČSR náleží podle Meusla do středoevropské provincie středoevropské květenné oblasti. Orografické a klimatické podmínky ČSR však podmínily v tomto prostoru existenci území teplomilné květeny (termofytikum) i území chladnomilné květeny v horách (oreofytikum), do jisté míry odpovídající vegetaci a květeně extrazonálního charakteru. Polohy montánního a supramontánního lesa v oreofytiku odpovídají fyziognomicky převážné jehličnatým lesům boreálního pásma, polohy subalpinského stupně nižším dřevinným porostům subarktické lesotundry, nikoli však floristickou skladbou (převažují v nich horské druhy středoevropské).
Území teplomilné květeny (termofytikum) jsou charakterizována přítomností lesů svazu Quercion pubescenti-petraeae a subxerofilním křídlem svazu Carpinion, křovinných společenstev svazu Prunion fruticosae a zejména travinných společenstev třídy Festuco-Brometea, které se tu udržely na příhodných stanovištích a pod vlivem „stepního” vývoje člověkem osídlené krajiny od epiatlantiku. Značná část druhů v těchto územích má těžiště rozšíření v teplejším vegetačním pásmu, tj. v pásmu submeridionálním. Zatím co výskyt teplomilné květeny na Moravě má jistou návaznost na vegetaci a flóru submeridionálního pásma, je území Českého termofytika dnes jeho zřetelnou exklávou v temperátním pásmu v oblasti mezofytika.
Proto nebylo možno v ČSR přehlížet pásmovitost vegetace a bylo nutno stanovit vegetaci a květenu temperátního pásma (mezofytikum) jako základní oblast. Extrémy vyvolané reliéfem, klimatem a dlouhodobým vlivem lidské činnosti na vegetaci a složení květeny je nutno považovat za projevy extrazonality a odlišit v prostoru ČSR jako extrazonální oblasti oreofytikum a termofytikum.
Zmíněné tři hlavní fytogeografické oblasti ČSR byly úmyslně nazvány novými názvy, aby nebyly spojovány s fytogeografickými termíny zatíženými v naší literatuře různě chápanou odchylnou náplní (hercynský, panonský).
Systém rozlišuje tedy tři hlavní fytogeografické oblasti na základě převládající flóry a vegetace: termofytikum je oblast s teplomilnou flórou a vegetací s fytogeografickými vztahy ke kontinentálním a submediteránním oblastem, mezofytikum je oblast s mezofilní flórou a vegetací typickou pro temperátní zónu Evropy a oreofytikum je oblast s horskou flórou a vegetací s fytogeografickými vztahy k boreální a arktické zóně. Každá z těchto oblastí je rozdělena na dva obvody: termofytikum na české termofytikum a panonské termofytikum, mezofytikum na českomoravské mezofytikum a karpatské mezofytikum a oreofytikum na českomoravské oreofytikum a karpatské oreofytikum. Oblasti a obvody jsou dále rozděleny na 99 fytogeografických okresů, z nichž 21 leží v termofytiku, 63 v mezofytiku a 15 v oreofytiku. Některé z okresů jsou rozděleny na podokresy.
Členění systému
Termofytikum je charakteristické výskytem převážně teplomilných druhů rostlin. Zahrnuje planární (nížinný) a kolinní (pahorkatinný) výškový vegetační stupeň. Dělí se do dvou podoblastí:
České termofytikum – souvislý pás od Poohří až po východní Polabí. Tvoří jej 15 okresů.
Panonské termofytikum – oblast jižní Moravy a Moravských úvalů. Tvoří jej 6 okresů.
Mezofytikum představuje přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou. Mezi výškové stupně v této oblasti patří stupeň suprakolinní (kopcovinný) a submontánní (podhorský, vrchovinný). Dělí se do dvou podoblastí, které na sebe navazují:
Českomoravské mezofytikum – tvoří jej 63 okresů.
Karpatské mezofytikum – tvoří jej 9 okresů.
Oreofytikum představují horské oblasti s výskytem převážně chladomilných druhů rostlin. Z výškových stupňů zahrnuje montánní (hornatinný), supramontánní (středohorský, oreální, smrkový) a subalpínský (klečový). Dělí se do dvou podoblastí:
České oreofytikum – izolované nejvýše položené oblasti Českého masivu, jak v příhraničních oblastech, tak ve vnitrozemí. Tvoří jej 14 okresů.
Karpatské oreofytikum – oblast Moravskoslezských Beskyd. Tvoří jej 1 okres.
Zdroj: SKALICKÝ, V. Květena České socialistické republiky. Příprava vydání Bohumil Slavík, Slavomil Hejný. Svazek 1. Praha: Academia, 1988. 557 s. Kapitola Regionálně fytogeografické členění, s. 103–121.
