Fytocenologie: Svaz Alnion incanae Pawłowski et al. 1928: Querco-Populetum Neuhäuslová-Novotná 1965, Querco-Ulmetum Issler 1926 (= Ficario vernae-
Ulmetum campestris Knapp ex Medwecka-Kornaś 1952), Fraxino-Populetum Jurko 1958, Fraxino pannonicae-Ulmetum Aszód 1936 corr. Soó 1963, Pruno padi-Quercetum roboris Neuhäuslová et Kučera 2004
Lesnická typologie: 1L Jilmový luh, 1U1 Topolový luh kopřivový
Struktura a druhové složení
Zpravidla třípatrové jilmové a topolové doubravy a jaseniny s dominancí dubu letního (Quercus robur), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a jilmů (Ulmus laevis a U. minor), které však v posledních desetiletích ustoupily vlivem grafiózy. Ve stromovém patře jsou přimíšeny Acer campestre, Prunus padus subsp. padus a Tilia cordata, na vlhčích místech Alnus glutinosa a Populus nigra, na sušších Carpinus betulus. Na jižní Moravě v mnoha porostech dominuje jasan úzkolistý podunajský (Fraxinus angustifolia subsp. danubialis) a přimíšen je Populus alba, případně P. ×canescens.
Keřové patro je tvořeno hlavně zmlazenými dřevinami stromového patra, z keřů se vyskytují Cornus sanguinea, Prunus padus subsp. padus, Sambucus nigra aj. V přezvěřených lesích a oborách může keřové patro chybět.
V druhově bohatém bylinném patře převažují vlhkomilné až mezofilní druhy, např. Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Brachypodium sylvaticum, Circaea lutetiana, Festuca gigantea, Galium aparine, Geum urbanum, Glechoma hederacea, Impatiens noli-tangere, Stellaria nemorum a Urtica dioica. Bohatý je aspekt jarních geofytů, např. Allium ursinum, Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Corydalis cava, Ficaria verna subsp. bulbifera, Gagea lutea a Galanthus nivalis. Mechové patro je většinou vyvinuto slabě.
Ekologie
Říční úvaly a nížinné pánve v teplých oblastech. Půdy jsou zpravidla těžší, jílovito-hlinité až jílovité fluvizemě nebo gleje, bohaté živinami a pravidelně nebo občas zaplavované, místy však pouze při vysokých stavech vody. Častější jsou záplavy zejména v moravských úvalech. Na místech vzdálenějších od toku leží průměrná hladina podzemní vody asi 1 m pod povrchem půdy, u regulovaných toků je až 2–3 m hluboko; její výkyvy během roku často přesahují rozmezí dvou metrů.
Rozšíření
Dolní Poohří, dolní Povltaví, niva Labe od Jaroměře po Litoměřicko, Hornomoravský a Dolnomoravský úval, dolní Dyje, dolní Jihlava a Svratka pod Brnem, Poodří a Ostravská pánev, vzácně Třeboňská pánev, niva Bečvy a velmi vzácně i jinde.
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.