Území moravských Karpat má velmi podobné charakteristiky podnebí jako celé území České republiky. Při základním popisu podnebí proto můžeme vycházet z klimatických charakteristik území našeho státu. Specifickým rysem území moravských Karpat ve srovnání se zbytkem České republiky je mírně zvýšená kontinentalita území a větší členitost terénu s charakteristickým rovnoběžným uspořádáním pohoří, orientovaných ve směru ZJZ–VSV. Tyto jevy podmiňují specifický klimatický režim – převládající směry větrů, vodní toky, teplotní inverze – vázané na údolí mezi jednotlivými geografickými systémy.
O rozložení jednotlivých klimatických typů v rámci území ČR dobře vypovídají v praxi používané klasifikace podnebí (klimatu).
Podnebí České republiky
Podnebí na území České republiky je mírné, přechodné mezi oceánským a kontinentálním s typickým střídáním 4 ročních období (stejně jako v celé střední Evropě). Pro podnebí České republiky je charakteristické západní proudění s převahou západních větrů, časté střídání jednotlivých frontálních systémů (přes naše území ročně přechází 50–70 putujících cyklon, což znamená průměrně každý 5. až 7. den zásadní změnu počasí) a poměrně hojné srážky.
Rozdíl mezi počasím a podnebím.
Když se mluví o deštivém, slunečném, teplém nebo studeném dni, je řeč o počasí. Když však mluvíme o celoročních mírných teplotách v nějaké oblasti, jde o podnebí. Obě slova hodnotí atmosférickou situaci v té či oné oblasti, a to včetně teploty, vlhkostí, srážek, větrnosti, oblačnosti a podobně. Avšak počasí je pojem krátkodobý a místní, může se změnit třeba i během hodiny. Výraz podnebí nebo klima se vztahuje k širšímu území a k delšímu časovému období. Je to soubor různých každodenních povětrnostních podmínek, které v dotyčné oblasti budou pravděpodobně převládat.
Vzhledem k velikosti území nehraje podstatnou roli zeměpisná šířka a pokud bychom srovnávali místa ležící ve stejné nadmořské výšce v nejjižnějších a nejsevernějších polohách, rozdíly průměrné roční teploty vzduchu činí do 1 °C. Vzdálenost od oceánu ovlivňuje míru kontinentality, projevující se většími rozdíly mezi nejteplejším a nejchladnějším měsícem (roční teplotní amplituda) a rozkolísaností ročního chodu srážek. Přibývající kontinentalita snižuje průměrnou teplotu (není rozdíl v průměrné teplotě mezi Z a V, ale v roční teplotní amplitudě již ano). Oblasti na záp. republiky mají obecně mírnější zimy a chladnější léta a vyrovnanější roční chod srážek než oblasti na vých., opět srovnáváme-li místa odpovídající si nadmořskou výškou.
Teplota vzduchu
Mapa znázorňuje průměrnou roční teplotu vzduchu mezi roky 1981 až 2010. Mapu vytvořil ČHMÚ.
Průměrná roční teplota je od 5 °C do 10 °C, až na pár výjimek. Na naprosté většině Česka je průměrná červencová teplota 14 °C až 19 °C. Průměrná teplota v lednu se pohybuje od −5 °C do −1 °C. Nejchladnější místo v Česku je vrchol Sněžky s průměrnou červencovou teplotou 8,3 °C a lednovou −7,8 °C, roční průměrná teplota je jen 0,4 °C.
Tropické dny a noci
V nejteplejších oblastech Česka se v průměru vyskytne 12 tropických dnů za rok (maximální teplota dosáhne minimálně 30 ˚C). Naopak tropická noc se v mnohých letech nevyskytne ani jednou (je vzácná). Nejčastěji se vyskytuje v Praze, kde v průběhu noci vyzařují naakumulované teplo stavby.
Ledové a arktické dny
Nejvíce ledových dnů (teplota po celý den drží pod bodem mrazu) a arktických dnů (maximální denní teplota nepřesáhne -10 °C) se vyskytuje ve vyšších polohách. Arktické dny zažívají časteji na sev.-vých. území, neboť takto chladný vzduch k nám nejčastěji proudí právě od sev.-vých. a tyto oblasti jsou více exponované. Ročně se u nás vyskytne kolem 1 až 2 arktických dnů, na horách v mrazových oblastech i kolem 6. Ledových dnů se v nižších polohách vyskytne kolem 30, na horách kolem 70.
Srážky
Mapa znázorňuje průměrný roční úhrn srážek v mm mezi roky 1981 až 2010. Mapu vytvořil ČHMÚ.
Nejdeštivější měsíce
Nejvíce srážek v Česku spadne v letních měsících, nejméně naopak v zimních měsících. V zimních měsících se více srážek vyskytuje především na horách. Srážkové úhrny v letních měsících zvyšují konvektivní srážky (při vydatné bouřce spadne i polovina měsíčního průměru za pár hodin). Nejvíce srážek v roce připadá na měsíc červen nebo červenec, nejméně srážek pak na leden nebo únor. Rovnoměrnější rozložení srážek během roku můžeme pozorovat ve vyšších polohách.
Závětrné oblasti
Místa ležící na závětrné straně hor jsou podstatně sušší (tzv. srážkový stín – Žatecko, Rakovnicko, Dolní Poohří, Dolnomoravský úval) než návětrné svahy pohoří (Bílý Potok v Jizerských horách, Lysá hora v Moravskoslezských Beskydech).
Sluneční svit
Mapa znázorňuje průměrný roční počet hodni slunečního svitu v hodinách mezi roky 1961 až 2000.
Nejméně svítí Slunce během celého roku na horách. Je zde více oblačnosti, častěji prší. Statistiku si hory vylepšují jen při inverzích, kdy je naopak v nížinách zataženo. Těchto situací během roku ovšem nenastává tolik, aby se hory staly slunečnějším místem. Z dlouhodobých měření vyplývá, že v Česku svítí Slunce nejvíce hodin na jižní Moravě. Ostatní lokality mají v průměru o více než 100 hodin slunečního svitu za rok méně.
Faktory ovlivňující podnebí
O rázu podnebí daného místa rozhodují faktory, které lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří faktory neměnné (stálé), dané polohou daného místa. Druhou skupinu tvoří faktory dynamické, které jsou dány aktuální povětrnostní situací.
Neměnné faktory podnebí
Geografická šířka daného místa
Pro území ČR je v intervalu od 48º 33´ 09´´ s. š. do 51º 03´ 22´´ s. š., což je rozpětí mezi krajními body našeho území (jižním a severním). Zeměpisná šířka udává pod jakým úhlem v průběhu roku dopadají na zemský povrh sluneční paprsky. Pro území Karpat leží geografická šířka v intervalu od 48º 37´ 01´´ s. š. do 49º 56´ 56´´ s. š (území je z hlediska geofrafické šířky vymezeno v místech, kde řeky Morava a Odra opouštějí území ČR).
Poloha vzhledem k oceánu (kontinentalita)
Kontinentalita se nejčastěji vyjadřuje konstantou označovanou jako termická kontinentalita. Její hodnota na našem území roste od záp. k vých.,
ale nikde nedosahuje hodnoty vyšší než 50 %, což znamená, že pro podnebí ČR je typický převládající vliv oceánu – oceánický typ podnebí.
Ráz aktivního povrchu
Ráz aktivního povrchu (využití země) ovlivňuje podíl odraženého a pohlceného slunečního záření. A tak je odlišné klima zastavěných území (např. měst), lesů,
obdělávané půdy nebo vodních ploch, v zimě pak ploch se sněhovou pokrývkou.
Georeliéf
Vliv georeliéfu je patrný například v rozložení srážkových úhrnů na našem území. Při převládajícím západním proudění jsou svahy orientované k západu svahy návětrnými s vyššími srážkovými úhrny než svahy orientované k východu, které se označují jako závětrné. Místa, která leží za horskými celky v jejich „závětří“, se označují jako místa ve srážkovém stínu. Patří mezi ně např. Dolnomoravský úval v závětří Alp a Středomoravských Karpat nebo Vidnavská nížina v závětří Jeseníků. Výrazné rozdíly jsou také v rozložení teplot vzduchu, kdy na svazích orientovaných k jihu jsou teploty výrazně vyšší než na sev. svazích.
Nadmořská výška
Nadmořské výška podmiňuje výškovou stupňovitost podnebí. Průměrná teplota vzduchu klesne v průměru přibližně o 0,61 °C (v lednu o 0,33°C a o 0,76°C v červenci) na každých 100 metrů výšky. Se zvyšující se nadmořskou výškou se mění také další faktory – zvyšuje se množství srážek, intenzita větru, podíl slunečního záření.
Antropogenní činnost (činnost člověka)
Antropogenní činnost ovlivňuje podnebí například v průmyslových aglomeracích a městech (vyšší teplota, vyšší podíl znečišťujících látek v ovzduší) vznikem tzv. tepelných ostrovů.
Dynamické faktory
Dynamické faktory reprezentují typické povětrnostní situace. Povětrností se rozumí převládající stav nebo průběh určitého rázu počasí trvajícího za určitých typů cirkulace atmosféry po delší období (dva a více dnů). Počasí je pak definováno jako okamžitý stav atmosféry, který lze charakterizovat souborem hodnot meteorologických prvků (teplota, tlak, vlhkost vzduchu, srážky).
Pro mírný podnebný pás je typické setrvávání vzduchové hmoty mírného pásu a občasné narušení vpády arktického vzduchu, které v zimním období přináší výrazné ochlazení (mrazivé jasné počasí) a vpády tropického vzduchu, které znamenají v letním období bezoblačné horké počasí s výskytem tropických dnů. Jednotlivé povětrnostní situace určitého typu trvají v průměru 3–5 dní, dochází k rychlému střídání povětrnostních situací různého typu. Nejvýrazněji ovlivňuje naše území islandská tlaková níže a azorská tlaková výše.
V atmosféře však neustále probíhají fyzikální pochody, jejichž vliv se projevuje advekcí a převládáním určitých typů vzduchových hmot a vznikem příznačných povětrnostních situací. Tyto faktory, vycházející z okamžitého stavu atmosféry, označujeme za dynamické (proměnné).
Výrazným dynamických faktorem je čas. Proto má počasí svůj určitý vývoj během roku i samotného dne. O ročním chodu počasí se můžete dozvědět více zde.
Základní typy povětrnostních situací
Západní cyklonální situace ((Wc)
Západní proudění vzduchu – studená cyklóna v oblasti Islandu a Norského moře, teplá anticyklóna (nejčastěji mezi Azorskými ostrovy a Španělskem).
Severovýchodní cyklonální situace
S proudění – vysunutí hřebene vysokého tlaku od jihozápadu přes Britské ostrovy a Francii do Skandinávie, kde se často tvoří samostatné jádro vysokého tlak, při zemi proudí do střední Evropy od severu až severovýchodu studený vzduch, tvoří se nejčastěji uprostřed léta.
Jihozápadní cyklonální situace
Fronty od JZ – stacionární výšková cyklóna v oblasti Britských ostrovů, způsobuje ve střední Evropě ve vyšších hladinách jihozápadní proudění poměrně teplého a vlhkého vzduchu ze západního Středomoří, studená fronta postupuje na východní straně této níže přes Francii do střední Evropy, tvoří často rozhraní mezi teplým tropickým vzduchem na Balkáně a vracejícím se polárním vzduchem nad západní Evropou.
Brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou (Bc)
Řídící cyklóna v oblasti západní Skandinávie, Norského a Severního moře. Z cyklóny vychází brázda, která zasahuje až nad Středozemní moře, anticyklóny se rozprostírají nad oceánem a evropskou částí Ruska, tato fronta podporuje příliv studeného vzduchu od severozápadu do západního Středomoří.
Cyklóna nad střední Evropou
Fronty od JZ – okolo řídící cyklóny nad střední Evropou postupují přízemní frontální poruchy.
Západní anticyklonální situace
Severozápadní proudění vzduchu – řídící cyklóna setrvává v prostoru mezi Grónskem, Islandem a severozápadním pobřežím Norska , oblast vyššího tlaku. se rozprostírá od Azorských ostrovů přes Biskajský záliv nad Francii a odtud do střední Evropy s výběžkem často na Balkán, Černé moře a jižní Ukrajinu, naše území leží na jejím severním okraji teplé fronty postupující z oceánu na pevninu přechází severně od našeho území a jen jejich okraje zasahují severní pohraniční oblasti naší republiky
Severovýchodní anticyklonální situace
Severní proudění vzduchu – anticyklóna v oblasti jižní Skandinávie, Norského moře a Skotska s výběžkem do střední Evropy, v studené roční době proudí na naše území pevninský arktický vzduch.
Anticyklóna nad střední Evropou (A)
Ve většině případů se stacionární střed anticyklóny udržuje nad střední Evropou, severně od 50. rovnoběžky, nejčastěji se vyskytuje na podzim a v zimě.
Ze všech vyskytujících se povětrnostních situací u nás připadá 25 % na 3 synoptické situace:
- západní cyklonální situace,
- brázda nízkého tlaku nad střední Evropou a
- anticyklónu nad střední Evropou.