Jedná se o skupinu půdních typů vyvinutých na sypkých karbonátových substrátech (spraších) především v oblastech stepí, tedy suššího teplého klimatu. Jedná se o půdy z hlediska zemědělství velice kvalitní, úrodné, s optimálním chemickým složením minerálního i organického podílu a rovněž s příznivými fyzikálními vlastnostmi a stabilní půdní strukturou.
Všechny tyto příznivé vlastnosti mají vliv nejen na úrodnost, ale i na edafická společenstva, která mají v takových půdách vysokou diverzitu i početnost. Hojně je zastoupen makroedafon, který v půdních profilech vytváří charakteristické novotvary – krotoviny. Jedná se o nory vyplněné materiálem přemístěným z jiného půdního horizontu, než ve kterém se krotovina nachází.
V půdním profilu se tak vytváří tmavé skvrny ve světlém horizontu C, či naopak světlé v horizontu A. Nejpodstatnější proces, ke kterému v těchto půdách dochází, se nazývá bioakumulace. Jedná se o dlouhodobé ukládání organické hmoty v půdním profilu a to v podobě stabilizované procesem humifikace, tedy převážně ve formě huminových kyselin. Doba trvání tohoto procesu může dosahovat až několika tisíc let. I proto dosahují mocnosti humusových horizontů této skupiny půd často více než 60 cm.
Taxonomický klasifikační systém půd ČR rozlišuje dva půdní typy patřící do skupiny černosolů. Jedná se o černozem, která splňuje všechny výše zmíněné charakteristiky. Druhým půdním typem je pak černice.
Černozem (CE)
Hlubokohumózní (0,4–0,6 m, ale i více) půdy s černickým horizontem Ac, vyvinuté z karbonátových sedimentů. Jsou to sorpčně nasycené půdy s obsahem humusu 2,0–4,5 % (od nejlehčích přes nejtypičtější středně těžké k těžkým) v horizontu Ac. Vytvořily se v sušších a teplejších oblastech B 1–3, Ko 1–2(3), Ku 1–3.1–2 v podmínkách ustického vodního režimu, ve výškovém stupni 1–3 ze spraší, písčitých spraší a slínů. Stratigrafie modálního profilu Ac–A/Ck–K–Ck, černozemě luvické Ac–Bth–BCk–Ck.
Černice (CC)
Hlubokohumózní (0,4–0,6 m) semihydromorfní půdy vyvinuté z nezpevněných karbonátových nebo alespoň sorpčně nasycených substrátů s černickým horizontem Acn, s třetím stupněm hydromorfismu, indikovaným vyšším obsahem humusu než mají okolní černozemě a redoximorfními znaky v humusovém horizontu (bročky) a v substrátu (skvrnitost). Vyskytují se v depresních polohách černozemních oblastí a na těžších substrátech v relativně humidnější oblsti rozšíření černozemních půd B 2–4, Ko 2–3, Ku 3–4.2. Stratigrafie : Acn–ACg–Cg.
Černice má horizont Ac mělčí a je ovlivněna vodou. To se projevuje znaky hydromorfismu v profilu, jako jsou bročky v humusovém horizontu, vyšší obsah uhlíku v horizontu A než je tomu u černozemí, či mramorování v horizontu C (Cg).
Černice se vyskytují v depresních polohách černozemí a v oblastech s vyššími úhrny srážek. Podle WRB se řadí do skupiny pheozemí, které v podstatě ohraničují oblast černozemí směrem k více oceánickému klimatu. WRB dále rozlišuje takzvané kaštanozemě (kastanozems), které naopak lemují oblasti černozemí směrem do aridních oblastí kontinentů. Mají světlejší barvu horizontu A, jsou úrodné, ale výnosy z nich jsou výrazně limitovány suchem v letních obdobích.
Zdroj: Pavlů, L. 2018. Základy pedologie a ochrany půdy. Katedra pedologie a ochrany půdy. Česká zemědělská univerzita v Praze. [cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://katedry.czu.cz/storage/4833_Zaklady-pedologie-a-ochrany-pudy.pdf
Taxonomický klasifikační systém ČR. cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showKlasifikacniSystem