Zámek a zámecký park v Kvasicích

Stručná historie zámku v Kvasicích

Pověst klade vznik Kvasic do doby, kdy u nás sídlili Kvádové, po nichž prý měly jméno. Tuto nepodloženou domněnku zapsal do svých rukopisných Annalecta Quasiciana farář Matouš Moritz, který v Kvasicích působil v letech 1744–1782.

Historicky jsou však Kvasice doloženy teprve v roce 1248, kdy je vlastnil Ondřej z Kvasic a v roce 1269 Milota z Kvasic, oba z rodu Benešoviců, kteří zdejší zboží drželi téměř 200 let a jejichž erbu (zavinutá střela) obce užívala ve svém znaku. V roce 1434 předala tvrz s panstvím Anna z Benešova Janu Kuželovi ze Žeravic. Od té doby vlastnili tvrz Kuželové a od roku 1511 Šternberkové. Po požáru v roce 1514 byla chátrající tvrz znovu upravena a její opevnění rozšířeno, takže byla nazývána i hradem. Byla to vodní pevnost chráněná z východní strany řekou z rybníků pod bažantnicí. V předhradních budovách, postavených v pravém úhlu podle jižní, západní a severní strany, bydlelo služebnictvo a čeleď.

V 80. letech 16. století přebudoval tvrz Havel Kurovský z Vrchlabí v renesanční zámek s arkádami, otevřenými do dvora. Poté získali Kvasice v r. 1635 Rottalové, kteří, měli své sídlo v Napajedlích, respektive v Holešově, takže zámek byl v 17. století jen střediskem patrimoniální správy. Jan z Rottalu zastával pobělohorském období řadu významných funkcí; byl nejvyšším moravským zemským sudím, moravským zemským hejtmanem, působil jako zplnomocněný královský komisař v Uhrách a v Sedmihradsku („zasloužil“ se o krvavý bratislavský soud při Wesselényiho spiknutí v r. 1671) a „vyznamenal“ se při krvavém potlačení povstání Valachů v r. 1641 a 1643. Rottalové drželi kvasické panství až do r. 1746, kdy poslední z nich, osmatřicetiletý Adam, zemřel a tím vymřela kvasická větev rodu.

Od r. 1763 vlastnili panství Lamberkové. Počátkem 19. století prošel zámek rozsáhlými stavebními  úpravami v klasicistním stylu a získal dnešní podobu. V roce 1820 byly strženy předhradní budovy a zbytky příkopů i s rybníčkem zasypány. O 20 let později byla přestavěna vlastní zámecká budova a zazděny arkády. Hlavním portálem se vcházelo po honosném schodišti do prvního poschodí, do sálů opatřených štukovou výzdobou. Při zámku byla zřízena bohatá knihovna, kolem budovy anglický park. V polovině 19. století získali zámek Thun-Hohensteinové [4]. Roku 1902 zdědil panství Jaroslav Thun-Hohenstein, který na zámku v září 1892 hostil malíře Ferdinanda Engelmüllera. Jaroslav byl švagrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, který do Kvasic často jezdil na hony [7]. Thun-Hohensteinové vlastnili kvasický zámek až do roku 1945 [4].

Zámek je dnes čtyřkřídlá dvoupatrová budova s vnitřním nádvořím, na němž jsou patrny zazděné arkády. Vstupní průčelí zámku doplňuje také věž, která navazuje na průčelní fasádu. Ve spodní části východního okraje zámku jsou též patrné přízemní okrouhlé bašty – snad pozůstatky opevnění nebo jiné přístavby. Průběh severozápadní strany přetíná schodiště a zadní průčelí je doplněno vystouplou přístavbou, v patře upravenou v terasu [5].

V současnosti je opravený zámek majetkem obce, slouží jako Domov se zvláštním režimem a přilehlý park je veřejnosti přístupný.

Zámecký park

Dle dostupných pramenů park založil v roce 1790 Jan Nepomuk Lamberg. Víme, že roku 1827 se severně od zámecké budovy rozkládal palouk se skupinami stromů, který byl ohraničen alejí a mlýnským ramenem. Ve druhé etapě budování parku byl náhon zasypán a park byl rozšířen až k řece Moravě. Dnes má park podobu středně rozsáhlých, místy spojených  palouků volně porostlých různými dřevinami nebo jejich skupinami. Ohraničen je řekou, silnicí do Tlumačova, budovou zámku a ohradní zdí na straně obce. Má v podstatě dvě výškové úrovně, nižší přímo sousedí s říčním břehem, vyšší kopíruje přízemní místnosti zámku [1].

Hlavní charakteristikou parku jsou staré listnaté stromy domácího původu, většinou statné solitéry stojící v lukách moravské nivy. V zámeckém parku, který je v majetku obce, roste řada kapitálních stromů ve stáří 230 a více let, hlavně dubů, několik platanů, u hřiště lipová alej [5].

Dřeviny zámeckého parku

V parku roste asi 12 jehličnanů a 65 listnáčů (k roku 1985). K pozoruhodným exemplářům patří malebná borovice černá (Pinus nigra), poléhavý tis (Taxus baccata ´Expansa´), zeravy: zerav západní (Thuja occidentalis f. robusta), zerav východní (T. orientalis), zerav obrovský (T. plicata) a statný jinan dvojlaločný (Gingko biloba). Z listnáčů stojí za zmínku některé duby: dub velkokvětý (Quercus macranthera), dub letní (Q. robur ´Atropurpurea´), dub červený (Q. rubra), mohutná líska turecká (Corylus colurna), úzkolistý habr obecný (Carpinus betulus var. angustifolia), bělavě pestrý javor jasanolistý (Acer negundo ´Argenteovariegatum´), beztrnný dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos f. inermis), statný liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), topol balzámový (Populus balsamifera), lípa zelená (Tilia x euchlora), ořešák černý (Juglans nigra), ibišek syrský (Hibiscus syriacus) a další [6].

Nejcennější dřevinou v parku na národní i mezinárodní úrovni je ořešák černý [1]. Svým obvodem 672 cm a výškou 25 m zaujímá pomyslné první místo mezi jedinci svého druhu v České republice. Kmen se ve výšce 5 metrů větví ve velmi bohatou korunu. Strom byl zasazen pravděpodobně r. 1790 z podnětu hraběte Jana N. Lamberga při založení parku. Největší obavy o jeho osud panovaly v červenci r. 1997 při velké povodni na Moravě, kdy hladina řeky dosahovala až téměř k patě stromu. Ve spodní části parku byla hloubka vody asi 1 metr. Ořešák ale řádění živlu přežil.

Roku 2017 se konala již pošestnácté anketa Strom roku, kterou organizuje Nadace Partnerství. Kvasický ořešák ji vyhrál počtem 10104 hlasů. Jako vítěz národního kola reprezentoval Česko v evropské soutěži, kde skončil devátý s 11022 hlasy [2]. Díky povědomí, které strom vzbudil v Evropě, přijel do Kvasic pan Rob McBride z Velké Británie, odborník a “lovec stromů”, který za značného ohlasu besedoval s občany.

Pod ořešákem stávala dlouhá léta kaplička se sochou P. Marie Lurdské s klekátkem. Zbožní lidé ji nikdy nemíjeli bez pokleknutí a modlitby. Zřízena byla v bezprostřední blízkosti paty kmene ořešáku v 19. nebo počátkem 20. století. Majitelem kvasického panství byla hraběnka Leopoldina Thunová roz. Lambergová (1825–1902). Byla umělecky založená a vedla k tomu i své děti. Založila ve Kvasicích klášter a mateřskou školu a obnovila křížovou cestu [3].

Dolní úroveň parku byla r. 1997 při povodních na řece Moravě zcela zaplavena. Příroda ale katastrofu vcelku dobře přežila [1].

Zdroje:

1. Egeon.cz. 2023. Zámecký park v Kvasicích. Dostupné online [13. 10. 2023] https://egeon.cz/cile/2555/zamecky-park-v-kvasicich?c=9594
2. Egeon.cz. 2023. Ořešák černý v zámeckém parku v Kvasicích. Dostupné online [13. 10. 2023] https://egeon.cz/cile/2556/oresak-cerny-v-zameckem-parku-v-kvasicich?c=9538
3. HistorieKvasice.cz. 2023. Kaplička pod ořešákem. Dostupné online [13. 10. 2023] https://www.historiekvasice.cz/rubrika/kaplicka-pod-oresakem/
4. Hrady.cz. 2023. Zámek Kvasice. Dostupné online [13. 10. 2023] https://www.hrady.cz/zamek-kvasice-kromeriz/texty?tid=3740&pos=2000
5. Palava-Iva.cz.cz 2023. Zámek Kvasice. Dostupné online [13. 10. 2023] http://www.palava-lva.cz/cil/659/zamek-kvasice
6. Hieke, K. 1985. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. SZN Praha
7. Wikipedia.org. 2023. Kvasice. Dostupné online [13. 10. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Kvasice