Středověká Morava nebyla soustavou izolovaných hradů a vesnic, ale živým organismem propojeným sítí cest, po nichž se pohybovala vrchnost, sůl, sukno, dobytek i vojska. Hradské cesty byly nejstaršími veřejnými trasami, které stát uznával, chránil a zdaňoval. Jejich linie mířily od jednoho správního hradu k druhému, vedly přes brody, sedla a celní stanice a po staletí formovaly podobu krajiny mezi Hanou, Slováckem, Valašskem a Lašskem. Tento text sleduje, jak hradské cesty vznikly, kudy vedly, jak po nich lidé cestovali a co po nich zůstalo dnes. Pokračovat ve čtení „Hradské cesty na Moravě: první středověké dopravní tepny“
Zbojníci a portáši na Valašsku: mezi zločinem a pořádkem
Valašské hory vždy přitahovaly lidi, kteří stáli mimo zákon – i ty, kteří zákon bránili. Příběh zbojníků a portášů patří k nejbarvitějším kapitolám dějin moravských Karpat: je to příběh o chudobě a vzdoru, o loajalitě i zradě, o tom, kde leží hranice mezi hrdinou a zločincem. A je to příběh hluboce zakořeněný v krajině Valašska, Lašska a beskydského podhůří. Pokračovat ve čtení „Zbojníci a portáši na Valašsku: mezi zločinem a pořádkem“
Řezbářství na jihovýchodní Moravě: dřevo jako jazyk kraje
Dřevo bylo na jihovýchodní Moravě odjakživa víc než jen surovinou. Stávalo se jazykem, kterým kraj vypovídal o víře, každodenním životě, přírodě i lidském důvtipu. Řezbářství zde nevzniklo jako volnočasová zábava ani jako zboží určené pro trhy. Rodilo se přirozeně v krajině rozsáhlých lesů, které pokrývaly svahy Bílých Karpat, Vizovické vrchoviny, Hostýnsko-vsetínské hornatiny i Moravskoslezských Beskyd. Kde bylo dřeva dostatek a kde zima zdržovala práci venku, tam lidé sahali po noži a dlátu. Pokračovat ve čtení „Řezbářství na jihovýchodní Moravě: dřevo jako jazyk kraje“
Každý strom má své řemeslo
Dřevo bylo po staletí základní surovinou celé jihovýchodní Moravy. Nestačí ale říct jen „dřevo“ – tesař z Valašska si nevybíral kmen nahodile, bednář ze Slovácka nezacházel se smrkem stejně jako stolař z Těšínska s dubem. Každá dřevina měla svou povahu, svůj charakter a svůj příběh v řemeslné tradici. A právě schopnost číst les – vědět, jaký strom se hodí na jaký výrobek – byla po generace předávána jako nejcennější znalost. Pokračovat ve čtení „Každý strom má své řemeslo“
Měšťanské pivovary v Jarošově a Uherském Hradišti
Chceme-li se věnovat historii jarošovského pivovaru, musíme začít v několik kilometrů vzdáleném Uherském Hradišti. Historie někdejšího královského města je bohatá, osídlení je zde doloženo již ve starší době kamenné. Listina krále Přemysla Otakara II. z 15. října 1257 dosvědčuje, že město bylo založeno, aby ochraňovalo nejen velehradský konvent, ale zejména blízkou zemskou hranici. Pokračovat ve čtení „Měšťanské pivovary v Jarošově a Uherském Hradišti“
Zámek a zámecký park v Kvasicích
Stručná historie zámku v Kvasicích
Pověst klade vznik Kvasic do doby, kdy u nás sídlili Kvádové, po nichž prý měly jméno. Tuto nepodloženou domněnku zapsal do svých rukopisných Annalecta Quasiciana farář Matouš Moritz, který v Kvasicích působil v letech 1744–1782. Pokračovat ve čtení „Zámek a zámecký park v Kvasicích“
Zámek a zámecký park Napajedla
Barokní zámek Napajedla s rozlehlým zámeckým parkem je jednou z architektonických dominant moravského města Napajedla. Byl postaven v letech 1764–1769 dle návrhu a pod vedením brněnského architekta Františka Antonína Grimma. Pokračovat ve čtení „Zámek a zámecký park Napajedla“
Ostravsko-frýdlantská dráha (OFE)
Ostravsko-frýdlantská dráha je společně s Košicko-bohumínskou dráhou první vedlejší železnicí, která pronikala do vnitřních částí Karpat. V podhůří Moravskoslezských Beskyd se začaly rozmáhat průmyslové podniky ve Frýdku a Místku, železárny v Lipině, Bašce a Frýdlantu, které potřebovaly napojení na ostravské uhelné doly. Také bylo nutné vyřešit napojení centra Moravské Ostravy na stanici Přívoz, která ležela relativně odtrženě na hlavní trati Severní dráhy císaře Ferdinada. Koncese ke stavbě Ostravsko-frýdlantské trati byla udělena v roce 1869 a již 1. ledna 1871 byl spuštěn provoz mezi Ostravou a Frýdlantem. V dnešní době nese Ostravsko-frýdlantská dráha označení jako trať 323 (Ostrava hlavní nádraží – Frýdlant nad Ostravicí). Pokračovat ve čtení „Ostravsko-frýdlantská dráha (OFE)“
Historické mapy Moravy
Nejstarší samostatné mapové dílo Moravy je Fabriciova mapa z roku 1659. Na mapě jsou jsou zachyceny již všechny sídelní místa, tak jak je známe nyní. Je patrné, že oproti horským oblastem jsou staré sídelní oblasti podchyceny výrazně podrobněji. Na Fabricia navazuje v roce 1620 Kaerius, který při tvorbě z jeho mapy vychází. Dalším v pořadí byl Jan Amos Komenský, který poprvé mapu vydal v roce 1624. Při tvorbě mapy se snažil opravit nedostatky ve Fabriciově mapě a je zřetelné, že jsou doplněny zejména horské oblasti. Pokračovat ve čtení „Historické mapy Moravy“
Ratíškovický potok
Hydrologické charakteristiky
| č. hydrologického pořadí | 4-13-02-044/3 |
| plocha povodí [km2] | 22,7 |
| délka toku [km] | 7,2 |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,09 |
Charakter toku
Ratíškovický potok pramení v areálu hasičské zbrojnice na již. okraji Vacenovic v nadmořské výšce 210 m. Od pramene teče již. směrem k Ratíškovicím, kde se zprava připojuje přítok, pramenící u Dolu Tomáš (Baťovka) na již. úbočí vrcholu Nákla (265 m). V Ratíškovicích se tok obrací k vých. směrem k Rudníku, kde se zleva připojuje bezejmenný potok. Pokračovat ve čtení „Ratíškovický potok“