Přirozené lesy s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a často s příměsí dubu zimního (Quercus petraea agg.) nebo břízy bělokoré (Betula pendula) ve stromovém patře. Keřové patro je obvykle chudé a jsou v něm zastoupeni hlavně nižší jedinci druhů stromového patra. Bylinné patro je u acidofilních borů chudé, zatímco u borů na bazických substrátech dosahuje velké diverzity i pokryvnosti. Významnou diagnostickou skupinu tvoří mechorosty a lišejníky, a to zejména u boreokontinentálních borů. Pokračovat ve čtení “Suché bory”
Boreokontinentální bory (svaz Dicrano-Pinion sylvestris)
Fytocenologie: Svaz Dicrano-Pinion sylvestris (Libbert 1933) Matuszkiewicz 1962: Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris Juraszek 1928, Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris Juraszek 1928, Betulo carpaticae-Pinetum sylvestris Mikyška 1970, Asplenio cuneifolii-Pinetum Pišta ex Husová in Husová et al. 2002, Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris Stöcker 1965, Cardaminopsio petraeae-Pinetum sylvestris Hübl et Holzner 1977
Lesnická typologie: 0Z Reliktní bor, 0Y Roklinový bor, 0C Hadcový bor, 0M Chudý (dubový) bor, 0P Kyselý jedlodubový bor, 0Q Chudý jedlodubový bor
Pokračovat ve čtení “Boreokontinentální bory (svaz Dicrano-Pinion sylvestris)”
Lesní půdy v oblasti moravských Karpat
(Nejen) lesní půdy popisuje a třídí Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Procesy, které se v půdě odehrávají, se nazývají půdotvorné procesy.
Lesní půdy lze na rozdíl od těch ostatních (zemědělských nebo jinak antropogenně ovlivněných) považovat ze jediné, relativně zcela dochované půdy. To proto, že u těch ostatních jsou přeměněny nebo zcela odstraněny svrchní humusové horizonty. Podrobnější popis rozšíření hlavních půdních jednotek je dále uváděn pro společenstva aluviálních niv, doubrav, pahorkatin, vrchovin a horských masivů. Pokračovat ve čtení “Lesní půdy v oblasti moravských Karpat”
Půdotvorné procesy lesních půd
Půdotvorné procesy probíhají v půdě vždy alespoň v minimální míře. V následující části jsou popsány půdotvorné procesy, jejichž průběh, intenzita a vůbec přítomnost v půdě je podmíněna půdotvornými faktory a mírou jejich účinku na morfogenezi – utváření půdních horizontů v zákonitém sledu. Tyto procesy mohou v půdě probíhat individuálně nebo za souběhu a vedou ke složitější formaci půdního tělesa, tvorbě půdních horizontů a celého půdního profilu. Pokračovat ve čtení “Půdotvorné procesy lesních půd”
Taxonomie půd
Účelem každé klasifikace je organizovat poznání na základě vlastností zkoumaných objektů a jejich vzájemných vztahů. Cílem je lépe porozumět zkoumaným objektům a najít jejich společné znaky. Bez klasifikace a systematického seskupování zkoumaných objektů, v tomto případě půd, by vznikalo nezměrné (prakticky nekonečné) množství individuálních jednotek. Pokračovat ve čtení “Taxonomie půd”
Mezinárodní taxonomické systémy
Mezinárodní systémy jsou určené pro univerzální použití. Měly by být schopné klasifikovat jakoukoli půdu na Zemi a najít společné znaky půd, které se vyvíjejí v různých částech světa. Pokračovat ve čtení “Mezinárodní taxonomické systémy”
Taxonomický klasifikační systém půd České republiky
Taxonomický klasifikační systém půd ČR (Němeček et al. 2011) je klasifikace hierarchická, multikategorická a také taxonomická. To znamená, že systém je víceúrovňový, na každé úrovni obsahuje více kategorií a tyto kategorie jsou jasně definovány. Systém je založen především na morfologických znacích, které lze (stejně jako u WRB) zjistit v terénu, zatímco analytické znaky zjistitelné laboratorními rozbory jsou méně preferovány. Pokračovat ve čtení “Taxonomický klasifikační systém půd České republiky”
Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)
Referenční skupina leptosolů je definována jako půdy vytvářející se z rozpadů pevných či zpevněných hornin. Jsou charakteristické výraznou skeletovitostí již ve svrchních horizontech a celkovou mělkostí profilu. Mají většinou velice jednoduchý sled horizontů. Některý z typů horizontu A (nejčastěji iniciální, humózní, drnový, melanický, či umbrický) nasedá přímo na půdotvorný substrát C nebo matečnou horninu R. Do této skupiny patří čtyři půdní typy. Pokračovat ve čtení “Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)”
Regosoly (Regozem)
Regosoly se od leptosolů liší vznikem z nezpevněných sedimentů, zejména písků a štěrkopísků (ty bývají v jiných klasifikačních systémech odlišeny jako Arenosoly), ale i jiných substrátů jako jsou například spraše. Nejsou tedy skeletovité, ale ostatními vlastnostmi se leptosolům podobají. Pokračovat ve čtení “Regosoly (Regozem)”
Fluvisoly (Fluvizem, Koluvizem)
Do této referenční skupiny jsou zařazeny půdní typy s velice různorodým chemismem. Jejich základním společným rysem je dlouhodobé periodické usazování sedimentů ať již činností vodních toků (od latinského fluvius – řeka), či například svahových pochodů a eroze. Pokračovat ve čtení “Fluvisoly (Fluvizem, Koluvizem)”