Perm je geologickou periodou prvohor (paleozoikum) a je tedy také součástí eónu fanerozoika. Perm se vyskytoval v období cca 299–252 Ma před současností. Dělení permu se stále vyvíjí, nicméně se dle středoevropského dělení parmokarbonu obecně dělí na:
- mladší svrchní perm (stupeň thuring, 272–252 Ma).
- starší spodní perm (stupně autun a saxon, cca 299–272 Ma).
Dnes se přihlíží k novým nálezům, a perm se proto mezinárodně dělí na tři oddělení:
- loping (stupně wuchiaping, changhsing),
- guadalup (stupně oad, word, capitan),
- cisural (stupně assel, sakmar, arktinsk, kungur).
Permské horniny jsou většinou pevninské červené a mělké mořské usazeniny.
Oproti karbonu se rozložení kontinentů příliš nemění. Na jižním pólu se nacházela Antarktida, na severním Kamčatka. Klima se stává stále sušším (až pouštního rázu), o čemž svědčí červená barva sedimentů a četná ložiska evaporitů. Začínají ustupovat gondwanské ledovce a na konci permu jsou ledovce pouze na australském kontinentu. V oblasti dochází k mořské transgresi a nastupuje mírné klima, velmi příznivé pro uhlotvornou vegetaci. Doznívá variské vrásnění ve slabých projevech sálské fázi v oblasti Evropy a na Urale. Vyvrásněním uralské geosynklinály dochází ke spojení evropského a sibiřského kontinentu.
Západní Karpaty
Kontinentální klastika červené barvy představují molasovou formaci. Sledy jsou velmi chudé na organické zbytky. Rozsáhlá vulkanická činnost zahrnuje přechod od kyselých (ryolity, dacity gemerika a veporika) po bazické členy (bazalty hronika).
Český masív
V pánvích většinou sedimentace navazuje na karbonskou. Polopouštní klima se střídalo s vlhčími obdobími, kdy se ukládaly šedé sedimenty a slojky uhlí). Prostor většiny pánví se postupně zmenšoval a nastává údobí peneplenizace Českého masívu.
Boskovická brázda
Boskovická brázda je přibližně 100 km dlouhá a 3 až 10 km široká propadlina, táhnoucí se severojižně od Moravské Třebové přes Letovice, Boskovice a Rosice do Moravského Krumlova. Propadlina je vyplněna z větší části usazeninami spodního permu, jen v jižní části v okolí Rosic a Oslavan se nacházejí vrstvy sedimentů svrchního karbonu. Boskovická brázda patří mezi pánve limnického permokarbonu, je tedy vnitrozemská a její usazeniny vznikaly v sladkovodních jezerech, močálech a rašeliništích.
Sedimentace v boskovické brázdě začala ve stephanu C v oblasti rosicko-oslavanské deprese. Ve spod. autunu byla postupně ukončena sedimentace v této depresi a přesunuta do severní deprese letovické. Sedimentace trvala patrně až do svrch. autunu.
Rokytenské slepence
Malý a Uhrová (1980) rozdělují sedimentární výplň boskovické brázdy na západní a východní facii. Východní facie je zastoupena rokytenskými slepenci. Rokytenské slepence souvisle lemují východní okraj brázdy a vyplňují celé s. ukončení brázdy (Pešek et al., 2001). Představují typické sedimenty aluviálních kuželů (Jelínek et al., 2002). Ukládaly se při strmém, tektonicky aktivním východním okraji brázdy po celou dobu vyplňování, jsou tedy stáří stephanu až permu (Čepek, 1946). Jedná se o šedohnědé hrubozrnné petromiktní slepence až brekcie, místy s polohami prachovců a pískovců. Valouny dosahují velikosti až 0,5 m3.
Na tvorbě rokytenských slepenců se podílel především materiál z pokryvu brněnského masivu (Pešek et al., 2001). Ve složení valounů převažují kulmské droby, arkózy, pískovce, břidlice a devonské vápence (Jelínek et al., 2002). Pouze v s. části brázdy se ve valounech výjimečně vyskytuje materiál samotného brněnského masivu (Pešek et al., 2001). Jelínek et al. (2002) shledává podobnosti mezi částí valounového materiálu rokytenských slepenců a některými faciemi kulmských lulečských slepenců. Rokytenské slepence se prstovitě prostupují se sedimenty západního pánevního křídla (Malý, Uhrová 1980).
Balinské vápence
Západní facie je tvořena vnitropánevním komplexem sedimentů na bázi s balinskými slepenci, které reprezentují bazální sedimentaci v boskovické brázdě. Bazální sedimentace vyrovnávala výškové nerovnosti pánevního dna. Tyto nerovnosti byly důsledkem tektonických pohybů na styku jednotlivých krystalinických pásem podložního západomoravského krystalinika. Nerovnosti dna byly také podmíněny pohyby na hlavním zlomu boskovické brázdy (Malý, Uhrová 1980).
Balinské slepence lemují téměř v celé délce západní okraj boskovické brázdy. Dosahují mocnosti 100 až 200 m (Pešek et al., 2001). Jsou produktem rychlé nevytříděné sedimentace, od rokytenských slepenců se liší lepší opracovaností valounů (Kocourek, 2005). Tmel má typické zbarvení červených odstínů. Valounové složení je pestřejší než u slepenců rokytenských – obsahují materiál moravika, moldanubika a letovického krystalinika. Materiál valounů je tvořen několika typy rul, krystalickými vápenci, fylity, serpentinity a kvarcity (Malý, 1999; Kocourek, 2005). Zastoupení valounového materiálu se lokálně liší.
Ve stratigraficky vyšších polohách bazální sedimentace se objevuje kulmský materiál typický pro rokytenské slepence (Jelínek et al., 2003). Malý (in Pešek et al., 2001) toto vysvětluje existencí kulmských sedimentů na západomoravském krystaliniku na konci karbonu. Jelínek et al. (2003) naopak soudí o přínosu kulmského materiálu z východu.
Bazální souvrství
Západní břeh sedimentární pánve byl mírnější, takže se dno poměrně brzy vyrovnalo bazálními klastiky a vznikla depoziční prostředí s klidnou sedimentací. Bazální souvrství tedy přechází do komplexu jezerních, deltových až fluviálních uloženin (Jelínek et al., 2001). Jedná se o převážně červeně, místy šedě zbarvené psamity, aleurity a pelity, které jsou cyklicky uspořádané. Jsou zastoupeny hlavně arkózy, pískovce, prachovce, jílovce.
Objevují se i pelokarbonáty a slínovce. Karbonská část komplexu obsahuje 3 uhelné sloje. Vnitropánevní komplex je místy pronikán žilami magmatických hornin. Dle Přichystala (1994) se jedná hned o několik typů: bazaltické andezity až trachyandezity, trachyty a subalkalické dacity.
Vnitropánevní komplex se dle odlišného charakteru sedimentů a jejich cyklické stavby dělí na 4 souvrství: rosicko-oslavanské souvrství, padochovské souvrství a veverskobítýšské souvrství, které společně vyplňují stephansko-autunskou rosicko-oslavanskou depresi, a dále letovické souvrství tvořící výplň autunské letovické deprese (Pešek et al., 2001).
Zdroj: Pavlátová, A.: Boskovická brázda, Rešerše k Bakalářské práci, PF, Masarykova univerzita, Brno 2011