Mikulovská vinařská oblast

Charakter oblasti

Mikulovská vinařská podoblast je podle vinařské rajonizace jednou ze čtyř podoblastí vinařské oblasti Morava [1]. Je tvořená částmi okresů Břeclav a Brno-venkov. Zahrnuje 30 vinařských obcí, jejichž katastrální území má celkem 51 046 ha. Vlastní plocha vinic činí asi 4 900 ha [2]. Významnými vinařskými centry jsou zejména Mikulov, Valtice, Novosedly, Drnholec, Brod nad Dyjí, Sedlec, Popice a Dolní Dunajovice. Charakteristickou a z daleka viditelnou dominantou Mikulovské podoblasti je vápencový masiv Pavlovských vrchů. Na jeho úbočích a v širším okolí jsou rozšířeny vápenité jíly, písky i mohutné sprašové návěje [1].

Spadá pod: Vinařská oblast Morava
Plocha vinic: 4 898,9637 ha
Pěstitelů: 2 604
Vinařských obcí: 30
Viničních tratí: 185 [3; stav 2023] 

Mikulovsko je zcela výjimečný terroir. Pálava, místo s neopakovatelnou atmosférou, strmě vystupuje z mírně zvlněné krajiny lužních lesů dolního Podyjí jako nejzápadnější výspa Karpat. Její vápencové skály sem zavleklo třetihorní alpinské vrásnění pravděpodobně z oblasti Malých Karpat jako příkrov, který překryl mladší třetihorní sedimenty. Pro pěstování révy vinné představuje Pálava jedinečné místo vinorodé severopanonské nížiny, kde je členitější a vrchovinný terén velmi vzácný. Teplé a suché klima ovlivňují kontinentální vlivy od východu a současně mediteránní podnebí z jihu. Horniny bradel mají nadbytek vápníku, na jejich úbočích jsou mohutné návěje vápenných spraší vzniklých jako sedimenty poslední doby ledové doprovázené staršími vápenitými jíly.

V jižní části mikulovské podoblasti, a to jak na Valticku, tak v okolí Novosedel a Dolních Dunajovic jsou rozšířeny neogenní písky, které překrývají jílovité sedimenty. Právě odtud, z hlubokých sprašových nebo lehčích hlinitých půd, čerpá vinná réva širší škálu živin pro tvorbu aromatických látek a výraznější tóny extraktu. Dává tak vzniknout vínům se zcela jiným charakterem než v jiných podoblastech [4].

Kromě Ryzlinku vlašského se tu daří i Ryzlinku rýnskému, Chardonnay, Pinotu Noir a samozřejmě místní specialitě – odrůdě Pálava. Lokalita a klimatické podmínky mikulovské podoblasti poskytují mnoho vhodných míst pro vypěstování hroznů za účelem výroby ledových a slámových vín.

Vinařské podoblasti mikulovské kralují dvě města s bohatou vinařskou historií, Mikulov a Valtice. Obě Jsou nerozlučně spjata nejen se šlechtickým rodem Lichtenštejnů, ale také s celou řadou významných osobností, které z této části Moravy učinily jeden z nejzajímavějších koutů země.

Od historii k současnosti

Na místě zvaném Hradisko u bývalého Mušova objevili v minulém století archeologové pozůstatky římského vojenského tábora z 3. století našeho letopočtu. Římští legionáři tehdy pod Pálavou založili první vinice; ze zdravotních důvodů totiž pili vodu smíchanou s vínem a nechtěli být odkázáni na dovoz vín z vlasti.

Vinařství na Moravě se rozšířilo za dob Velkomoravské říše a první opravdu věrohodné doklady o rozvinutém pěstování révy vinné na Mikulovsku na přelomu prvního a druhého tisíciletí máme z archeologických nálezů slovanského osídlení. Například hradisko Vysoká zahrada u Dolních Věstonic. K největšímu rozvoji vinařství v kraji došlo po roce 1249, kdy se Mikulovsko a Valticko stalo součástí panství rodu Lichtenštejnů. Obchod s vínem byl zdrojem příjmů šlechty a měšťanů a mnoho obcí si díky výrobě vína vydobylo významné ekonomické postavení. Jmenujme například obce Sedlec, Dolní Dunajovice, Pavlov a Perná. Významnou úlohu ve vývoji vinařství na Moravě a Mikulovsku obzvlášť sehráli novokřtěnci, kteří do kraje přišli z oblasti dnešního Švýcarska v 16. století a spolu s nimi údajně i odrůda Sauvignon, ale především moderní postupy ve vinohradnictví a vinařství. Mikulov byl jejich první zastávkou a místem, kde získali azyl.

Mezi dobovými listinami, pečetěmi, horenskými řády a privilegii mají své místo i překrásné kolorované mapy katastrů vinařských obci a viničních tratí. Historickou raritou je přehledná mapa mikulovského panství s vinicemi z roku 1802. Podobně se dochovaly mapy polí a vinic v obci Perná či mapy vinic ve Strachotíně [4].

Významné odrůdy

Zdejší vápenitá půda dává neobyčejně hutná, koncentrovaná, kořenitá a minerální vína. Na vápenitých půdách v okolí Pálavy našel svůj pravý domov Ryzlink vlašský, který zde poskytuje svěží extraktivní vína s nezaměnitelným charakterem a zvláštní minerálností. Pradávná odrůda nemá velké nároky na půdu, ale miluje sluncem prohřáté jižní svahy – a těch tu nachází dostatek. Ryzlink vlašský, který spolu s Veltlínským zeleným odedávna tvořil hlavní náplň pálavských vinic, nemá s Ryzlinkem rýnským geneticky ani historicky nic společného, ba dokonce přes svůj italský přídomek nejspíš nepochází z Vlach.

Na nejlepších polohách pálavských svahů orientovaných na jih, které se nacházejí především v okolí obce Perná, dává Ryzlink vlašský svěží minerální vína s vyšším obsahem aromatických látek. Kromě něj se na Pálavě daří odrůdám Chardonnay, Sauvignon, Rulandskému bílému i Rulandskému šedému. Červená vína reprezentuje zejména Svatovavřinecké, Rulandské modré a Frankovka. Slibnou budoucnost mají výsadby francouzských odrůd Merlot a Cabernet Sauvignon [4].

V hlinitějších půdách Dunajovických vrchů vzniká vynikající Veltlínské zelené. V Mikulovské vinařské podoblasti se daří i dalším odrůdám: objevíte zde skvělý Müller-Thurgau, zejména na Valticku Neuburské a Sylvánské zelené. Severně od Pálavy v okolí obcí Strachotín, Pouzdřany a Popice se daří Ryzlinku rýnskému, Tramínu a Pálavě, která je tu doma do slova a do písmene, neboť podobně jako odrůda Aurelius vznikla na Šlechtitelské stanici vinařské v Perné [1]. V Lednici spatřila světlo světa modrá odrůda Neronet [4].

Mikulov

Dominantou Mikulova je barokní zámek, sídlo Regionálního muzea Mikulov, kde objevíte nejrozsáhlejší tuzemskou expozici vinařství a vinohradnictví s unikátním obřím vinným sudem. Obrazová galerie vám připomene rod Dietrichsteinů, pod jejichž rukama město vzkvétalo několik staletí, pozornosti by neměla uniknout ani zámecká knihovna a expozice Římané a Germáni v kraji pod Pálavou, která získala cenu Gloria musealis v kategorii Muzejní výstava roku 2007.

Do dějin Mikulova se nesmazatelně zapsal kardinál Dietrichstein, který roku 1622 učinil přítrž rozpustilým radovánkám, které se odehrávaly na vrchu jménem Tanzberg. Tehdy konečně ustoupila morová epidemie a kardinál nechal na znamení díků postavit na Tanzbergu kapli sv. Šebestiána. Místu se od té doby říká Svatý kopeček a z města sem vede raně barokní křížová cesta s pašijovými kaplemi [5]. Z vrcholu je nádherný pohled na Mikulov. Díky množství vzácných druhů rostlin a živočichů byl kopec vyhlášen přírodní rezervací. Další mikulovskou dominantou je Kozí hrádek. Dvoupatrová dělostřelecká věž se tyčí nad městem již od 15. století a výrazně přispěla k jeho obranyschopnosti [6].

Z mikulovských památek nelze opomenout rozsáhlý židovský hřbitov, který patří k nejvýznamnějším památkám tohoto druhu u nás. K prvním pohřbům zde po vzniku místní židovské obce došlo již někdy kolem poloviny 15. století. Hřbitov vznikal postupně ve třech etapách, nyní se zde nachází kolem 4 000 náhrobků [7].

Tolerantní vrchnost a strategická poloha města přivedly v 16. století do Mikulova výtečné řemeslníky a vinaře pronásledované sekty habánů i podnikavé židovské obchodníky. Mikulovská židovská obec byla největší na Moravě a město bylo až do poloviny 19. století správním a duchovním centrem moravských židů, sídlem zemského rabína.

Poloha města, štědrost přírody a duch tolerance stály i za dynamickým rozvojem mikulovského vinařství. Roku 1526 přijal Mikulov jako první město na Moravě habány a jejich příchod podnítil výsadbu nových vinohradů, které se táhly ke Svatému Kopečku, Klentnici a Bavorům. Proslulost vinařství ve městě dosvědčuje i mikulovský horenský řád z roku 1586, který si přes svou podobnost s horenským právem nedalekého Falkenštejnu zachoval procesní nezávislost.  Horenský řád trestal nejen krádeže hroznů, ale i kolí, vláčením vinohradem byl potrestán ten, kdo ze msty zničil mladé výhony vinné révy. V 18. století, kdy je zmiňován Mikulov jako vinařské centrum Moravy, dochází rovněž k budování rozlehlých sklepů. V roce 1850 vznikl ve městě okresní spolek pro zemědělství a vinařství a rozloha vinic dosáhla 352 hektarů. Dnešních 440 hektarů vinic je rozloženo na dvanácti viničních tratích převážně na vápencových skalách v okolí města. Staletou tradicí se pyšní zejména trati Pod Svatým Kopečkem, Šibeniční vrch, Pod Turoldem, Hliníky, Mariánský kopec, Červený kopec, Za rybníkem [11].

V mikulovském Regionálním muzeu se nachází největší sud na víno, z roku 1643, ve střední Evropě. Je vyroben z mohutných fošen o tloušťce 15 cm, širokých v některých případech až 35 cm. Obě dna jsou zdobena vyřezaným ornamentem. Ve spodní části předního dna jsou dvířka. Jeho objem je 101 400 l a váží více než 26 tun. Vezmeme-li v úvahu současně jeho objem a stáří, bude druhý na světě. Bednář Specht se třemi tovaryši stavěl gigantický sud přímo ve sklepě mikulovského zámku. Vinařskou funkci ale plnil sud nanejvýš padesát let, sud nakonec připravila o jeho funkci neúroda. Nemohl být naplněn vínem, zůstal možná i několik let prázdný, a tak se rozeschnul. Zámečtí páni proto našli pro sud alespoň občasné náhradní využití. Dovnitř umístili muzikanty, kteří jim svou produkcí zpříjemňovali pobyt a popíjení ve vinném sklepě [8].

Valtice

Valtice leží v jihovýchodním koutu naší republiky hned u hranice s Rakouskem. V jejich sousedství se nacházejí další významné vinařské obce – na severozápadě Sedlec, na severu Hlohovec, severoseverovýchodě Lednice a na východoseverovýchodě Břeclav [8]. Města Valtice a Lednice spolu s nejbližším okolím tvoří takzvaný Lednicko-valtický areál, který je od roku 1996 prohlášen za chráněnou památku UNESCO. Areál, který vznikl na přelomu 18. a 19. století, je výjimečným příkladem souladu architektury s přírodou. Najdeme zde krásné zámky, letohrádky, chrámy, vítězné oblouky, a dokonce i rozhlednu v podobě minaretu.

Dominantou Valtic je barokní zámek s kaplí a kostel Nanebevzetí Panny Marie. V okolí zámku se nacházejí dvě veřejně přístupné stavby Kolonáda na Reistně a Rendez-vous. Navštívit můžete také zdejší Bylinkovou zahradu. Valtice, sídlo jednoho z nejstarších konventů Milosrdných bratří na území střední Evropy, jsou od začátku 19. století každoročně dějištěm vinařské přehlídky Valtické vinné trhy. Město se pyšní titulem „Hlavní město vína“ [2]. Valticím patří v tabulce velikosti vinařských obcí druhé místo v republice, první v podoblasti mikulovské, do které spadají. Na 578 hektarech zdejších vinohradů hospodaří jen 197 pěstitelů. Zdejší poměr 2,93 hektaru na pěstitele je tedy neúměrně vyšší než v největší vinařské obci Velkých Bílovicích, kde vychází jen 0,8 hektaru vinohradů na pěstitele [9].

O rozsahu valtických vinic v minulosti vypovídá nejen Lichtenštejnský urbář z roku 1414, ale i výstavba Zámeckého sklepa v roce 1430 a Křížového sklepa z roku 1640 s kapacitou přes milion litrů vína. Na rozvoji vinařství ve městě se však nepodílela jenom šlechta. V roce 1855 vznikl místní spolek pro zemědělství a vinařství, který byl jedním z největších zemědělských spolků v Dolním Rakousku. Uplatnil se především při propagaci valtického vinařství, které se v konkurenci dolnorakouských vín těžce prosazovalo. V roce 1873 vznikla ve Valticích první vinařská škola v českých zemích a valtické víno začalo úspěšně konkurovat rakouským vínům.

Všeobecnou stagnaci vinařství koncem 19. století, která se ve městě před 1. světovou válkou změnila v krizi, zastavilo až připojení Valtic k ČSR v roce 1920. Zvýšený zájem o produkci vína podnítil vznik vinařské akciové společnosti Société Vinicole v roce 1923, která převzala do své správy Křížový sklep a specializovala se na výrobu sektů. Z téměř dvacítky viničních tratí v okolí města jsou nejznámější Pod Rajstnou, U Křížového sklepa, Šimle, Hintertály, Knížecí vyhlídka, Culisty dlúhé, Katzelsdorfské pole, Sonneberg. Současná výměra 582 ha registrovaných vinic, dvě desítky výrobců vína a vinařské zázemí, kterým město disponuje, učinily z Valtic významnou vinařskou obec v rámci Evropy.

Valtice jsou sídlem Národního salonu vín, Vinařské akademie, Svazu moravských vinařů Moravín a Střední odborné školy vinařské. Tradičními odrůdami pěstovanými v katastru města jsou Rulandské bílé, Chardonnay, Rulandské modré a Frankovka. V posledním desetiletí dominují výstavám vín v ČR Muškát moravský a Irsai Oliver ze Střední odborné školy vinařské [10].

Hlohovec

Hlohovec byl založen jako kolonizační ves pasovského biskupství ve 13. století na hranicích Moravy a Dolního Rakouska a součástí Dolních Rakous byla osada až do roku 1920. Za česko-uherských válek obec zpustla a kolem roku 1570 byla osazena charvátskými kolonisty, kteří se během staletí asimilovali s okolním prostředím a podlužácký kroj i kulturu obohatili jižním temperamentem i barevností své domoviny.

Obec leží v krajinné památkové zóně Lednicko-valtického areálu, který byl v roce 1996 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Hlohovec patří do Mikulovské vinařské podoblasti, folklórně je ale nejjižnější výspou Podluží. Přestože staleté sklepy a bohaté tradice svědčí o dávné historii vinařství v osadě, dochované zprávy o vinařství v Hlohovci se dotýkají spíše novodobých událostí. Na sklonku 19. století zničil vinice v obci révokaz. Zatímco většina vinařů se snažila zabránit podobné katastrofě v budoucnosti výsadbou sazenic na odolné americké podložce, v Hlohovci se ujala výsadba pravokořenných odrůd Baco a Otelo. Velké rozšíření obou odrůd v obci vedlo k jejich obecnému pojmenování Chorvát.

Renesance vinařství v 60. letech minulého století vedla k likvidaci těchto neušlechtilých odrůd a ve viničních tratích Šulaperk, Stará hora a Mikulovska byly vysázeny především odrůdy Müller-Thurgau, Ryzlink rýnský, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe. Dnes se vinice rozkládají na více než sto hektarech hlohoveckého katastru, přičinliví „lohovčané“ však obdělávají ještě 60 hektarů vinic v okolních obcích [12].

Pavlov

Nedaleko Mikulova leží na břehu novomlýnských nádrží starobylá osada Pavlov. Území obce bylo nepřetržitě osídleno od doby lovců mamutů, ves je poprvé zmiňována v 11. století jako majetek staroboleslavské kapituly. Přestože doba výsadby prvních vinic v obci není známá, z údajů v urbáři mikulovského panství se dá usuzovat, že Pavlov patří k nejstarším vinařským obcím na Moravě. Zápis z roku 1444 uvádí Pavlov jako největší vinařskou obec mikulovského panství s povinností zavírat na noc obě brány. Bohatá vesnice byla tedy pravděpodobně i opevněna. Vinařství bylo hlavním zdrojem bohatství obce i v dalších stoletích.

Značné zisky z poddanských vinic měla především vrchnost, která proto dbala na vysokou úroveň viničného hospodářství. Proslulost pavlovského vinařství dosvědčuje i starý horenský řád z roku 1589. Počátkem 17. století bylo celých 53% poddanské půdy osázeno vinicemi. Vinařství pak zažilo otřes v podobě třicetileté války, jejíž hrůzy nepřežila celá čtvrtina obyvatel obce a velká část vinic zpustla. V poslední čtvrtině 17. století došlo k obnovování vinic a vinnou révou byly osázeny nové trati. Dalšími mezníky vinařství v obci bylo zahájení pěstování Modrého Portugalu v roce 1885 a výsadba sazenic na podnožích odolných proti mšičce révokazu jako reakce na její invazi koncem 19. století.

Pavlovská náves, dávné bydliště zámožných vinařů a přilehlé uličky Česká a Na cimbuří jsou ojedinělými ukázkami venkovského baroka, srovnatelnými s nejkrásnějšími stavbami tohoto zdobného slohu v jižních Čechách. Na úpatí vinic pod zříceninou hradu Děvičky sousedí prostá průčelí zemních sklepů s mohutným přízemními lisovnami a vedle nich se vypínají barevná průčelí honosných selských gruntů. Výstavné nadsklepní domy s lisovnami a sklepy v podzemí si zde stavěli bohatí místní sedláci ve stylu měšťanů z Mikulova již od 17. století.

V současnosti je v Pavlově 165 ha registrovaných vinic. V posledních letech jsou na vinicích pod hradem Děvičky vysazovány především Chardonnay, Sauvignon a Muškát moravský, které se přidaly k tradičním odrůdám Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Svatovavřinecké. Výrobě vína se dnes v obci věnuje patnáct vinařů registrovaných u Vinařského fondu [13].

Dolní Věstonice

Listina z roku 1312, která zmiňuje darování dědičné rychty v Dolních Věstonicích Oldřichu Holzbrachtovi, je zároveň první zprávou o vinařství v obci. K rychtě náleželo půldruhého lánu a vinice pod Strachotínem a Děvičkami. V původně slovanské osadě se během 13. století usadili němečtí kolonisté a v následujících letech jejich etnikum postupně převládlo. Významným obdobím v dějinách obce, která nesla německé jméno In Wistanicz, bylo 15. století. V roce 1460 obnovil král Jiří Poděbradský ve vsi týdenní trh, který zanikl za husitských válek, v roce 1490 povýšil král Matyáš osadu na městečko.

Rozhodující úlohu ve vývoji vinařství Dolních Věstonic sehráli novokřtěnci, kteří se zde usadili v 16. století. Habáni s sebou přinesli vyspělou dělbu práce a vysokou úroveň vzdělanosti. Pověstná byla hlavně jejich keramika, ale vynikali i vyspělým lékařstvím, zpracováním přírodních surovin, zemědělstvím a vinařstvím. Produkce městečka se zvýšila natolik, že vinohradní činže, splatná každoročně o sv. Martinu, činila 73 zlatých. O kvalitě věstonických vín svědčí jejich úspěšný prodej ve Slezsku v 18. a 19. století.

Dnešních 75 hektarů vinic v okolí obce je vysázeno především na úbočích Pavlovských vrchů a trati nesou jména Za humny, U kapličky, U třech panen a Pod Pálavou. Řádky vinic pod zříceninou hradu Děvičky a barevná průčelí nadsklepních domů podél cesty do Pavlova jsou nejviditelnějšími projevy vinařství v Dolních Věstonicich. Původně účelová hospodářská stavení se zde začala budovat na přelomu 18. a 19. století. Dokladem starobylosti sklepů je cihla z klenby původní podzemní chodby s letopočtem 1861, vložená do štítu nad vchodem do lisovny Vinařství Langr. Tyto jednoduché podsklepené lisovny se sýpkou v podstřeší si svoji podobu udržely více než sto let; několik původních lisoven a zemních sklepů s průčelím dosvědčuje starobylost kolonie dodnes [14].

Dolní Dunajovice

Původně stará slovanská příhraniční osada byla v průběhu 13. století kolonizována německým obyvatelstvem a dostala jméno De Donawitz. Předkřesťanskou tradici vinařství pod Pavlovskými vrchy dosvědčuje nález vinařského nože, který zde zanechali příslušníci římských legií. Vinnou révu přivezli do kraje staří Římané za vlády císaře Proba v letech 276–282 našeho letopočtu. První novodobé vinice v okolí Dunajovic byly založeny začátkem 13. století. Obec v té době náležela klášteru v Dolních Kounicích, který se nepochybně zasloužil o slávu zdejšího vinařství. To se stalo zdrojem bohatství a zasloužilo se o povýšení Dunajovic na městečko v roce 1580. Prameny uvádějí, že před třicetiletou válkou představovaly vinice více než 22% poddanské půdy. Zvláštností zdejšího vinařství bylo horenské právo z roku 1685. Hrdelní tresty v něm byly nahrazeny pranýřem a soud se scházel na velikonoční pondělí.

I dnes patří vinná réva a sklepy k této obci stejně neodmyslitelně jako majestátné vrchy Pálavy. Nekonečné řady vinohradů se táhnou po úbočích vápencových skal, aby na podzim vydaly počet z celoroční dřiny vinařů. Dolní Dunajovice jsou s více než třemi stovkami zaregistrovaných vinařů největší vinařskou obcí v oblasti. 430 hektarů registrovaných vinic je rozloženo ve viničních tratích Ořechová hora, Pod Slunným vrchem, Růžový kopec, Dunajovský kopec, Kraví hora, Zimní vrch, Malý Sluňák, U Mlýnské cesty, Nad sklepy, U sklepů. Mezi nejrozšířenější odrůdy, které se v této oblasti pěstují, patří Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Chardonnay, Műller-Thurgau, Frankovka a Modrý Portugal [15].

Zdroje:

1. Vinazmoravyvinazcech.cz. 2023. Mikulovská podoblast. Dostupné online [3. 1. 2023] https://www.vinazmoravyvinazcech.cz/cs/o-vine/pruvodce-vinem/deleni-vina/deleni-podle-regionu/vinarska-oblast-morava/mikulovska-vinarska-podoblast
2. Decante.cz. 2023. Mikulovská vinařská podoblast. Dostupné online [3. 1. 2023] https://www.decante.cz/oblast/mikulovska-vinarska-podoblast
3. Hledamvino.cz. 2023. Vinařské regiony – Česká republika. Dostupné online [3. 11. 2023] https://www.hledamvino.cz/vinarske-regiony-ceska-republika
4. Vinummoravicum.cz. 2023. Podoblasti. Dostupné online [1. 11. 2023] https://www.vinummoravicum.cz/o-vine/podoblasti.html
5. Kudyznudy.cz. 2023. Mikulov. Dostupné online [3. 11. 2023] https://www.kudyznudy.cz/kam-pojedete/jihomoravsky-kraj/palava/mikulov
6. Kudyznudy.cz. 2023. Objevte všechny krásy Mikulovska. Dostupné online [3. 11. 2023] https://www.kudyznudy.cz/vylety/zamilovana-mista-tymu-czechtourismu/objevte-vsechny-krasy-mikulovska
7. Kudyznudy.cz. 2023. Židovský hřbitov v Mikulově. Dostupné online [3. 11. 2023] https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zidovsky-hrbitov-v-mikulove
8. Kudyznudy.cz. 2023. Obří sud v Mikulově. Dostupné online [3. 11. 2023] https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/kulturni/obri-sud-v-mikulove
9. Mojelahve.cz. 2023. Valtice – Oblíbená turistická destinace nejen pro milovníky vína. Dostupné online [3. 11. 2023] https://mojelahve.cz/clanek/valtice-oblibena-turisticka-destinace-nejen-pro-milovniky-vina-1184
10. Vinarske.stezky.cz. 2023. Valtice. Dostupné online [3. 11. 2023]  https://www.vinarske.stezky.cz/Sklepni-ulicky/Mikulovska-vinarska-podoblast/Valtice
11. Vinarske.stezky.cz. 2023. Mikulov. Dostupné online [3. 11. 2023]  https://www.vinarske.stezky.cz/Sklepni-ulicky/Mikulovska-vinarska-podoblast/Mikulov
12. Vinarske.stezky.cz. 2023. Hlohovec. Dostupné online [3. 11. 2023]  https://www.vinarske.stezky.cz/Sklepni-ulicky/Mikulovska-vinarska-podoblast/Hlohovec
13. Vinarske.stezky.cz. 2023. Pavlov. Dostupné online [3. 11. 2023]  https://www.vinarske.stezky.cz/Sklepni-ulicky/Mikulovska-vinarska-podoblast/Pavlov
14. Vinarske.stezky.cz. 2023. Dolní Věstonice. Dostupné online [3. 11. 2023]  https://www.vinarske.stezky.cz/Sklepni-ulicky/Mikulovska-vinarska-podoblast/Dolni-Vestonice
15. Vinarske.stezky.cz. 2023. Dolní Dunajovice. Dostupné online [3. 11. 2023]  https://www.vinarske.stezky.cz/Sklepni-ulicky/Mikulovska-vinarska-podoblast/Dolni-Dunajovice