Počátky vinařství na jižní Moravě sahají až do 1. století našeho letopočtu. Tyto začátky jsou spojeny s velkým rozmachem pěstování révy vinné v Pannonii za císaře Proba, za jehož vlády se hranice posunula až k Pavlovským vrchům [1]. Marcus Aurelius Probus zrušil zákaz císaře Domitiana z roku 91 po Kr. a nařídil vysazovat vinice v římských koloniích za Alpami. Ve větší míře vznikaly vinice v Rakousku [2].
Když X. římská legie, která trvale tábořila ve Vindoboně (dnešní Vídeň), založila na moravském území opevněnou předsunutou hlídku, začala se psát první kapitola vinařství u nás. Poblíž Pálavských vrchů a prastaré kupecké cesty známé jako Jantarová stezka vyrostlo ve 2. století velitelské centrum římských legií. Legie si sebou přinášely základní vybavení a suroviny a ty, které nemohly získat od místního obyvatelstva, si pěstovaly. Tak se na dobytá území postupně šířila i středomořská vinná kultura. Římská hlídka stávala na vrcholu Hradiska u zatopené obce Mušov nedaleko Pasohlávek.
Mezi archeologickými nálezy byly pecičky révy a srpovitě zahnutý železný nástroj, na jehož funkci se archeologové a historici nemohou shodnout. Jednou z interpretací je nůž, který se používal k jarnímu řezu révy. Někteří historici vína dokonce spekulují, že v této době se na moravsko-rakouské pohraničí dostaly odrůdy jako je Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené [4].
Díky práci českého paleobotanika Emila Opravila víme, že první vinice byly na Moravě založeny až v období Velké Moravy (833–906/907). Tehdy se do tohoto kraje dovážely sazenice z Uher a Rakouska, pod záštitou knížete Svatopluka [1]. Roku 892 moravský kníže Svatopluk poslal českému knížeti Bořivojovi a jeho ženě Ludmile sud vína na oslavu narození jejich syna Spytihněva. Dárek se setkal s vřelým přijetím a na světlou budoucnost pěstování révy a výroby vína v našich zemích bylo zaděláno. Současné archeologické nálezy vinařských nožů a semen révy potvrzují rozvinuté vinařství slovanského obyvatelstva této středoevropské velmoci [2,4]. Na jižní Moravě se nejstarší vinice Šobes nachází na Znojemsku, v nejjižnějším cípu NP Podyjí, kde řeka Dyje vytváří hluboké meandry [4].
11. až 13. století
K době panování Přemyslovců jsou dochovány první naše historické záznamy [2]. Velký vliv na rozvoj moravských vinic měl vznik středověkého křesťanství. Od 12. století zde byly zakládány kláštery a ty zase zakládaly vinice. Vinná révy se zpočátku vysazovala na neúrodných, kamenitých půdách, kterou šlechta ochotně pronajímala jak měšťanům, tak svým poddaným, čímž efektivně vyřešila problém venkovské chudiny [3].
Na moravských a českých vinohradech byla vysazována réva dovezená především z Francie (Burgundsko, Champagne) a Německa, ale také z Chorvatska, Maďarska (Uhry) a Itálie. Mezi prvními odrůdami, které se v období středověku pěstovaly, byly např. Chrupka bílá, Frankovka, Ryzlink rýnský, Muškát ottonel, burgundské odrůdy – Rulandské modré a Rulandské bílé, také Tramín červený či Tramín bílý pocházející z Tyrolska [4].
První písemné zprávy o moravském vinařství se vztahují ke klášteru Hradisko u Olomouce (1078). Pozdější záznamy z 13. století hovoří o vinicích v Hnanicích na Znojemsku a v dolním Pomoraví, které byly majetkem velehradského kláštera. K roku 1101 je v zakládací listině kláštera Benediktýnů v Třebíči první zmínka o darování vinic na Moravě. V roce 1202 Cisterciáci z kláštera na Velehradě u Uherského Hradiště zakládají vinice ve Skoršicích u Hustopečí. V roce 1220 jim patří Přítluky s vinicemi a roku 1227 Kobylí s vinicemi. Další vinice byly zakládány v okolí Mikulova, Pohořelic a Moravského Krumlova. Všechny tyto zprávy se však zmiňují o již existujících vinicích, které byly s největší pravděpodobností založeny v období Velké Moravy [2,4].
Ve 12. a 13. století dochází na Moravu k hromadnému přílivu německých usedlíků z Dolních Rakous. S německy mluvícími sousedy nás v oblasti vinařství spojuje mnohé, vinařská terminologie, podrobnosti ve viničních řádech (viz dále), ale třeba i názvy některých tratí na Břeclavsku, které mají své obdoby na opačné straně hranice. V roce 1249 daroval Přemysl Otakar II. území kolem Mikulova rakouskému šlechtickému rodu Lichtenštejnů. Z této doby je na Pálavě doloženo zakládání a rozšiřování stávajících vinohradů. Na konci středověku byl Mikulov již považován za jedno z největších vinařských center na Moravě [4].
Obchod s vínem patřil k největším příjmům měšťanů a šlechty. Jelikož dobrá vinice mívala větší cenu než pěkný dům, ukládali měšťané z Brna, Znojma či Olomouce své finance právě do vinohradů a získali na Hustopečsku tolik vinic, že se prací na nich zabývalo téměř veškeré místní obyvatelstvo [3].
Panorama Pálavy je neodmyslitelné bez dlouhého hřebene hory Děvín (na titulním snímku). V jejím západním cípu stojí zřícenina královského gotického hradu Děvičky. V 13. století k hradu patřily vinohrady v obcích Milovice, Pavlov, Strachotín a Věstonice. K Sirotčímu hrádku, který se nachází jižněji na skále nad Klentnicí, patřily v období vrcholného středověku vinice v Perné. Dnes je v jejím okolí na 24 známých viničních tratí.
Z roku 1281 je znám nejstarší text viničního řádu a horenského práva. Text se dochoval pro církevní majetky v okolí Kroměříže [2]. Vinohradnictví zvyšovalo majetek malých vesnic i velkých měst a jeho význam stále rostl. Z toho důvodu byl vydán roku 1309 v dolnorakouském Falkensteinu také vinařský zákon, zvaný horenské právo. Podle tohoto zákonu měly být veškeré spory o vinice rozhodovány výkonným orgánem v Hustopečích, které byly největší vinařskou obcí. Aby se sporům o vinice předcházelo, vydal markrabě Jan Jindřich roku 1355 viniční řád, který obsahoval i regulaci dovozu vína na Moravu [3].
14. století
Ve 14. století se zásluhou klášterů hromadně zakládaly souvislé celky vinic a na nich byly uplatněny odrůdy révy z Francie a Německa i tamní způsoby pěstování révy. Ucelené výsadby na svazích se daly lépe ochránit proti zlovůli lidí i před zvěří. Současně se daly při sklizni hroznů lépe vybírat naturální dávky zemské berně a desátku. Lépe se dal kontrolovat i pěstitelský stav vinic. Falkenštejnské horenské právo a viniční řád z roku 1309 se staly vzorem pro úpravu právních vztahů ve vinařství pro mnohé obce na jižní Moravě. Falkenstein se stává současně nejvyšším odvolacím místem v rozepřích o vinice pro obce, které měly horenské právo falkenštejnské.
Plochy vinic se koncem 13. a počátkem 14. stol. rychle rozrůstaly po celé Moravě. Pro brněnské měšťany, kteří vlastnili vinice nejen v okolí Brna, ale i v Židlochovicích, Hustopečích, v Mikulově i ve Znojmě, byla rakouská vína velkou konkurencí. Na jejich žádost ustanovil král Jan Lucemburský dne 5. 4. 1325, že od sklizně hroznů až do Velikonoc se smějí v Brně šenkovat jen vína měšťanů brněnských. Proto byli v Brně jmenováni ochutnávači vína, kteří zjišťovali původ vína vezeného do Brna hned v městských branách a do města vpustili jen vína moravská, na která hned vysazovali cenu, za jakou se víno smí prodávat. Byl to zárodek cechu komisionářů vínem, jejichž funkci později plnili na Moravě šlotéři. Šlotéři byli dopravci sudů s vínem, kteří vytahovali sudy plné vína z vinných sklepů a přepravovali je do sklepů osob, které víno nakoupili. Ti měli největší přehled o jakosti a množství vína v moravských sklepích a byli prostředníky při nákupu a prodeji vína.
V roce 1355 vydal moravský markrabě Jan Jindřich vzorový viniční řád pro Moravu a městská rada v Brně vydala nařízení o povinném zápisu vinic měšťanů do berních knih, aby z nich mohly být vybírány městské dávky. Ten, kdo dal vinici zapsat, mohl do Brna dovážet z venkova víno bez dalšího zdanění.
Karel IV., král český a císař římský, vydal 16. 2. 1358 nařízení o zakládání vinic pro Prahu a 12. 5. 1358 pro města královská. V nařízení se praví: „Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyvatel, nařizuji: …Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni do vzdálenosti 3 míle kolem Prahy. Každý, kdo takové hory vlastní, má začít se zakládáním do 14 dní po vydání tohoto privilegia. Kdo by sám zakládati nechtěl nebo nemohl, ať na jeho pozemku zakládá ten, komu jej perkmistr propůjčí. Kdo vinici založí, bude ode dne, kdy se zakládáním započal, po 12 let od všech daní a dávek svoboden. Počínaje 13. rokem bude odevzdávat majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu (30,5 litru) vína ročně. Každá vinice bude 16 prutů (75,68 m) dlouhá a 8 prutů (37,84 m) široká (výměra = 2865 m2). Všechny vinice vysazené v r. 1358 byly osvobozeny od ungeltu a zemské berně navždy. Konšelé Starého Města pražského volí perkmistra pro Prahu a města královská. Vinicím nesmí nikdo škodit, ať urozený nebo neurozený. Kdo bude přistižen ve dne při škodě na hroznech nebo réví, pěšky nebo na koni, či děláním cesty přes vinici, propadne pravou rukou, nevyplatí-li ji 20 kopami českých grošů perkmistrovi. Kdo byl polapen v noci, ten propadne hrdlem a jeho majetek připadne perkmistrovi. Byl-li zloděj při škodách na vinici zabit, pak ten, kdo zabil, nic víc nepropadne než dva haléře, kteréž na tělo zabitého položiti má. Sporné případy se řeší na radnici Starého Města pražského.“) [2]
Moravští vinaři byli za vlády Karla IV. významně podporováni. Ten jejich mladé vinice na dvanáct let osvobodil od daní a teprve z třináctého vinohradu odváděli „horníci“, což bylo staročeské označení vinařů odvozené od viničních hor, jak se tenkrát vinice nazývaly, desátek nájemci a 30 litrů králi [1].
V roce 1368 mají Hustopeče, které dostaly r. 1362 zvláštní viniční řád, již 20 viničních hor. Nejvíce vinic vysadili v moravských střediscích měšťané Brna. Podle soupisů jejich nemovitého vlastnictví měli do r. 1355 ve vinicích 28% majetku, v roce 1477 to bylo 41% a v roce 1509 ještě stále 42%. Moravský markrabě Jošt vydal 23. 3. 1393 městské radě povolení ke zřízení vlastního šenku, v němž by se směla v době zákazu šenkování zahraničních vín (od sv. Michala do sv. Jiří) nalévat vína vlašská – Malvaz, Romanie, Rivoli – jakož i některá vína rakouská a uherská [2].
15. a 16. století
V 15. století plochy vinic vzrůstají v Čechách i na Moravě hlavně činností měšťanů, kteří mají potřebné prostředky pro nákladné investice do zakládání vinic na svazích. Výroba vína stoupá, zahraniční vína na našem trhu začínají být konkurencí pro domácí víno. Vinaři se brání požadováním zákazu dovozu cizích vín v zimním období a současně se snaží svá vína vyvážet do zemí severněji položených. Výjimku ze zákazu dovozu tvoří jakostní vína z jihu.
Na počátku 16. století, kdy v Evropě vrcholí renesance, se vinařství na jižní Moravě stává vítaným a stálým zdrojem příjmů pro vrchnost, měšťany, sedláky i venkovskou chudinu [4]. Nadále pokračuje vzestup ploch vinic na českém i moravském venkově. Vinice kolem měst zakládají i méně majetní měšťané. Množí se případy špatného zacházení s vínem a jeho falšování. Král musí zakročit, aby chránil zdravotní nezávadnost vína. Začínají nepořádky v zápisech rychle se množících vinic do viničních gruntovních knih a králi uniká důchod z vinic. Proto vyžaduje přesnější formu zápisů. Začínají se tvořit podrobněji propracované viniční řády.
V roce 1539 požadují rakouští vinaři na Ferdinandu I., aby zakázal dovoz moravského vína do Rakouska. Moravané se bránili vývozem svých vín do Rakouska velké konkurenci rakouských a uherských vín dovážených na Moravu. V roce 1558 vydává pražský učitel Jan Had první česky psaný odborný spis o pěstování révy a výrobě vína. Jsou v něm též popsány tehdy pěstované odrůdy: Vídeňka (Weisser Heunisch), Běl (Gelber Heunisch), Klenice (Goher), Muškatel (Muškát bílý), Němčina (Rulandské šedé), Bronišť (Tramín bílý), Topol (Běloočko). V Míšni byl spis později přeložen do němčiny.
V roce 1574 kupuje Adam Ditrichštejn mikulovské panství a věnuje velké úsilí rozšiřování vinic. Zřizuje nové sklepy na zámku a snaží se zavádět placení daní z vinic formou naturálních odvodů vína, kterým plní své sklepy. O rok později musel Moravský sněm pohrozit rakouským vinařům nejen zákazem dovozu rakouského vína na Moravu, ale i zákazem transportu rakouských vín přes Moravu, budou-li bránit vývozu moravského vína do Rakous. V roce 1590 Císař Rudolf II. vydává instrukci o vinařství. Instrukce má 36 článků, je velmi podrobná, řeší tehdejší problémy ve vinařství (zejména dovoz cizích vín) a varuje před pančováním českých vín s víny cizími. Císař požaduje „…aby vína byla zachovávána tak, jak byla zrostlá“. Kdo neuposlechne, tomu bude narušené víno zkonfiskováno.
V 16. století rozloha vinic v Čechách i na Moravě kulminuje. V některých létech je nadprodukce vína tak velká, že se nedá umístit na domácích trzích. Výrobci vína hledají odbyt v zahraničí. V Polsku stoupá obliba moravského vína. V r. 1600 bylo na krakovském trhu prodáno 864,5 vědra moravského vína a v r. 1609 již 1431 věder.
Podle lánových rejstříků bylo na Moravě před třicetiletou válkou 17 701 ha rustikálních vinic a 627 ha vinic dominikálních. Z toho bylo 6788 ha vinic I. bonity, tj. 38,35%, dále 8574 ha vinic II. bonity, tj. 44,44%, a konečně 2339 ha vinic III. bonity, tj. 13,21%. V brněnském kraji bylo 12 268 ha vinic a z toho 60% pustých. Ve znojemském kraji bylo 2880 ha vinic a z toho 50% vinic pustých a v kraji hradišťském 2553 ha vinic, z nichž bylo 25 % vinic pustých.
17. a 18. století
České a moravské vinice značně utrpěly během třicetileté války, která se barokní Evropou prohnala v letech 1618–1648. Většina českých vinohradů byla nenávratně zničena a trvalo více než sto let vinice znovu osadit a vdechnout jim život [4].
Po roce 1748 byly viniční plochy do značné míry obnoveny a k uvedenému roku bylo na Moravě opět 16 616 ha vinic a jejich plocha nadále narůstala. V roce 1763 požadují rakouští vinaři na císařovně Marii Terezii, aby omezila plochy vinic na Moravě, neboť jim moravská vína silně konkurují. Rakouský císař a český král Josef II. zrušil v roce 1783 všechny viniční řády a působnost místních horenských soudů na Moravě. Současně vydal úřední viniční řád pro Moravu. Císařský patent Josefa II. z roku 1784 povoluje každému prodávat a šenkovat potraviny, víno a ovocný mošt, které sám vyrobí. Tak vznikl i prodej vína „pod víchou“.
V roce 1784 rozdělil Řehoř Volný moravská vína do jakostních tříd: I. třída byla vína ze Sedlce, Mikulova, Popic, Dolních Dunajovic a Velkých Pavlovic. Do II. třídy zařadil vína z Rakvic, Zaječí, Přítluk, Pouzdřan, Věstonic, Velkých Bílovic a Němčiček. Ve III. třídě byla vína z Křepic, Nosislavi, Velkých Němčic, Židlochovic, Dolních Bojanovic a Prušánek [2].
19. století
Zlatý věk moravského vinařství vrcholí okolo roku 1820, kdy bylo na Moravě 29 801 hektarů vinic, což je dvakrát více než v současnosti [1]. Kulminace počtu vinic byla výsledkem procesu zeselštění vinařství a poskytnutí svobod poddanským vinařům za josefínských reforem. Ovšem již záhy nastává trend úbytku vinohradů v zemi a sumář stabilního katastru vykazuje 41 652 jiter (ca 23 762 ha) vinic, tedy o 19,6% čili celou pětinu méně než před dvaceti lety. Rentabilita vinic se stávala obtížně dosažitelnou v nejméně vhodných polohách [5].
V průběhu 19. století je zjevný odklon od pěstování vinné révy, a to nejdříve u zbývajících majitelů z řad měšťanů, pro které je zemědělská činnost málo atraktivní. Potom se odklánějí od vinic sedláci, kterým umožňuje změna trojhonného způsobu hospodaření na hospodaření střídavé daleko širší výběr výnosnějších zemědělských plodin. Vinice zůstávají přínosem hlavně pro malé držitele zemědělské půdy a pro bezzemky. Šlechta a měšťané stavějí nové pivovary a lihovary.
Zemědělci ztrácejí zájem o vinice a obracejí se k pěstování průmyslových plodin, hlavně k cukrovce. Také návyk na pití piva a kořalky zatlačuje konzum vína do pozadí. Současně se naše vína dostávají do obtížné konkurence s levným vínem uherským. Jen dočasné jsou snahy o oživení našeho vinařství v druhé polovině 19. století. Vinice zůstávají jen v obcích s výbornými pěstitelskými podmínkami.
Zrušení roboty a rozpad šlechtických dominií po roce 1848 uvolnily pracovní síly v zemědělství. Začal se rozvíjet průmysl. Postupně narůstá průmyslová generace, která dává přednost pivu a kořalce, spotřeba vína prudce klesá. Klesá i konzumace skopového masa a vzrůstá spotřeba vepřového. Rychlý úbytek vinic byl způsoben i zrušením celní hranice mezi Rakouskem a Uherskem. Levným uherským vínům nemohla čelit vína moravská.
Vlastenecké nadšení proniká do všech odvětví činnosti. Mnozí činitelé se snaží povznést i české a moravské vinařství vyškolením zdatnějších odborníků. Byla založena Střední vinařsko-ovocnářská a zahradnická škola v Mělníku. Nižší typy vinařských škol vznikly již dříve na Moravě: 1868 ve Znojmě, 1873 ve Valticích, 1885 ve Bzenci, 1903 v Mikulově [2].
Terroir a jeho kouzlo se teprve stávalo pojmem a tak se první vinohrady obvykle zakládaly na kopcích s méně kvalitní kamenitou půdou, která se intenzivně prohnojovala chlévskou mrvou. Bývalo běžné, že se do jednoho vinohradu i jednoho řádku vysazovaly různé odrůdy. Zkrátka to, co bylo zrovna po ruce. Vinaři chránili vinice různými postřiky. Nejčastěji se používala bordeauxská jícha (čti bordóská), jejíž roztok se rozprašoval březovými metličkami nebo malířskou štětkou. Pamětníci si ještě vzpomenou, jak vinohrady zdaleka zářily modrou barvou. Po západním vzoru se také aplikovala prášková síra, která se rozprašovala pomocí tzv. ručních duchačů přímo na rostliny [4].
Přelom 19. a 20. století je ve vinařství tragicky poznamenán rozšířením révokazu. Drobný cizopasný hmyz byl zavlečen do Evropy z Ameriky a během několika desítek let zdevastoval vinice v celé jižní a západní Evropě a mířil na východ. Výsledkem zavlečených chorob byly nenávratně zdecimované hektary vinic. První nález kořenové mšice Phylloxera vastatrix (Viteus vitifolii) byl učiněn v Šatově na Znojemsku. V roce 1900 byl révokaz zjištěn v Dolních Dunajovicích, 1901 v Perné a 1902 ve Věstonicích a Bavorech. Pak se již šířil lavinovitě a zachvátil vinice na celé Moravě. Tato nebezpečná kořenová mšice saje na mladých kořenech révy, které následně uhnívají a keře hynou. Jedinou spolehlivou ochranou je štěpování na odolné podnože [2].
20. století
Révokaz ničí nemilosrdně většinu vinic na Moravě. Současně s rekonstrukcí vinic po révokazové kalamitě se začínají vysazovat hlavně jakostnější odrůdy révy v ucelených parcelách jedné odrůdy. Tím také končí označování vín podle obcí, které bylo až do révokazové kalamity běžné, protože se vinice vysazovaly ve směsi odrůd a ta byla pro obec typická a přizpůsobená ekologickým podmínkám daného stanoviště.
Množí se výroba a prodej vín z vinic štěpovaných na podnože odolné vůči révokazu. Zlepšují se způsoby výroby vína díky osvětové činnosti Ústředního svazu čs. vinařů se sídlem v Brně, který sdružoval zemské vinařské spolky se sídly: Mělník, Litoměřice (německý), Brno, Bratislava, Užhorod. Zastoupení jednotlivých oblastí v ústředí se řídilo počtem členů a velikostí vinařské oblasti. Postupně se od třicátých let 20. stol. zvyšuje význam vinařských družstev a jejich blahodárné působení na rozvoj drobného vinařství, zejména na Moravě. Současně přispívá družstevnictví k přeměně vína ze zemědělského produktu na produkt tržní, který se stává zbožím. Kromě obchodní činnosti rozvíjela družstva i činnost propagační ke zvýšení odbytu domácích vín.
V roce 1930 klesla plocha vinic na Moravě na 3870 ha. Do roku 1937 bylo obnovou dosaženo 7000 ha vinic. V roce 1960 bylo stále jen 6781 ha vinic. Teprve následným rozvojem byla během šedesátých a sedmdesátých let zvýšena, v r. 1980 činila celková plocha 14 019 ha. Po roce 1990 opět plocha vinic poklesla, takže jich bylo v r. 1997 celkem 11 183 ha [2].
Původně se vyráběla hlavně stolní vína určená pro denní popíjení. V poválečných letech 20. století se od pěstování hybridů pomalu upouští a začíná se vyrábět odrůdové víno, především z modrých odrůd např. André, Frankovka, Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe a z bílých odrůd např. Chardonnay, Müller-Thurgau, Veltlínské červené a zelené a Sylvánské. Ne každá inovace se setkávala s pochopením, jak se můžeme přesvědčit z pamětí vinaře Františka Mezihoráka z Vracova (slovácká podoblast).
“A ten měl první vedení před Hrabincovů, před Hrabincovým včelínem. My sme se tam na to chodili dívat, jak to vytahovál ze zemi a my sme chodili a museli u zemi se ohnůt a nastřihovat na dvě očka a svazovali sme to lýkem a špagátama navrch, no. A tam se tehdá začalo mluvit o Svatovavřineckém. My sme ty staré odrůdy vyházali. Inde si to držijů a my sme jich vyházali. Sylvánské se tady taky kdysi pěstovalo a dnes se úplně všeobecně zastínila Milerka. Všechno je vytlačené týma novýma odrůdama. Já mám pocit, že sme trošičku sjeli z cesty, no.” [4]
V druhé polovině šedesátých let nasadila obnova vinic rychlejší tempo a postupně se u větších zemědělských podniků prosadily výsadby s meziřadími širokými 3 m a s vysokým vedením révy podle vzoru rakouského vinaře prof. Lenze Mosera. Moserovo vedení, jak byl tenkrát způsob pěstování révy nazýván, rozřešilo použitím běžně dostupné mechanizace rozvoj velkých viničních celků u státních statků a zemědělských družstev. Od roku 1970 se na obnovených vinicích stabilizovaly výnosy na 6–7 tun hroznů z hektaru vinice. V České republice se úhrnná sklizeň hroznů pohybovala mezi 70–80 tis. tun ročně.
V roce 1995 byl vydán zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a následně pak vyhláška ministerstva zemědělství ze dne 16. 8. 1995 č. 189/1995 Sb. s prováděcími ustanoveními uvedeného zákona. V roce 1996 byly zahájeny práce na přípravě nového vinařského zákona. Nejdříve se překládaly předpisy ES v sektoru víno do češtiny a následně se zapracovávaly do výše uvedeného zákona. Současně se shromažďovaly první praktické poznatky z působení zákona č. 115/1995 Sb. Konečným výsledkem byla novela vinařského zákona zveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 216/2000. Tento zákon zrušil původní prováděcí vyhlášku MZe a zavedl vyhlášky č. 297/2000 Sb., č. 298/2000 Sb. a č. 299/2000 Sb. Tím bylo naše vinařské právo z podstatné části přizpůsobeno předpisům Evropských společenství. Původně navržená novela vinařského zákona obsahovala i ustanovení o zřízení Vinařského fondu. Jeho vznik a existence však byly upraveny až zákonem č. 50/2002 Sb. [2].
Zdroje:
- Vinostyl.cz. 2023. Historie vinařství na Moravě. Dostupné online [28. 10. 2023] https://www.vinostyl.cz/clanky/historie-vinarstvi-na-morave
- Vinazmoravyvinazcech.cz. 2023. Historie révy vinné v Čechách a na Moravě. Dostupné online [28. 10. 2023] https://www.vinazmoravyvinazcech.cz/cs/o-vine/pruvodce-vinem/historie-vinarstvi-na-morave-a-v-cechach/historie-revy-vinne-v-cechach-a-na-morave
- Wikipedia.org. 2023. Vinařství. Dostupné online [28. 10. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Vina%C5%99stv%C3%AD
- Mojelahve.cz. 2023. Historie révy: Odkud pochází ušlechtilá vinná réva? Část 3.. Dostupné online [28. 10. 2023] https://mojelahve.cz/clanek/historie-revy-odkud-pochazi-uslechtila-vinna-reva-cast-3-186
- https://uvv.zf.mendelu.cz/wcd/w-zf-uvv/projekty/sochor-dg16p02r017/jiznimorava/popis.pdf