Nejstarší prameny vážící se k městu Přerovu dosvědčují, že ačkoli Přerov nebyl ještě počátkem 11. století městem, je jisté, že byl již tehdy středem zeměpanského hradského obvodu a důležitým správním střediskem.
Velmi důležitým mezníkem v historii města se stal 28. leden 1256, kdy na žádost přerovského kastelána Smila z Obřan vydal král Přemysl Otakar II., král Železný a Zlatý, v Olomouci listinu, v níž vzpomíná věrnosti a utrpení Přerovanů za ničivého pustošení Moravy od Uhrů a Kumánů v letech 1252 a 1253 a uděluje trhové vsi Přerovu všecka privilegia, jaká měla Olomouc. Přerov byl tedy povýšen na město a dostalo se mu též práva vařit pivo. Do městského znaku dostal Přerov dvě věže [1].
Když se stal Přerov ve 13. století královským městem, dostalo se mu na základě práva mílového také práva vařit a šenkovat pivo. Tyto výsady přerovským měšťanům opakovaně potvrdili pánové z Pernštejna. Neplatily však pro všechny Přerovany, jen pro ty zámožnější, kteří vlastnili tak zvané várečné domy (těch bylo přes padesát). Někteří z chudších obyvatel si pro svou vlastní potřebu vařili doma v hrncích jakýsi nápoj, který dobové prameny pohrdavě označují za “pečené pivo“.
Důraz byl kladen na kvalitu sladu, který byl ve středověku vyráběn především ze žita. V listině cechu sladovníků se říká: “… Dobrá piva dělána býti nemohou, leč prve sladové dobří budou...”. Sladovny však tehdy byly velmi primitivní: humno a místnost s komínem, vlastnictví či spoluvlastnictví takové minisladovny bylo podmínkou k přijetí do cechu sladovnického, jehož cechmistři pravidelně slady ve všech sladovnách kontrolovali. Ze špatných sladů se nesmělo ve městě vařit pivo, mohly však být prodány vesničanům [2].
Výslovné potvrzení práva vařit pivo pro sebe, čeleď i k šenkování, jako mají dolní měšťané, udělil podnikavý pán Přerova Vilém z Pernštejna těm obyvatelům, kteří se usadili na Kopci (později Horní město nazývaném). Roku 1503 si pronajal Velký mlýn a jeho nájemci Ondřeji Šilhanovi udělil právo mletí sladu. Vilémův syn Jan z Pernštejna povolil ještě za života otcova Přerovanům r. 1518, aby si stavěli grunty na Trávníku u cihelny a užívali stejných práv jako Kopečtí, to znamená, že směli vařit a šenkovat i pivo [1].
Panování rodu Pernštejnů přispělo k hospodářskému, stavebnímu i kulturnímu rozvoji města, které mělo na přelomu 15. a 16. století kolem tisíce obyvatel. Památkou na pernštejnské období je i černá zubří hlava se zlatou houžví v nozdrách, rodový erb pánů z Pernštejna, v přerovském městském znaku [2] i v názvu současného přerovského pivovaru.
Podle erbovní pověsti za časů Velké Moravy prapředek rodu uhlíř Věňava přemohl v lese statného zubra tak, že prostrčil jeho nozdrami houžev stočenou ze svých lýkových sandálů a pak zvíře, které je ve stavu rozzuření velmi nebezpečné, dovedl na knížecí dvůr, kde mu jedinou ranou uťal hlavu. Kníže statečného uhlíře povýšil do šlechtického stavu, přičemž mu dal do erbu zubří hlavu s houžví v nozdrách. Uhlířův syn se podle této pověsti, na které si Pernštejnové velmi zakládali, jmenoval Prsten a jeho potomci Pernštejnové [2].
Panský pivovar
V té době již v Přerově existoval panský pivovar. Dal jej postaviti někdy kolem roku 1480 Vilém z Pernštejna v místech dnešního domu č. 27 nebo poněkud nížeji k náměstí Na Marku [1]. Měl velký měděný kotel, pod nímž se topilo dřívím a několik rozměrných kádí stažených železnými obručemi. Potřebná voda byla dodávána pomocí vodního kola z Bečvy [2].
Roku 1530 Jan z Pernštejna postoupil tento „panský, tzv. horní nebo také kopecký pivovar“ svému městu. Za postoupení pivovaru platili Přerovští ročně ve dvou termínech 6 kop grošů, a to i tehdy, když město mělo z piva i větší příjmy [1]. Produkce pivovaru byla začátkem 17. století něco přes tisíc hektolitrů piva, v polovině 18. století téměř dva tisíce hektolitrů a v polovině 19. století půldruhého tisíce hektolitrů piva ročně. Tehdy zde pracoval sládek a sedm dělníků, kteří vařili až pět várek za měsíc.
Měšťanský pivovar
Přerovské právovárečné měšťanstvo do svého pivovaru neprozíravě minimálně investovalo, takže ztrácel schopnost konkurovat technicky a technologicky pokročilejším podnikům. Navíc tito právováreční měšťané (bylo jich tehdy 69) konzervativně lpěli na svých ze středověku pocházejících privilegiích a odmítali přijmout mezi sebe další zájemce. Na rodící se akciovou společnost pro výstavbu akciového pivovaru v Přerově pohlíželi s despektem a odmítli jí svůj pivovar odprodat.
Rostoucí těžkosti je však donutily napřed jej dát do pronájmu a v roce 1888 prodat zkušenému sládkovi a podnikateli Josefu Šilhavému. On a jeho dědicové vzdorovali konkurenci přerovského akciového pivovaru až do roku 1939, kdy byla jejich firma likvidována.
Není bez zajímavosti, kromě tohoto bývalého přerovského měšťanského pivovaru působilo v druhé polovině 19. století v bezprostřední blízkosti Přerova ještě sedm dalších vesměs malých pivovarů. Na území nynějšího přerovského okresu bylo tehdy celkem 31 pivovarů, spíše pivovárků. Ani jeden z nich nepřežil nelítostnou konkurenci ze strany v roce 1872 založeného “Prvního moravského akciového pivovaru se sladovnou v Přerově”, jehož předností byla stála modernizace a v důsledku ní stále rostoucí produkce kvalitního a široce žádaného akciového piva. Nebylo náhodné , že tento podnik během čtvrtstoletí vyrostl z velmi skromných začátků ve třetí největší pivovar na Moravě.
První moravský akciový pivovar se sladovnou v Přerově
Základní kámen Prvního moravského akciového pivovaru v Přerově byl položen v roce 1872 a za rok se již vařilo pivo. Pivovar byl vystavěn na 20 000 hl piva ročně a jeho akcionáři prokázali notnou odvahu, neboť v Přerově vařil již jeden celkem prosperující pivovar a jen v okrese dalších osm. Ačkoliv v okolí Tršic byly již tehdy rozsáhlé chmelnice, nakupoval pivovar chmel od žateckých a pražských firem. Ty však chmel často nakupovaly lacino právě z Tršic a zpětně draho odprodávaly pivovaru.
Teprve od roku 1894 byla skoro polovina chmele nakoupena v okolí. Přesto ještě v roce 1897 sládek odmítal vařit z tršického chmele [3]. V roce 1898 byl pivovaru udělen diplom (ocenění kvality piva) na Jubilejní výstavě ve Vídni [4]. Pivovar prošel bouřlivým rozvojem a již v kampani 1903–1904 vystavil 108 000 hl. V roce 1913 vznikl v Přerově nový kartel pod názvem Ochranný svaz českomoravských pivovarů [4].
V roce 1940 pivovar dosáhl základního kapitálu ve výši 8 milionů korun. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3.července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn „První moravský pivovar akciový se sladovnou v Přerově“, Přerov (akciová společnost). Byl založen národní podnik Hanácké pivovary se sídlem v Přerově, který tvořily pivovary v Přerově, Prostějově, Olomouci, Těšeticích a Kroměříži. V roce 1949 se do národního podniku dodatečně přičlenily Severomoravské pivovary – závody Litovel a Hanušovice.
V roce 1953 dochází k nové reorganizaci podniku. Hanácké pivovary byly rozděleny na tři samostatné podniky: Přerovský pivovar, národní podnik Přerov, Olomoucké pivovary, národní podnik Olomouc a Severomoravské pivovary, národní podnik Litovel. Pouze po dvou letech byly v roce 1955 byly rozdělené provozy opět sloučeny a vytvořeny Hanácké pivovary, národní podnik Přerov. V roce 1960 pracuje v podniku nejvíce lidí v historii – 600. Od té doby se počet pracovníků snižuje a v posledních létech se ustálil na počtu okolo 200.
Dne 1. července 1960 byl ustaven nový celokrajský podnik Severomoravské pivovary, národní podnik Přerov, který vznikl spojením národních podniků Hanácké pivovary Přerov a Ostravské pivovary Ostrava. V roce 1970 poprvé v historii překročila roční produkce piva 500 tisíc hl, konkrétně to bylo 512 644 hl piva. Nejvyšší produkce piva bylo dosaženo v roce 1982 a to 559 153 hl. V roce 1988 pivovar zrušil vlastní sladovnu a od té doby slad nakupuje.
Po zrušení krajů v roce 1990 byl podnik transformován na Moravskoslezské pivovary Přerov, akciová společnost, sdružující pivovary Přerov, Olomouc, Opava, Litovel, Hanušovice a Vsetín. V roce 1995 získal pivovar první ocenění z prestižní degustační soutěže Zlatý pohár Pivex – 3. místem byl oceněn ležák Zubr. V roce 1997 zasáhla pivovar v Přerově ničivá stoletá povodeň. V srpnu 2000 se v Přerově začalo pivo stáčet do PET lahví. Brzy nato pivo dodávané v PET láhvi (Šenkýř) uspělo v soutěži Pivex – skončilo na třetím místě v kategorii světlá výčepní piva ze 35 značek.
V únoru 2001 se pivovar pustil do budování nové varny. Nové zařízení na výrobu mladiny mělo být plně automatické. V roce 2010 byla zahájena výstavba objektu nové stáčírny a skladů v pivovaru Zubr. V roce 2014 byla na trh uvedena nová 4x chmelená jedenáctka Zubr Grand, která se do dvou let stala nejprodávanějším pivem v celém sortimentu pivovaru. V roce 2017 ji následoval nový ležák Zubr Gradus [4].
Zdroje:
- Restaurace-pivovar.cz. 2023. Z historie. Dostupné online [27. 10. 2023] http://www.restaurace-pivovar.cz/z-historie.html
- I-magazin.cz. 2023. Historie pivovaru Zubr. Dostupné online [27. 10. 2023] http://www.i-magazin.cz/view.php?nazevclanku=historie-pivovaru-zubr&cisloclanku=2007020040
- Pivovary.info. 2023. Pivovar Zubr Přerov. Dostupné online [27. 10. 2023] https://www.pivovary.info/?p=83237
- Zubr.cz. 2023. Historie. Dostupné online [27. 10. 2023] https://zubr.cz/cs/historie