Fytocenologie: Svaz Fagion sylvaticae Luquet 1926: Aceri-Fagetum sylvaticae Bartsch et Bartsch 1940
Lesnická typologie: 6A Klenosmrková bučina, 6V Vlhká smrková bučina, 7V Vlhká buková smrčina, 8A Klenová smrčina, 8V Podmáčená klenová smrčina
Struktura a druhové složení
Listnaté až smíšené rozvolněné lesy a křivolesy s převládajícím javorem klenem (Acer pseudoplatanus), bukem lesním (Fagus sylvatica) a místy s příměsí smrku ztepilého (Picea abies), případně i některých dalších dřevin
(např. Ulmus glabra). Keřové patro je druhově chudé a většinou obsahuje jen zmlazující dřeviny stromového patra.
Naopak velmi bohaté a hustě zapojené je bylinné patro, v němž kromě mezofilních lesních druhů (Actaea spicata, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Gymnocarpium dryopteris, Lilium martagon, Mercurialis perennis, Milium effusum, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea aj.) rostou druhy subalpínské vysokobylinné vegetace a pramenišť (Aconitum plicatum, Adenostyles alliariae, Athyrium distentifolium, Chaerophyllum hirsutum, Cicerbita alpina, Petasites albus, Ranunculus platanifolius, Rumex arifolius, Stellaria nemorum, Thalictrum aquilegiifolium, Veratrum album subsp. lobelianum aj.).
Ve vyšších nadmořských výškách, na kontaktu s papratkovými smrčinami, se místy vyskytují klenové bučiny s příměsí smrku a dominancí Athyrium distentifolium v bylinném patře. Mechorosty rostou spíše na padlých kmenech a vystupujících kamenech; rašeliníky rostou na přechodu k podmáčeným smrčinám.
Ekologie
Svahové konkávní polohy na sutích minerálně chudých i bohatších hornin s mezotrofními až eutrofními půdami. Půdy jsou dostatečně vlhké díky vydatným srážkám nebo vodě z tajícího sněhu. Některá místa v těchto bučinách mohou být sezonně ovlivněna tekoucí vodou a kolem stružek a pramenišť pak dominují vysoké širokolisté byliny.
Nedochází zde však k dlouhodobému zamokřování půdy na větších souvislých plochách. Rozklad opadu a stařiny je velmi rychlý. Jde často o maloplošné porosty návětrných svahů, které ve vyšších sudetských pohořích vystupují až do nadmořské výšky kolem 1 100 m a podél lavinových drah a v karech se mohou vyskytovat i u horní hranice lesa.
Rozšíření
Vzácně v oblastech s výskytem bučin na Ještědském hřbetu, v Jizerských horách, Krkonoších, Orlických horách, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku. V moravských Karpatech se vyskytují v Moravskoslezských Beskydech a Javornících. Nevyhraněné porosty se vyskytují také na Šumavě a v Krušných horách.
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.