Velmi zajímavou oblastí jsou z mineralogického hlediska exoty v podobě různých zkamenělin a meteoritů.
Zkameněliny
Fosilní pozůstatky mamutů jsou na Valašsku známy z Hrachovce u Valašského Meziříčí, z okolí Kelče, z Branek a ze Vsetína z Dolního náměstí. Mamutí stoličku z Branek je možné shlédnout v muzeu v zámku Kinských.
Meteority
Meteory jsou zářivým projevem provázejícím let (a obvykle zánik) drobného meteorického tělesa (také meteoroidu) atmosférou. Zbytky větších těles, zvláště pokud měla tato tělesa malou rychlost (asi do 30 km/s), mohou dopadnout na zemský povrch a pak je nazýváme meteority.
Meteority podle složení rozeznáváme na:
- kamenné meteority (aerolity), obsahují křemičitany, většinou příměsi niklu a železa,
- chondrity (84%), obsahují chondruly (chondry), což jsou kulovité shluky (mikroskopické rozměry až 1 mm) z olivínu nebo pyroxenu. U chondritů zjišťujeme křemičitany, kovy, sirníky. Chondrity mají 30 podtypů, z nihž jsou nejdůležitější uhlíkaté chondrity (5% všech meteorů, 6% chondritů). Jsou zajímavé tím, že se v nich objevily útvary, které byly kdysi považované za mikrofosilie organismů.
- achondrity (8%), neobsahují chondruly a kovy,
- siderolity (2%), přechodné typy k železným meteoritům,
- železné meteory (siderity) (6%), obsahují výhradně nebo většinou kovové složky.
Všechny chondrity mají téměř stejné chemické složení a od svého vzniku neprodělaly žádnou chemickou změnu (nebyly součástí žádného většího tělesa) a pravděpodobně byly součástí původního materiálu, ze kterého vznikla Sluneční soustava. Pro to svědčí shodné zastoupení izotopů prvků u různých chondritů. Uhlíkaté chondrity jsou snad ještě méně vyvinutým materiálem. Obsahují velké množství uhlíku (sloučniny a animokyseliny) a vody.
Achondrity již vykazují stopy určitého vývoje. Prodělaly tavení a chemické změny. Mají vzhled čedičů a pravděpodobně pocházejí z povrchu většího tělesa.
Železné meteory (siderity) jsou složeny především ze železa a niklu. Na rozdíl od chondritů, které po celé trvání sluneční soustavy neprošly chemickým ani horotvorným procesem, pocházejí siderity pravděpodobně z jader rozbitých planetek. Při leptání železných meteoritů dochází k vzniku tzv. Widmanstättenových obrazců.
Zdokumentované výskyty meteoritů
Z hromadného pádu meteoritů mezi Těšicemi a Tištínem u Vyškova v r. 1878 pochází největší známý moravský meteorit, jenž měl při dopadu hmotnost 28,5 kg. Pády meteoritů a následné nálezy meteoritických kamenů jsou uváděny rovněž z Vnorov (r. 1831).
Dne 28. června 1934 spadl kamenný meteorit do řepného pole na východním okraji obce Sazovice v místní trati “Záhumenice”. Jedná se o olivinicko-bronzitický chondrit o hmotnosti 411.98 g se složením 94 váhových % silikátů, 9 % nikelnatého železa a 7 % troilitu. Obsahuje chondry velikosti 0,5—2 mm ze bronzitu a olivínu. Meteorit je uložen ve sbírkách mineralogicko–petrografického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.
Dne 6. 5. 2000, ve 13:51:50 středoevropského letního času byl z mnoha míst České republiky, Slovenska a Polska pozorován denní bolid. Byl způsoben kamenným kosmickým tělesem (chondrit) o rozměru řádově jeden až dva metry. Těleso vstoupilo do zemské atmosféry rychlostí 23 km·s-1. Povrch se začal ohřívat a ve výškách kolem 90 km nad zemí se začal tavit a odpařovat. Když se těleso dostalo do hustších vrstev atmosféry ve výškách pod 40 km, začalo se drobit na menší kousky. Předpokládá se, že do okolí obce Morávka (cca 30 km dlouhého) dopadlo okolo 100 meteoritů. Z nich tři byly nalezeny – meteority Morávka 1 (214 g), Morávka 2 (329 g) a Horní Tošanovice (91 g).
Meteoritická železa byla na Moravě dosud nalezena jen ve Vícenicích u Náměště nad Oslavou a Staré Bělé u Ostravy!!! Protože k nálezům meteoritických želez došlo až mnoho let po jejich dopadu, jsou tyto meteority pokryty silnou vrstvou rozkladných produktů, zejména oxy–hydoxidů železa.