Krajinná sféra vždy poutala pozornost odborníků různých zaměření, kteří její dílčí složky třídí do prostorových jednotek. Jejich kvalitativní charakter a časoprostorová trvalost odpovídají účelu vymezení a především specializaci zpracovatelů. Zatímco monotematické klasifikace geografické sféry jsou poměrně běžné, komplexní klasifikace krajiny zohledňující více jejích složek jsou zpracovávány spíše ojediněle. Do značné míry je to způsobeno základními atributy krajiny jako předmětu klasifikace – její složitostí, relativní vnitřní heterogenitou a časoprostorovou proměnlivostí. Pokračovat ve čtení “Typologie krajiny”
Geomorfologické členění ČR
Smyslem geomorfologickým členěním povrchu Země je obvykle potřeba systematicky a hierarchicky utřídit geomorfologické celky (horstva, vrchoviny, nížiny) na základě jejich geomorfologické příbuznosti a blízkosti. Vodítkem při seskupování příbuzných celků je do značné míry společná geologická minulost (geneze a stáří), ale přihlíží se i ke geografickým faktorům, jako vzhled či tvar reliéfu [2]. Geomorfologické členění České republiky ke postaveno na tzv. regionálním členění území, což znamená, že jednotlivým vyčleněným geomorfologickým jednotkám jsou autory přiřazována vlastní jména vycházející z historických a z již vžitých pojmenování objektů zemského povrchu – hor, vrcholů, údolí (tzv. oronyma) [1]. Pokračovat ve čtení “Geomorfologické členění ČR”
Biogeografické členění ČR
Biogeografické členění České republiky neboli biogeografická diferenciace ČR je rozčlenění území České republiky z hlediska biogeografie, tj. z hlediska prostorového rozmístění společenstev v závislosti na odpovídajících ekologických podmínkách. Biogeografické členění vymezuje prostory, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených společenstev. Mimo to je také významným podkladem pro udržení a obnovu biodiverzity (rozmanitosti flóry a fauny) [1]. Těmito prostorovými rámci biogeografického členění jsou biogeografické jednotky, uspořádané do účelné hierarchie. Pokračovat ve čtení “Biogeografické členění ČR”
Lesnická typologie
Lesnická typologie, jako základní disciplína hospodářské úpravy lesů, se zabývá klasifikací trvalých ekologických podmínek. Rozděluje lesy na segmenty s podobnými růstovými podmínkami, vyhodnocuje tyto podmínky a vyvozuje závěry pro vhodné lesnické hospodaření. Lesnicko-typologické mapování je zakotveno v § 5 a 6 vyhlášky č. 298/2018 Sb., o zpracování lesních hospodářských plánů a o vymezení hospodářských souborů. Při lesnicko-typologickém mapování se provádí hodnocení trvalých znaků prostředí (světlo, teplo, vodní režim a půdní chemismus) a také rekonstrukce přirozeného složení rostlinného společenstva [1]. Pokračovat ve čtení “Lesnická typologie”
Lesnicko-typologický klasifikační systém (LTKS)
Lesnická typologie vznikla a slouží jako podklad pro stanovení hospodářských opatření v lesích, provozních a produkčních cílů prostřednictvím lesních hospodářských plánů a osnov. Její význam ještě vzrostl v nových politickoekonomicko-enviromentálních poměrech (po roce 1989), kdy se stala rovněž podkladem pro hodnocení funkcí lesních ekosystémů, oceňování lesů nebo pro tvorbu plánů péče u zvláště chráněných území. Pokračovat ve čtení “Lesnicko-typologický klasifikační systém (LTKS)”
Lesní vegetační stupně (LVS)
Pod pojmem stupňovitost vegetace se rozumí jev změn druhové skladby přírodních fytocenóz včetně jejich edifikátorů se změnou makroklimatu ve vertikálním směru v určitém geografickém celku. Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle orografie terénu v tzv. geografických stupních (např. Skalický). Pokud se bere v úvahu souvislost sledu rozdílů vegetace se sledem rozdílů výškového a expozičního klimatu, jedná se o vegetační stupeň. Pokračovat ve čtení “Lesní vegetační stupně (LVS)”
Ekologická řada a edafická kategorie
V lesnicko-typologickém klasifikačním systému (LTKS) jsou pro hodnocení trvalých půdních podmínek použity ekologické řady (ER), které tvoří širší rámec pro edafické kategorie (EK). Edafické kategorie vycházejí z konkrétní vlastnosti půdního prostředí a jsou dány převládajícím půdním typem [1]. Pokračovat ve čtení “Ekologická řada a edafická kategorie”
Lednicko-valtický areál
Lednicko–valtický areál je považován za nejrozsáhlejší člověkem kultivované území v Evropě a často je dnes symbolicky označován také jako „zahrada Evropy“. Tato původně bažinatá oblast na pomezí Moravy a Dolního Rakouska byla v průběhu 18. a 19. století knížecím rodem Lichtenštejnů zformována do podoby komponovaného přírodního parku. Malebnou krajinu tvoří rozlehlé zámecké zahrady, záhony s květinovými koberci, krásné lesy, louky, vinice a rybníky. V území se nacházejí četné romantické stavby, jako jsou lovecké zámečky, chrámy, kaple a mnohé další architektonické skvosty [1]. Pokračovat ve čtení “Lednicko-valtický areál”
Zahrady v Kroměříži
Vybroušený diamant zahradní architektury, nehynoucí obdiv k lidskému snažení a světový věhlas, to vše provází komplex Květné a Podzámecké zahrady s Arcibiskupským zámkem v Kroměříži. Už čtvrt století je tento moravský skvost zařazený na Seznam kulturního dědictví UNESCO [6]. Pokračovat ve čtení “Zahrady v Kroměříži”
Zámecký park Buchlovice
Areál zámeckého parku a zahrady v Buchlovicích patří k nejvýznamnějším a nejzachovanějším v Čechách a na Moravě. Vzácnost historické zahrady spočívá zejména v dochování prvků italské barokní zahrady a ve velmi citlivém napojení přírodně krajinářského parku na pravidelnou část zahrady. Zámecká zahrada s parkem v Buchlovicích představují jedny z našich nejvýznamnějších památek tzv. historické zeleně, tvořící neoddělitelnou součást reprezentační architektury šlechtického sídla [1]. Pokračovat ve čtení “Zámecký park Buchlovice”