Za rok založení vsetínského pivovaru je často uváděn rok 1663. Toto však není zcela správně. První historicky doložená zmínka o jeho existenci totiž pochází z roku 1610. Zámecká paní Lukrécie Nekšovna z Landeka, provdaná za Arkleba z Víckova roku 1608 ovdověla. V květnu roku 1609 se provdala podruhé a jejím manželem se stal Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna a na Heřmanicích, pozdější slavný císařský vojevůdce.
V zápise v zemských deskách v roce 1610, ve kterých byl určen Albrecht jako spolumajitel panství, je pivovar výslovně uváděn. Musel tedy již být v provozu. Rok založení vsetínského pivovaru tak zůstává věcí otevřenou. Valdštejnovi se tak dostal do rukou rozsáhlý majetek, který trpělivě vytvářely a střádaly tři generace Nekšů z Landeka.
Rozvoj vsetínského panství a celého kraje srazila třicetiletá válka. Na Valašsku převládalo protestantské obyvatelstvo. Albrecht z Valdštejna patrně neměl z nepokojného panství Vsetín od roku 1619 přílišné příjmy, a proto ho prodal za 130 tisíc zlatých Zdeňku Žampachovi z Potštejna, majiteli panství Hodonín. Ve smlouvě z června 1623 je opět vrchnostenský pivovar zmíněn. Panství bylo po válečných útrapách v nedobrém stavu. Vrchnostenský majetek včetně pivovaru byl několikrát vyrabován přesunujícími se vojsky. Není proto divu, že zanedlouho opět došlo ke změně ve vlastnictví.
Dalším majitelem byl ostřihomský arcibiskup kardinál Petr Pázmány. Pro mapování historie vsetínského pivovaru má paradoxně význam až jeho smrt dne 19.března 1637. Následně byl totiž sepsán inventář jeho pozůstalosti. V tomto spise se zachoval ojedinělý a cenný soupis pivovarského vybavení z první poloviny 17.století. Ve vsetínském pivovaru se tehdy nacházelo: jedna pánev, na níž se pražil slad, dvě velké a deset menších kádí na kvašení piva, tři džbery, dva korce, jedna nálevka, 30 pivních beček, kamenný stůl (štok), 2 lopatky a 17 lísek k sušení sladu. V pivovaru bylo uloženo 109 měřic sladu a v zámeckých sýpkách 68 měřic chmele.
Pivovar patřil neodmyslitelně k hospodářství zámku. Dvůr tehdy stával naproti nynějšímu pivovaru. Vrchnostenské hospodářství měnilo majitele dle vlastnictví panství. V dalších letech se panství a pivovar dostává do majetku hrabat z Illézházu. Poslední šlechtický majitel panství byl Josef Fridrich Michal Bernard rytíř z Wachtleru, který dal mj. vsetínskému zámku současnou klasicistní podobu.
Na začátku 18. století ve Vsetíně začíná podnikat židovská rodina Donathů. Víme, že Jáchym Donath přeměnil dva spadlé domy naproti mlýna v koželužnu a od roku 1815 mu patřila palírna. Emanuelu Donathovi byla v roce 1820 povolena výroba rosolek a likérů. Právě Emanuel dosáhl roku 1833 pronájmu vsetínského pivovaru za 6 000 zlatých ročně od posledního šlechtického majitele panství Josefa Fridricha Michala Bernarda rytíře z Wachtleru. Nová správa se pozitivně projevila zavedením pořádku v hospodaření. Již ve čtyřicátých letech se v pivovaru vedly peněžní deníky, 1. února 1854 došlo k vyhotovení nového pivovarního inventáře. Z Bečvy se vybudoval nový přívod vody a roku 1885 byl do pivovaru instalován nový parní stroj. Na počátku devadesátých let zařízení produkovalo 200 várek ročně, což představovalo více jak 7200 hl. Jeho držitelé rovněž bránili Vsetínským v pořízení měšťanského pivovaru [2].
V druhé polovině 19.století získává zámek a celé jeho hospodářství rodina Thonetů. Podnikavá rodina přispěla k průmyslovému rozvoji města i celého regionu. Známá i v Evropě byla továrna na nábytek z ohýbaného dřeva „J. & J. Kohn a Gebrüder Thonet“. Thonetové rovněž úspěšně provozovali vrchnostenský velkostatek, v rámci kterého fungoval i panský pivovar. Thonetové provoz technologicky zmodernizovali. Pivo se tehdy prodávalo se značkou „Parostrojní pivovar velkostatku Vsetín“. Posléze se provoz osamostatnil a vznikla „Thonetova pivovarní společnost Vsetín“. Před zavedením strojního chlazení pivovar využíval jako zdroj ledu pro chlazení piva ve sklepích nedaleké Semetínské rybníky. Na počátku 20. století pivovar vařil v průměru za rok 10 000 hektolitrů piva. Za působení Thonetů se výroba neustále zvyšovala až nad hranici 30 000 hl uvařeného chmelového moku ročně.
V roce 1945 byla na podnik jako na majetek Němců uvalena národní správa. Produkce pak již pravidelně překračovala třicetitisícovou hranici vyrobeného moku ročně.
Po znárodnění v roce 1948 byl provoz součástí společnosti Slovácké pivovary n. p. se sídlem v Jarošově, v roce 1953 se dostal pod křídla národního podniku Valašské pivovary. V roce 1960 byly vytvořeny kraje a s touto změnou souvisel vznik uskupení Severomoravské pivovary a sodovkárny n. p. Tehdy pivovar vyráběl sortiment: 8˚ světlé pivo sudové, Vsetínské světlé pivo 10˚, Vsetínské tmavé pivo 10˚, Vsetínský světlý ležák 12˚, Vsacan světlý ležák 11 %, Vsacan speciál světlý ležák 12 %. Na konci 80.let minulého století se vlastnící společnost přeměnila na státní podnik Pivovary Přerov.
Po privatizační vlně na počátku 90. let 20.století byl pivovar součástí firmy Moravskoslezské pivovary Přerov a.s. V roce 1993 byla provedena v podniku rekonstrukce a modernizace technologie, byla například vybudována nová varna. Kapacita vystoupila až na 90 000 hektolitrů chmelového moku. Regionální vsetínská provozovna však do koncepce společnosti, která měla v úmyslu se soustředit pouze na tři středomoravské velkopivovary (Hanušovice, Litovel a Přerov) příliš nezapadala. Podobně jako pivovary v Opavě a Olomouci.
Smlouvou o prodeji části podniku ze dne 9. 6. 1995 byla část Moravskoslezských pivovarů Přerov a.s. – pivovar Vsetín, prodána společnosti Ostravia spol. s r.o. se sídlem v Ostravě. Od března roku 1995 byl pivovar samostatná firma s názvem Vsacan, pivovar Vsetín, s.r.o. Pivovar v těch dobách zůstal u tradičního sortimentu. Změnily se pouze etikety. Ve vsetínských varnách se vařilo: Portáš 10 % (světlé výčepní; alk.: 4,2 %), Portáš 10 % (tmavé výčepní; alk.: 4,2 %), Portáš 11 % (světlé výčepní; alk.: 5,0 %) a Portáš 12 % (světlý ležák; alk.: 5,5 %).
Můžeme se dnes již jen dohadovat, proč došlo k úpadku vsetínského pivovaru. Na jedné straně se objevují názory o ztrátě kvality místního piva, na druhé straně zdejší patrioti nedali na světlou desítku dopustit. Faktem je, že výstav provozu klesal, pivovar ztrácel odbytiště i ve zdejším regionu, ve Vsetíně se prý místní pivo objevovalo jen v 5 hostincích. Majitelé restaurací houfně přecházeli k velkoznačkám.
V roce 1997 pivovar uvařil pouze 10 000 hektolitrů chmelového moku. Podnik se dal označit jako krajně nerentabilní a společnosti Ostravia narůstaly nesplacené závazky. Proto se rozhodla výrobu vsetínského piva ukončit. V prosinci 1997 se pivo Portáš vařilo naposledy, v lednu 1998 byl pivovar uzavřen. Všech 29 pracovníků obdrželo zároveň výpověď. V konkurenci s giganty pivovaru nepomohla ani skutečnost, že se pivo na Valašsku vařilo už více než tři sta let.
Vsetínští hostinští se sice v místním tisku kasali o nezájmu pivařů o Portáše, že byli donuceni přejít k jiným značkám kvůli zákazníkům. Pravda bude asi trochu jinde. Ostravská firma nemohla do pivovaru nasypat tolik peněz, nezbytných pro „péči o zákazníka“ adekvátní té době. Tak obchodní zástupci velkopivovarů z Nošovic a Plzně měli v hospodách dveře otevřené. Přivezli s sebou sklenice, ubrusy, tácky a …nové pípy.
Majitelé společnosti Ostravia tvrdili, že již od srpna 1997 hledali potencionálního investora, který by finanční injekcí či majetkovým vstupem pozvedl upadající pivovar. Úspěšní ovšem nebyli. Zadlužená společnost Ostravia posléze upadla do konkurzu. Na technologii i budovy společnosti vypsal soud výběrové řízení a majetek získala firma, která předložila nejvyšší nabídku. Věřitelé byli vyplaceni.
V lednu 2001 se v tisku objevilo vyjádření majitele firmy, která oživila pivovar v Brumově, o obnovení výroby piva ve Vsetíně. Měl se zde vařit chmelový mok pod názvem Valach. Zařízení v Brumově měli totiž jeho provozovatelé zatím jen v nájmu. Zprovoznění vsetínské varny, jak se ukázalo, bylo pro ně jen jednou z alternativ, jak udržet výrobu jejich světlého výčepního piva Valach v případě, že by provozovnu museli opustit.
V červenci 2002 areál vsetínského pivovaru sloužil jako sklad minerálních vod, jen u brány byla v provozu dřívější pivovarská prodejna se sortimentem různých nápojů. Místní pivaři tady na dřevěných lavicích u vychlazených lahváčů různých značek piv vzpomínali na časy, kdy se ze vsetínského pivovarského komína ještě kouřilo [1].
Zdroje:
- Pivovary.info. 2023. Rozloučení se vsetínským pivovarem. Převzato (zkráceno). Dostupné online [18. 10. 2023] http://www.pivovary.info/?p=72689
- Milan-Krajca.webnode.cz. 2023. Vsetínský pivovar. Dostupné online [18. 10. 2023] https://milan-krajca.webnode.cz/products/vsetinsky-pivovar/
Dílčí zdroje:
- oficiální internetové stránky města Vsetín
- Muzeum regionu Valašsko, Vsetín
- Milan Krajča: Kde se pivo vaří
- Zbyněk Likovský: Pivovary československého území 1901-1950
- Historické snímky: publikace Vlastivěda moravská – Hospodářský rozmach Moravy, město Vsetín
- Valašský deník