Roční chod teploty vzduchu není na našem území rovnoměrný, ale naopak značně proměnlivý. Často teplota klesá na několik dnů, po nichž nastává období vzestupu. Tyto změny jsou odborně nazývány singularitami počasí.
Singularity počasí jsou poměrně pravidelné odchylky od celkového trendu počasí, podmíněné zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku. Výskyt singularit odrážejí často některé lidové pranostiky.
Za vyvrcholení zimy se považuje období nejnižších zimních teplot vzduchu. Toto období obvykle nastává kolem poloviny ledna až začátkem třetí lednové dekády. Je pro ně charakteristický častější výskyt anticyklón nebo chladnější vých. proudění. Po odeznění lednových mrazů dochází v dlouhodobém průměru k pozvolnému vzestupu teploty s několika kratšími “návraty zimy”.
Významnější ochlazení, které ovšem nemusí být pravidelné, pozorujeme obvykle v první polovině února, konec měsíce bývá obvykle již teplejší. Krátké březnové ochlazení která připadá přibližně na druhou a třetí pentádu (pět dnů) března, dochází při něm ke vpádům studeného vzduchu od S (vlhký mořský labilní vzduch přinášející přeháňky) i ke vpádům studeného kontinentálního vzduchu.
Po odeznění ochlazení v první polovině března stoupá teplota pravidelněji, takže v druhé polovině měsíce jsou již obvykle pěkné teplé dny. Dubnový návrat zimy začíná podle pentádových (pětidenních) průměrů asi kolem 6. dubna a trvá do 15. dubna. Toto ochlazení nastává téměř pravidelně po náhlém oteplení na začátku měsíce.
K velmi populárním výkyvům teploty patří chladná vlna v květnu, přicházející nepravidelně pod názvem ledový muži. Při tomto ochlazení mohou teploty vzduchu klesnout k ránu i pod 0 °C. Vzhledem k nepravidelnému výskytu v jednotlivých letech se tato singularita neprojevuje výrazněji na křivce ročního chodu. Nástup ochlazení je značně nepravidelný a v některých letech se nevyskytuje vůbec, průměrný výskyt nastává kolem 13. května. Doba trvání také značně kolísá, nejčastěji je však 3 až 4 dny. Ledoví muži souvisí s vpády studeného vzduchu sev. směrů. Nutnou podmínkou je výskyt mohutné anticyklóny nad sev.-vých. Atlantikem a odpovídající oblasti nízkého tlaku vzduchu nad sev. Evropou. Po východní straně anticyklóny k nám pak proudí i po několik dní velmi čistý studený mořský polární vzduch, který se vyznačuje i malým obsahem vodní páry, a dochází tedy k dalšímu ochlazování vyzařováním za jasných nocí. Po ledových mužích následuje prudší vzestup denních teplot, ale noci bývají stále ještě chladné.
K nejvýznamnějším singularitám ročního chodu teploty, která značně kontrastuje s předcházejícím teplým počasím, je ochlazení za tzv. evropského letního monzunu, nazývané medardovským počasím. Tato singularita je charakterizována chladným, oblačným počasím s několika srážkovými vlnami. Projevuje se výrazněji v ročním chodu teploty než srážek. Dochází k zastavení vzestupu, popř. poklesu průměrných denních teplot. Její nástup se klade na začátek druhé červnové dekády, délka chladnějšího období dosahuje zpravidla 7–14 dnů. Medardovské počasí je způsobeno dlouhotrvajícím přílivem studeného mořského vzduchu od Z až SZ z Atlantského oceánu. Evropským letním monzunem se rozumí proudění po okraji azorské anticyklóny posunuté k severu. Studený vzduch přitom proniká do střední Evropy obvykle v několika vlnách přerušovaných mírným oteplením. Střídání chladného počasí s přechodným zlepšením obvykle trvá do konce června.
Evropský letní monzun proniká nad kontinent ve vlnách, kterých může být podle německého meteorologa H. Flohna až sedm (M1 – M7). Monzunové vlny M4 – M6 bývají situovány do července, jejich intenzita ve srovnání s červnovou postupně slábne. Jednotlivé monzunové vlny jsou od sebe odděleny anticyklonálními situacemi. Ne všechny vydatné červnové deště však souvisí s medardovským počasím, některé jsou vyvolány povětrnostními situacemi, kdy dochází k přesunu tlakové níže ze sev. části Itálie k SV. V lidové meteorologii jsou nazývány jako svatojánské deště.
Vrcholení léta, které zpravidla souvisí s ustáleným slunečným anticyklonálním počasím, je charakteristické nejvyššími teplotami vzduchu během roku a poklesem úhrnů srážek i srážkové činnosti obvykle v druhé polovině července. Pozdní léto se vyskytuje v první polovině září a je charakterizováno anticyklonální situací. Projevuje se již znatelným poklesem teplot, občas i s ranními mrazíky.
Koncem září dochází zpravidla ke zvýšení průměrných teplot s denním chodem typickým pro babí léto. Je to období převážně slunečného, málo větrného a přes den teplého počasí beze srážek. Noci jsou ale již chladné a vytvářejí se v nich radiační mlhy, které se s postupujícím podzimem udržují po větší část dne. Dny babího léta bývají často doprovázeny slabým vých. prouděním. Hlavní příčinou tohoto průběhu počasí je stálá rozsáhlá anticyklóna nad střední a jih.-vých. Evropou. S postupem tlakové výše od Z na V dochází nejdříve k poklesu teploty za jasných nocí a teprve později nastává oteplení, které způsobuje advekce teplého vzduchu na záp. straně anticyklóny. Trvání teplejšího výkyvu počasí je proměnlivé od několika dnů až po několik (až 7) týdnů.
V říjnu nastává další pokles teploty, který je někdy přerušen výraznějším oteplením v polovině října. V listopadu a prosinci teplota dále klesá s mírným oteplením koncem listopadu a oteplení koncem prosince. Prosincové oteplení mezi Vánocemi a Novým rokem, které je poměrně výraznou a pravidelnou povětrnostní singularitou, nazýváme vánoční oblevou. Do střední Evropy při ní proudí teplejší mořský vzduch od Z až JZ, což kontrastuje obvykle s tužšími mrazy v první polovině měsíce. Ve středních a nižších polohách přináší déšť a tání, ve vyšších polohách může dojít ke zvýšení sněhové pokrývky vydatným sněžením.
Teplotu vzduchu značně ovlivňuje také nadmořská výška. Na jaře často leží sněhová pokrývka ve výše položených místech (obvykle i více zalesněných) déle, a působí tak na snižování teplot. Zatímco v úvalech jsou průměrné teploty dubna a října bezmála shodné, vyšší polohy mají jaro o 1 °C chladnější. Je tomu tak v podhůří Bílých Karpat, Javorníků, Hostýnských a Vsetínských vrchů. Rozdíly mezi jarem a podzimem v Moravskoslezských Beskydech dosahují však již 2 °C a výše.
Na výše uvedeném obrázku je vidět shlazený průměr ročního chodu teploty z období 1961–2017 na stanicích Brno-Tuřany a Lysá hora. Na obou stanicích je vidět propad teplot v druhé dekádě února (pořadové dny 40–50), v druhé dekádě března (pořadové dny 100–110), propady teplot na ledové muže (pořadové dny 130–140) a “medardovská” rozkolísanost teplot od poloviny června do 10. července července (pořadové dny 160–190).
Naopak je vidět relativně stabilní počasí babího léta, začínající polovinou srpna a končící koncem září (pořadové dny 230–280). V první dekádě října dochází k viditelnému poklesu teplot (pořadové dny 280–290). V závěru roku je v poslední dekádě prosince patrná vánoční obleva (pořadové dny 350–360).
Literární zdroje
Demek, J., Neživá příroda : Vlastivěda moravská. Brno: Vlastivědný spolek
Radová, M., Singularity v ročním chodu klimatických prvků, jejich dlouhodobé změny a souvislost s atmosférickou cirkulací. DP, Katedra meteorologie a ochrany prostředí, Karlova univerzita, Praha 2006