Destiláty se vyrábí tak zvaným destilačním procesem, což není v podstatě nic jiného než oddělování dvou (reálně je to samozřejmě mnohem více) tekutých složek od sebe – alkoholu(ů) a vody. Tento proces je založen na jednoduchém principu – každá složka má jiný bod varu (etanol 78,37 a voda 100 stupňů °C – za normálního atmosférického tlaku (101,3 kPa)). K tomuto procesu je potřeba tedy nějaké destilační zařízení, v současnosti při výrobě pálenky jsou k dispozici v zásadě dva typy. Buď to palírník používá destilační kotel anebo destilační kolonu, případně multi-kolonu [2].
Při destilaci unikají z kvasu vedle par alkoholu též vodní páry, aldehyd, estery, látky tvořící buket, přiboudliny, těkavé kyseliny a jiné. Ve výpalcích zbývají netěkavé látky, z nich hlavně různé ve vodě rozpustné aneb nerozpustné tuhé látky, jež pocházejí z ovoce, kromě toho však i látky v průběhu kvašení vytvořené, jako glycerin, kyselina jantarová a mléčná.
Hlavní část přecházejících par při destilaci zkvašených břeček připadá na vodu a menší část na alkohol. Ovšem při výrobě ovocných pálenek není úlohou vyrobiti destilát vysokoprocentní, nýbrž plně postačí, když se získá destilát v síle hodící se k účelům pitným. Rovněž se nežádá dalekosáhlé čištění destilátu, naopak jest žádoucí, aby určitá část znečištěnin v něm zbyla, neboť právě ty (estery, aldehyd, přiboudliny aj.) dodávají ovocnému destilátu osobitý charakter.
Máme–li tedy stále na zřeteli co jsme zde poznamenali, postačí, když k destilaci ovocných kvasů použijeme zcela jednoduché destilační přístroje, bez všelikých zesilovacích zařízení. Na těchto přístrojích jest však nutná dvojí destilace. Při prvé destilaci se získává surový destilát neboli lutr, ten pak se zesiluje a zušlechťuje druhou destilací, čímž se získává pálenka konzumu schopná. Zušlechtěním se zbaví destilát toliko části cizích látek, a to především těch, které by dodávaly pálence nevítané chuti aneb vůně.
V nejjednodušší formě je přístroj na destilaci ovocných kvasů složen z destilačního kotlíku, do něhož se plní kvas, dále z klobouku neb helmy která je nasazena na kotlíku a v níž se hromadí vytvořené páry, z přestupní roury a z chladiče, v němž se páry zkondenzují [3].
Nejstarší destilační aparáty používané v alchymistických laboratořích byly tvořeny hrncem zv. kolba, na který se nasazoval helm čili alembik. Alembik mohl být se zobcovitým vývodem – alembicus rostratus, nebo uzavřený, sloužící k ochlazování par a zpětné destilaci – alembicus caesus. Známé je také využití několika alembiků nad sebou, které umožňovalo jímat jednotlivé frakce pálenky.
V lidovém prostředí se obvykle setkáme s měděným kotlem, na který se nasazovalo uzpůsobené víko, odkud trubkou odcházely páry do chladiče tvořeného bedněným sudem.
Dříve bývaly v selských pálenicích primitivní kotle z kameniny s obsahem asi 80 litrů. Kotlovitá kameninová nádoba se zvenku omazala vrstvou hlíny promísené s plevami a odrátovala se hrubými oky. Naplnila se kvasem, shora přiklopila velkou křivulí, rovněž z kameniny, a také na spoji se pečlivě omazala jílem s plevami, aby neunikaly páry. Křivulí nahoře byla prostrčena osa dole opatřená řetízkem a nahoře klikou, tímto jednoduchým zařízením se promíchával kvas, aby se nepřipaloval. Křivule vedla do chladící kádě, jíž procházely destilované páry. Do kádě se stále přiváděla studená voda, často i přímo z potoka jednoduchým korýtkem vytvořeným z dlouhých desek.
Zajímavá je zmínka o kameninových kotlech, které vyráběla továrna ve Vranově nad Dyjí, ale také závody v Jihlavě a Ivančicích. Jejich pořízení nebylo finančně nákladné, stály 3–4 zlaté.
Teprve později byly kotle z kameniny nahrazovány trvanlivějšími měděnými. Trvanlivější měděné kotle o menším objemu asi 50–70 litrů byly určeny především k vaření povidel, staly se však také základem jednoduchých destilačních souprav. Na takový kotel stačilo nechat vyrobit u kočujících cikánů víko – tzv. klobouk a převodní trubku do dřevěného hrotku s vodou ke chlazení.
Výrobou destilačních přístrojů pro domácí použití určených k zazdění, nebo i přenosných, se zabývaly od 90. let 19. století zejména firmy Antonína Hoffmana v Praze-Holešovicích, v Uh. Brodě působící mědikovectví Dykast a společnost Františka Indry v Brně, existující od roku 1875, na jejíž tradici navazuje firma Destila. Jejich velkou devizou byly přenosné vyklápěcí kotle.
Dodnes se však v terénu setkáváme s podomácky vyrobenými destilačními přístroji, u nichž lidská vynalézavost neznala hranic (z koupelnových kamen-bojleru, elektrické pračky na prádlo, konve na mléko apod.) [1].
Zdroj:
[1] Texty i obrázky jsou použity z Rukovětě návštěvníka Muzea lidových pálenic ve Vlčnově od autorského kolektivu Mgr. Jiří Severin, PhDr. Ivo Frolec a ost., vydáno v roce 2010 Slováckým muzeem v Uherském Hradišti.
[2] Karibský destilační kotel – Caribbean pot still (https://rumtips.cz/edukace/karibsky-destilacni-kotel-caribbean-pot-still/)
[3] Ovocné pálenky – Destilace ovocných kvasů (http://www.tech-info.cz/palenka-destilace.html)