Stůl v jizbě, truhla u stěny, lavice pod oknem, skříň na šaty – věci, které v chalupě dlouho působily samozřejmě. Jenže na Valašsku, Slovácku i na Ostravsku nebyly samozřejmé nikdy: někdo musel dřevo vybrat, vysušit, rozměřit, spojit, uhladit, někdy i ozdobit. Stolařství (a příbuzné truhlářství) tu vyrostlo z lesa a z potřeby bydlet, ale postupně se stalo i oborem, který formoval podobu měst, kostelů, hospodářství i průmyslu.
Pokračovat ve čtení „Stolařství v moravských Karpatech: od cechů po továrny“


