Na Valašsku vzniklo po polovině 19. století několik skláren, z nichž se vyprofilovaly významné průmyslové podniky, které si udržely svůj význam i pro století dvacáté. Podniky navázaly na tradici regionálních raně novověkých skláren. Jednalo se o tzv. lesní (putovní) sklárny, které zakládala vrchnost v horských údolích se zdrojem vody a dostatkem kvalitního palivového dřeva.
Výroba potaše
Tradiční termín potaš (také salajka či draslo), chemicky uhličitan draselný (K2CO3), označuje směs chemických látek, která byla po staletí klíčovou surovinou pro řadu výrobních odvětví. V prvé řadě šlo o sklářství, kde se potaš přidávala do tzv. sklářských kmenů kvůli usnadnění tavby křemičitých písků a druhotně též výrazně ovlivňovala vlastnosti skloviny. Draslo se ale výrazně uplatňovalo i při výrobě barev, sanytru, střelného prachu a mýdel, roztokem uhličitanu draselného se bělilo plátno či vydělávaly kůže. [1]