Zámek a zámecký park Milotice

Státní zámek Milotice je unikátně zachovaným komplexem barokních staveb a zahradní architektury, který nechal v letech 1719–1743 vybudovat Karel Antonín Serényi [1].

Stručná historie zámku Milotice

Prvními známými vlastníky Milotic byli k roku 1360 páni z Ronova. Od druhého desetiletí 15. století bylo panství v držení pánů z Moravan, za nichž se Milotice staly opevněným sídlem husitů. V roce 1460 je vystřídali páni z Kravař a na počátku osmdesátých let 15. století páni z Ojnic. Na konci 15. století drželi panství i se zámkem Zástřizlové, kteří z Milotic vytvořili centrum svého rozsáhlého dominia. Po šedesátileté zástřizlovské éře přešlo panství na Žerotíny.

Ve druhé polovině 16. století nastalo období častého střídání majitelů – Žerotíny vystřídali páni z Lipé, Haugvicové z Biskupic, Bernard Ludvík Tovar a Kristýna z Roggendorfu. Ještě rychlejší změny majitelů nastaly v první polovině 17. století, které pro milotické panství znamenaly, ve spojitosti s probíhající třicetiletou válkou, faktický rozvrat. Jedním z mnohých vlastníků Milotic byl tehdy i Albrecht z Valdštejna.

Zcela zpustošené panství koupil v roce 1648 Gabriel Serényi, pozdější moravský zemský hejtman, který ihned započal s jeho sanací. Na zámku se v roce 1715 narodil dvornímu malíři Serényiů Josefu Františkovi Adolfovi jeho syn Karel Josef Adolf. Rod Serényi, za něhož došlo k celkovému rozkvětu dominia, vlastnil Milotice spolu se zámkem až do roku 1811. Mezi léty 1811–1888 se na Miloticích objevují jména vlastníků z rodů Choiseul d’Aillecourt a Hardegg.

Od roku 1888 až do roku 1945 zámek a související velkostatek ovládal rod Seilernů. Za zakladatele milotické větve Seilernů je považován Karel Maxmilian Seilern-Aspang, který se roku 1849 oženil s jednou z dědiček milotického panství Marií Aloisií Hardeggovou. Jejich syn Karel František Seilern skoupil v roce 1888 všechny dědické podíly a stal se jediným vlastníkem Milotic. Karel František, nemající vlastní potomky, odkázal panství svému synovci Ladislavu Seilernovi. Ten zámek obýval od roku 1916 až do roku 1945, kdy byl objekt zabaven na základě tzv. Benešových dekretů.

Po roce 1945 sloužila budova zámku například jako škola pro ruské důstojníky, v 50. letech zde fungovalo zemědělské učiliště. Na počátku 60. let se uvažovalo o přebudování zámku a celého areálu na budovy jednotného zemědělského družstva. Od druhé poloviny 60. let se započalo s rekonstrukcí exteriérů a interiérů a v roce 1974 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Dnes je zámek ve vlastnictví státu, správu zajišťuje Národní památkový ústav [2].

Stavební vývoj

Na místě dnešního zámku stávala původně vodní tvrz, připomínaná ve 14. století. Po ní dodneška zůstal jen vodní příkop kolem zámku. Někdy mezi lety 1586–1596 byla tvrz za majitele Bernarda Ludvíka Tovara z dolnorakouského Enzesfeldu přebudována na jednopatrový zámek v renesančním slohu. V sedmdesátých letech 17. století byla stavba zvednuta o další patro a přistavěny čtyři nárožní věže.

Vrcholně barokní podobu získal zámek během dvou přestaveb za majitele Karla Antonína Serényiho (1681–1746) v letech 1719–1725 a 1738–1743. Otázka architektů není dodnes spolehlivě rozřešena, uvažuje se o Domenicu Martinellim, Johannu Bernardu Fischerovi z Erlachu, Antoniu Sallovi či Christianu Alexanderu Oedtlovi. Nejnověji je s druhou fází barokní přestavby, kdy vznikla mimo jiné oválná dispozice čestného dvora, spojován brněnský stavitel František Benedikt Klíčník, který byl v letech 1719–1722 vedoucím stavebních prací při první fázi úprav zámku. V letech 1723–1743 byl pak realizátorem stavebních úprav hodonínský zednický mistr Martin Pahnost [2].

V souvislosti s architekturou zámku nelze opomenout sochařskou výzdobu, která doplňovala vzhled exteriéru. Čtveřici soch antických bohů na atice vstupního průčelí (Jupiter, Juno, Minerva, Apollon) vytvořil brněnský sochař Christian Próbstl. Již zmiňovaná sochařská výzdoba mostu se dvěma Pegasy je dílem Johanna Christophera Schletterera.

Dominantou vstupní prostory je hlavní schodiště, které právem náleží k nejhonosněji vyzdobeným na Moravě. V části z přízemí do piana nobile je zhotoveno z kamene, z prvního patra do druhého je dřevěné a to včetně sochařské výzdoby, která je tvořena sochami puttů, představujících alegorie pěti smyslů. Z přízemí pak nesoucích rozložený serényiovský a šternberský erb. Součástí zdobeného parapetu jsou ve všech podlažích reliéfy s náměty z Aeneidy. Toto dílo od Ch. Próbstla vzniklo v roce 1725. Také nástropní freska od J. T. Rottera, jejíž vznik je datován před rok 1742, znázorňuje epizodu z Vergiliovy Aeneidy [3].

Od 18. století nedošlo k výraznějším stavebním úpravám, čímž se areál milotického zámku řadí k nejvíce dochovaným komplexům budov a zahradní architektury z období baroka v České republice [2].

Historie zámeckého parku

Nepřehlédnutelným unikátem zámku je francouzská barokní zámecká zahrada, která vznikla citlivým propojením zámecké budovy se zahradou pomocí oranžerií a teras. Vstupní most s bohatou sochařskou výzdobou vede do otevřeného dvora, tvořeného pavilony jízdárny a konírny. V zámku se nacházejí dvě fontány, kašna na horním parteru je postavena posledním majitelem Ladislavem Seilernem a renesanční kašna, zhotovená roku 1587 Bohušem Morkovským ze Zástřizl pro zámek ve Svatobořicích, byla do Milotic přenesena až ve 20. století. Celá zámecká zahrada má rozlohu 4,5 ha a díky okolní rovině je zámek i jeho okolí velice působivé [4].

Francouzská zahrada

První zmínky o zahradě jsou z roku 1611. Jednalo se o zahradu formální (pravidelnou). Zahrada byla nevelkého rozsahu pěstovaly se v ní hlavně léčivé rostliny, zelenina a byliny vhodné pro kuchyni. Nacházela se po pravé straně zámku. Již v roce 1637 je doloženo rozdělení zahrady na ozdobnou, kuchyňskou a ovocnou [5].

Od roku 1722 přebudování milotického zámku do podoby reprezentativního sídla doprovázely také plány na úpravu jeho bezprostředního okolí. Koncepci okrasné zahrady ve francouzském stylu vypracoval pravděpodobně zahradní architekt Antonín Zinner [5]. Hlavní osa prochází mostem, čestným dvorem, sala terrenou v přízemí zámecké budovy a směřuje přes parter s oranžeriemi a bazénem s fontánou až do dolní části zahrady. Osa je zakončena na umělé vyvýšenině, kde v minulosti stávala voliéra [6].

Plocha parteru byla v baroku řešena bohatěji, než je možno vidět v současné době. Plocha přilehlé bažantnice byla pravidelně rozčleněna sedmi hvězdicovitě se sbíhajícími cestami, které umožňovaly přehledný odstřel chovaných bažantů. Indikační skica z roku 1824 ukazuje na náročnější členění pozemku zahrady, které se vztahuje i na přilehlé zámecké zahradnictví [5].

V první čtvrtině 19. století byla z části přeměněna na anglický park. Ve 20. století byla na osu parku umístěna dvojice kašen. Obnova francouzské zahrady byla provedena v letech 1968–1972 podle projektu brněnského architekta Dušana Riedla [2].

Bažantnice

Na zahradu navazuje rozlehlá bažantnice, kterou nechal v 60. letech 18. století upravit František Ludvík Serényi. Původně řídce osázená listnatými (později i jehličnatými) stromy a s mnoha palouky, byla obehnána zámeckou zdí a určena k umělému chovu a lovu zvěře, především bažantů. Její cesty se sbíhají do hvězdice, v jejímž středu nechal hrabě postavit v roce 1766 malý lovecký (střelecký) pavilon osmihranného půdorysu s jehlancovou střechou.

Od konce 18. století je v bažantnici, blízko ohradní zdi, malá „umělá zřícenina“. Ještě ve 20. letech 20. století měla kuželovitou střechu a zbytky dřevěných oken. Uvádí se, že kolem tohoto „gotického pavilonu“ byl vodní příkop a vstupovalo se do něj podzemní chodbou.

K úplnému zalesnění bažantnice došlo na přelomu 19. a 20. století, převládaly jasany (ztepilé i úzkolisté podunajské). Z dalších stromů a keřů se zde nachází javor babyka, dub letní, jilm habrolistý i jilm vaz, svída krvavá, brslen evropský a další [7].

Na konci 20. století došlo v bažantnici k obnově rybníka [2]. V roce 2021 bylo v bažantnici prováděno rizikové kácení prvních 180 kusů provozně nebezpečných dřevin a arboristické ošetření dalších několika stromů. Tento zásah byl fakticky úvodní fází celkové regenerace milotické bažantnice. Na něj budou navazovat fáze další, přičemž prvotním cílem bude zpřístupnění „hlavní“ trasy vedoucí z francouzské zahrady k loveckému pavilonu uprostřed bažantnice. Po odkácení rizikových a degradovaných dřevin bude v druhé etapě provedena nová výsadba – jilmy, duby, lípy a javory [8].

Zásobní zahrada

Napravo od zámecké zahrady je tzv. zásobní zahrada, v které se pěstovaly jednak okrasné květiny do zámeckých pokojů a především ovoce, zelenina a byliny pro zámeckou kuchyni. Léčivé byliny odsud byly dodávány do tuzemských a zahraničních lékáren [7].

Zásobní zahrada byla v roce 2013 zrekonstruována podle předlohy z 19. století a navazuje na jižní část francouzské barokní zahrady. Je osově členěna do tří čtvercových celků a zakončena rybníčkem. Zahrada sloužila, a to ještě za posledního majitele, pro účely zámku, který zásobovala květinami na výzdobu, zeleninou a ovocem, a poskytovala osvěžení při promenádách parkem [2].

Dřeviny zámeckého parku

Horní parter u zámku je ohraničen oranžeriemi, balustrádou opěrných zdí a hospodářskými budovami. Je osázen keři růží, vyzdoben plastikami, u jihovýchodního křídla zámku najdeme i štěpnici s vysazeným temnoplodcem černoplodým (Aronia melanocarpa).

Dolní parter byl ještě v polovině 19. století vyzdoben broderií, dnes je zatravněn, lemován habrovým loubím (Carpinus betulus) a špalíry jírovcových alejí po stranách (Aesculus hippocastanum), doplněn i stromovými rondely. Z roku 1762 známe i jméno zdejšího zahradníka. Byl jím jistý Antonín Ferdinand Fiala, který zahradu utvářel a v oranžeriích u zámku pěstoval citrusy.

Z význačnějších dřevin v zahradě a parku jmenujme především statný dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), urostlý jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), také nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), katalpu trubačovitou (Catalpa bignonioides), lísku tureckou (Corylus colurna), šácholan (Magnolia ×soulangeana), dub letní (Quercus robur) nebo tis červený (Taxus baccata).

Zdroje:

1. Zamek-Milotice.cz. 2023. Perla jihovýchodní Moravy. Dostupné online [2. 10. 2023] https://www.zamek-milotice.cz/cs
2. Wikipedie.cz. 2023. Milotice (zámek). Dostupné online [2. 10. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Milotice_(zámek)
3. Milotice.cz. 2023. Státní zámek Milotice. Dostupné online [2. 10. 2023] https://www.milotice.cz/m/obec-7/pamatky/statni-zamek-milotice/
4. MPO.cz. 2023. Krásy naší vlasti: Státní zámek Milotice u Kyjova. Dostupné online [2. 10. 2023] https://www.mpo.cz/cz/e-komunikace-a-posta/postovni-sluzby/emise-znamek/znamky-vydavane-v-roce-2021/krasy-nasi-vlasti-statni-zamek-milotice-u-kyjova—259431/
5. Zamek-Milotice.cz. 2023. Zámecké zahrady. Dostupné online [2. 10. 2023] https://www.zamek-milotice.cz/cs/o-zamkku/zamecke-zahrady
6. Botany.cz. 2023. Milotice. Dostupné online [2. 10. 2023] https://botany.cz/cs/milotice/
7. Nedvědická, N. A. 2019. Využití regionálního principu ve výuce na 1. stupni ZŠ regionální učebnice obce Milotice. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta. Brno.
8. Zamek-Milotice.cz. 2023. Uzavření a obnova bažantnice zámku Milotice. Dostupné online https://www.zamek-milotice.cz/cs/zpravy/69498-uzavreni-a-obnova-bazantnice-zamku-milotice