Bučovický zámek je unikátní stavbou italské renesance na sever od Alp. Na rozdíl od většiny našich renesančních zámků se nejedná o přestavbu staršího sídla (hradu či tvrze), ale o realizaci originálního projektu italské pozdně renesanční stavby typu “palazzo in fortezza” a celého rozsáhlého areálu včetně renesanční zahrady, hradební zdi a vodního příkopu [1]. K ojedinělým patří bohatá manýristická výzdoba interiérů a překrásná kašna na nádvoří. Pozoruhodné je také arkádové nádvoří s 90 sloupy, které jsou bohatě vyzdobeny celkem 540 reliéfy, zobrazujícími válečné motivy, erby, fantastická zvířata a bytosti, maskarony a hudební nástroje. Nahlédnout zde můžete také do stálé výstavy o švédském obléhání i obnovené 200 let staré účtárny panství Lichtenštejnů [5].
Stručná historie zámku v Bučovicích
Stavbu si objednal a financoval vzdělaný pan Jan Šembera Černohorský z Boskovic, ve své době jeden z nejbohatších moravských šlechticů. Studoval v Itálii a Vídni, honosil se vysokými dvorskými tituly, ale znám byl především jako milovník světských radovánek, znalec koní, excelentní jezdec a velký příznivec umění. Vzdělání a bohatství mu umožnilo nejen stavbu, ale i výzdobu zámku objednat u prvotřídních umělců, takže celý čtyřkřídlý zámek se třemi patry arkád a komponovanou zahradou skvěle reprezentoval postavení rodu i pana Jana Šembery [2].
Stavitelem zámku s jeho renesančními arkádami byl severoitalský mistr Pietro Gabri. Stavbu realizoval s využitím plánů Jacopa Strady. Zámek má prostorný dvůr vroubený ze tří stran arkádami. Štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi (jónskými, římskými i korintskými) je celkem 96. Sokly sloupů jsou ozdobeny emblémy, kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a jeho manželek.
Na barokních úpravách zámku probíhajících od roku 1633 participoval Giovanni Giacomo Tencalla. Ten pro Maximiliána z Lichtenštejna, jenž zámek i panství vyženil s dcerou Jana Šembery Kateřinou, vytvořil i manýristickou kašnu uprostřed dvora. Vodotrysk je vysoký 8,5 metru; představuje kalichovitou vázu s lupenkovitě zprohýbanou hlavicí, která přechází ve čtyři vyhloubené dračí hlavy opírající se o bedra dřepících mořských panen. Nahoře je zakončen sochou Dionýza. V téže době byly přistavěny i čtyři rohové věže s kovovými lucernami, které však pro velkou tíhu musely být s věží postupně sejmuty.
Na rozdíl od vnější až strohé fasády zámku, jeho západní křídlo v sobě skrývá několik bohatě zdobených reprezentačních sálů, které se jmenují podle jejich pozdně renesanční výzdoby (manýrismus). Sál pěti smyslů má na klenbě alegorie smyslů malované podle kreseb Martena de Vos. V lunetách jsou technikou chiaroscura (šerosvit) namalovány antické výjevy. Další pokoj zvaný „ptačí“ má na stropě malovanou síť, v jejímž vrcholu je Amor s ptáky. Rozlohou největší je Císařský pokoj, jehož výzdobu velmi pravděpodobně provedl dvorní sochař a štukatér císaře Rudolfa II. – Hans Mont.
Na čtyřech lunetách, které Mont vyzdobil vysokým štukem, se nacházejí postavy císaře Karla V., mytické Európy, boha Marta a Venuše. Do lunet nad okny Mont umístil římské císaře – Augusta, Nera, Antonia a Marca Aurelia. Tzv. zaječí pokoj je vyzdoben freskami, kde zajíci vystupují v lidských situacích a s lidmi dokonce válčí. Uprostřed stropu je freska zobrazující hostinu zaječího páru. Venušin pokoj zdobí fresky z okruhu malířů benátské školy. Pokoje v prvním patře byly určeny především pro služebnictvo, ale nachází se zde také kaple datovaná k roku 1637 [3].
Dne 22. června 1645 se zámek bráněný jen panskými úředníky, vrchnostenskými myslivci a hrstkou měšťanů ubránil velké přesile Švédských žoldnéřů, městečko však bylo vyplundrováno. Lichtenštejni přestali na zámku sídlit již v roce 1685, od té doby zde sídlila jen panská správa a od roku 1720 ústřední účtárna všech Liechtenštejnských statků. Bohaté vybavení bylo odvezeno do Valtic a Lednic, vodní příkop zasypán, děla z bastionů odvezena do slévárny, odstraněna nádrž kašny a zámecká zahrada rozparcelována na zahrádky a sady pro panské úředníky. Tomuto účelu sloužilo bučovické sídlo až do roku 1924. Po celou dobu zde nebyly prováděny žádné závažnější stavební úpravy, které by narušily jeho italský renesanční charakter.
Po roce 1945 se stal zámek majetkem státu a sloužil jako depozitář zemědělsko-lesnického archívu až do roku 1958. Vzhledem k jeho vynikající renesanční architektuře bylo rozhodnuto zařadit jej mezi objekty s kulturním posláním. Po restauraci reprezentativních místností v přízemí západního křídla byly Bučovice zpřístupněny veřejnosti. V letech 1960–1965 byla rekonstruována i zahrada do původní renesanční podoby. Její plochu člení pravoúhlé trávníky s ornamentálně zastřiženými zimostrázy, tvarovanými habry a symetricky vysázenými zeravy [4].
Zámecká zahrada
Podobu původní renesanční zahrady neznáme. První zmínka o zahradě pochází až z počátku 17. století, kdy je zmiňována 20. září 1613 Karlem z Liechtensteina míčovna, která mohla stát před západní arkádovou zdí. Následující popis zahrady pochází ze 30. let 17. století, kdy zámek vlastnil kníže Maxmilián z Liechtensteina se svou ženou Kateřinou. V popisu se hovoří o opevněné zahradě s bastiony se střílnami a obklopené širokým vodním příkopem.
Zámek se zahradou byl propojen portálem v severním křídle zámku, kterým se vstupovalo do uzavřené květnice a následně do parku. Do zahrady se také vstupovalo dvěma branami naproti sobě v zadní části zahrady, krytými drobnými stavbami, které sloužily zároveň jako casina či besídky. V původním záměru byla do středu zahrady projektována stejná manýristická fontána od Pietra Materny jako na nádvoří zámku. Nízké partery tvarovaného zimostrázu byly doplněny květinami, nízkými trávníky, keři, malými vodními plochami, sochami a exotickými rostlinami v nádobách. Na zahradu navazovala lovecká obora. Na prvním zakreslení zahrady od F. F. Nicolaie je zobrazeno její členění na šest samostatných čtvercových parterů ohraničených vzrostlejšími keři. Během vlády knížete Josefa Jana Adama, údajně v roce 1726, byla zahrada zrušena a na jejím místě vznikl ovocný sad. Roku 1772 povolil kníže František Josef I. rozdělení zahrady na menší zahrádky, využívané zaměstnanci knížecí účtárny [7].
Zprvu byl zámecký areál dokonce dokola obehnán vodním příkopem a zdí s bastiony – s městem jej spojoval most. Jenže voda z příkopu pronikala do sklepů, takže nakonec (asi v roce 1825) byl příkop zasypán a budova se ocitla na suchu [6].
Po převzetí areálu státem v roce 1945 byl v roce 1960 schválen ideální plán rekonstrukce zahrady projektovaný historičkou Dobroslavou Menclovou, zahradním architektem Bohdanem Wagnerem a památkářem Jiřím Grabmüllerem, dochované do současnosti. V roce 1975 byly v okrajových částech vybudovány štěpnice, které jsou nyní ale redukovány a v roce 1983 byly pořízeny betonové kašny na křížení cest [7].
Proto dnes zde můžeme nalézt opět formální zahradu s pravoúhle vedenými cestami a střiženými plůtky ze zimostrázu, s tvarovanými habry, zeravy, ovocnými stromy i dalšími dřevinami. Uprostřed kompozice a v průsečících cest jsou rozmístěny menší fontány. Současná celková plocha zahrady činí 1,7 hektaru [6].
Dřeviny zámecké zahrady
V zahradě se v roce 1985 nacházelo 7 jehličnanů a 42 listnáčů. Z jehličnanů je jmenován cypřišek nutkajský (Chamaecyparys nootkatensis) a pestrolistý zerav obrovský (Thuja plicata ‘Variegata’), oba u zámecké zdi. Z listnáčů je uváděna převislá višeň chloupkatá (Prunus subhirtella ‘Pendula’), jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) a hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia) rostoucí opět u zámecké zdi [8].
Zdroje:
- Zámek Bučovice. 2023. Zámek Bučovice (úvod). Dostupné online [12. 10. 2023] https://www.zamek-bucovice.cz/cs
- Zámek Bučovice. 2023. Zámek Bučovice (historie). Dostupné online [12. 10. 2023] https://www.zamek-bucovice.cz/cshttps://www.zamek-bucovice.cz/cs/o-zamku/historie
- Wikipedia.cz 2023. Bučovice (zámek). Dostupné online [12. 10. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bučovice_(zámek)
- Atlasčeska.cz. 2023. Zámek Bučovice. Dostupné online [12. 10. 2023] https://www.atlasceska.cz/pamatky/zamek-bucovice-19925
- Rousínov.cz. 2023. Zámek Bučovice. Dostupné online [12. 10. 2023] https://www.rousinov.cz/volny-cas/tipy-na-vylety-1/zamek-bucovice-0_232.html
- Botany.cz. 2023. Zámecká zahrada Bučovice. Dostupné online [12. 10. 2023] https://botany.cz/cs/bucovice/
- Památkovýkatalog.cz 2023. Zahrada Bučovice. Dostupné online [12. 10. 2023] https://www.pamatkovykatalog.cz/zahrada-20282021
- Hieke, K. 1985. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. SZN Praha