Historické pivovary Moravské Ostravy

Pro výrobu piva je velmi důležitou surovinou voda. Listina vydaná dne 6. ledna roku 1501 dokládá právo měšťanům používat vodu z řeky Ostravice. Později vzniká síť koryt a rybníků, která je nejen důležitá pro pivovarníky, ale pro veškeré hospodářství a řemesla. Olomoucký biskup Jan XVI. Dubravius daroval městu roku 1547 dva pivovary s příslušenstvím. Nacházely se v místech dnešního Masarykova náměstí a Solné ulice. Současně s nimi udělil právo varu a šenku piva. Toto právo následně naposledy stvrdil konfirmační listinou v roce 1795 císař František II.

Staré pivovařisko

Jak již bylo výše uvedeno, nejstarší vaření piva probíhalo v pivovarech, které v roce 1547 obdrželi velkoměšťané od olomouckého biskupa Jana XVI. Dubravia. V literatuře nazývány „starým pivovařiskem“. Pravděpodobně šlo o dva domy náležící k sobě. Pivovar či pivovary byly nejdříve pronajímány olomouckými biskupy měšťanům za naturálie, později za plat. V polovině 16. století je zmínka o Jiřím Vítkovi, který pivovar spravuje.

Prosté domácké vaření piva je opuštěno s první známou regulací z 12. května roku 1564, kdy olomoucký biskup Marek Khuen stanovil počet šenkovních domů v Moravské Ostravě na 64 a řád, dle kterého bude šenkování v právovárečných domech probíhat. Pouze těmto domům připadlo právo vařit a šenkovat pivo a víno. Na konci 16. století je počet šenkovních domů v Moravské Ostravě 78. Majitelem jednoho z šenkovních domů na náměstí byl např. v roce 1604 Jiří Balarin. Nárůst šenkovních domů souvisí s již zmíněným udělením čtrnácti druhořadých privilegií domkářům.

Takto vysoký počet šenkovních domů je také dán velikostí náměstí, které patřilo se svou rozlohou 9 300 m² k největším náměstím hukvaldského panství. Šenkovní měšťané Moravské Ostravy směli dodávat pivo pouze do poddaných vsí – Přívozu, Čertovy Lhotky (Mariánské Hory) a Nové Vsi. Od 19. století mohla Moravská Ostrava také dodávat pivo do vsi Vítkovice. Současně majitelé hostinců v těchto lokalitách byli vázáni k povinnému odběru piva od pravovárečných měšťanů z Moravské Ostravy. Majitelem jednoho z šenkovních domů na náměstí byl např. v roce 1649 Adam Sedláček, který jej koupil za 300 zlatých.

Nejdříve byly šenkovní měšťanské domy postaveny ze dřeva, po požáru z 18. října 1675, kdy vyhořela polovina šenkovních domů na náměstí, byly postaveny domy nové – zděné. V roce 1713 požádal purkmistr a celá šenkýřská obec, olomouckého biskupa Wolfganga Schrattenbacha, aby městu potvrdil listiny zaručující jeho propinačního práva. Stalo se tak 30. ledna 1713. Pravováreční měšťané se pravidelně ve vaření piva střídali, každý z nich si nechal vyrobit slad v některé ze tří městských sladoven čp. 23, 44 a 61, ze svého vlastního nebo koupeného obilí od okolních měšťanů. Poté, co na ně přišla řada, odvezli svůj slad do bližního mlýna, kde z něj po zaplacení mlynáři vytvořili šrot. Tento šrot odvezli následně do pivovaru a sládek jim za úplatu uvařil pivo. Uvařené pivo skladovali ve vlastním, pronajatém či radničním sklepě. Až na ně přišla řada šenkování, dovezli pivo do svého měšťanského domu, kde již sloužilo k prodeji.

Měšťanský pivovar

V roce 1786 rozhodla dvorská komise o zrušení tradiční pořádky, a to dovedlo šenkýřskou obec k vybudování nového pivovaru. Sloužil především k tomu, aby výroba sladu a piva byla soustředěna do jednoho místa. Nacházel se na ulici Pivovarské, přesněji na Přívozném předměstí. Pivovar byl prvně pronajímán k varu jednotlivých pivních várek. V pivovaru pracoval sládek a jeho najatí pomocníci.

Roku 1823 byl poprvé pivovar pronajat na celý rok sládku Florianu Rotterovi. S jeho prací nebyly konzumenti spokojeni, a tak se vrátil roku 1827 pivovar k pronajímání jednotlivých várek šenkovním měšťanům ve veřejných dražbách. Šenkýřská obec se snaží pronajímat celý pivní regál na čtyřleté období od 1. ledna 1827 do konce roku 1831. Avšak vysoká cena nájemného odradila všechny zájemce. Veřejná licitace tedy probíhala znovu v roce 1831. Jednou z podmínek účasti na licitaci bylo složení hotovostní zálohy 200 zlatých. Vyvolávací cena pivovaru činila 640 zlatých.

Novým nájemce pivovaru se stal František Chamrad s nejvyšší nabídkou 840 zlatých. Součástí smlouvy nájemce bylo výhradní právo čepovat pivo v hostincích a šenkovnách, současně byl také nájemce upozorněn, že cenu piva určuje výhradně magistrát. Toto však František Chamrad nedodržel a v roce 1832 obdržel ostravský magistrát stížnost o zdravotní závadnosti piva, které bylo prodáváno s vysokou cenou 12 krejcarů. Cena běžného piva se pohybovala kolem 8 krejcarů za máz. Předražování piva bylo trestáno = pokus o neoprávněné obohacování.

V březnu roku 1831 požádala ostravská šenkýřská obec o právo výčepní ve vsi Vítkovice a přilehlé huti. Výčepní právo získala ves Vítkovice dne 18. června 1831 s dobou platnosti práva šesti let. Avšak olomoucké biskupství se za propůjčení tohoto práva nechalo proplácet z každého vyčepovaného čtyřvěderního sudu 1 zlatým. Za každý promlčený vyčepovaný sud měly být Vítkovice pokutovány 4 zlatými. Smlouva vešla v platnost 31. srpna roku 1831.

Po Františku Chamradovi má v pronájmu pivovar sládek Josef Dudala, a to až do roku 1839. Za každý sud musel odvést 12 zlatých, cena ročního pronájmu pivovaru činila 1 120 zlatých. Nájemník Josef Dudala, usiloval o zvýšení ceny prodejního piva, magistrát však jeho přáním a prosbám nevyhověl. Jen proto, že většina úředníků byla častými konzumenty piva a jeho zdražení nechtěli tolerovat. Za pronájmu pivovaru Josefu Dudalovi se pivovar rozrostl o další dva domky. V jednom z nich se nacházela varna, ve druhém sladovna. K pivovaru patřila také zahrada a polnosti. Roční výstav pivovaru byl 500 hl.

Novým nájemcem je od roku 1839 Pinkus Schönhof, který dříve vlastnil místní palírnu. Nájemné pivovaru bylo 2 400 zlatých. Pinkus Schönhof opět usiloval o zvednutí ceny piva na 12 zlatých, jemu magistrát vyhověl a cenu piva zvedl. Bylo to především z důvodu nedostačující kapacity stávajícího pivovaru. Pivovar navíc potřeboval obnovu nejen výrobního zařízení, ale také sama nemovitost vyžadovala rekonstrukci.

S rokem 1841 přichází nápad vybudovat nový městský pivovar, pravovárečná obec začala skupovat pozemky a domy kolem již stávajícího pivovaru, který měl stále v pronájmu Pinkus Schönhof. V srpnu 1842 proběhla licitace pivovaru, do které se díky nejistým stavebním úpravám nikdo nepřihlásil. Tak zůstal pivovar v pronájmu Pinkusi Schönhofovi, avšak za roční částku 4 000 zlatých. Tyto peníze byly předem určeny k výstavbě nových pivovarních domů. Domy byly jednopatrové, nacházel se zde byt nájemce, a také pivovar s varnou, hostinec, spilka a humna. Plány budov vypracoval stavitel Florián Biefel z Frýdku a stavba probíhala mezi léty 1842–1843, celkové výdaje činili 12 000 zlatých.

Právováreční měšťané začínají být s Pinkusem Schönhofem nespokojeni a 17. června 1843 byl Pinkus Schönhof pivovaru zbaven. Dalším důvodem byla moc Salomona Mayera von Rotschilda, který již v té době vlastnil Vítkovické železárny a o pronájem pivovaru měl zájem. V roce 1844 probíhá další licitace, ve které získal  pivovar právě Salomon Mayer von Rotschild. V roce 1847 opět přichází zvýšení ceny piva, cena se vyšplhala na 16 krejcarů. Takto velká částka dala za následek tomu, že dělnictvo přestalo pivo kupovat a sáhli po levnějším pivu z vrchnostenského pivovaru, který se nacházel v Polské Ostravě. Toto pivo se do Moravské Ostravy dovážet nesmělo, hrozily vysoké pokuty za každý nalezený a vyčepovaný sud.

Od roku 1848 se majitelé pivovaru střídají velmi často. V červenci téhož roku se nájemcem stal Kajetan Kremer za nájem 4 100 zlatých. V září se stal novým nájemcem Johan Mika s nájmem 2 700 zlatých. Jeho smlouva mu zajišťovala vystavovat pivo v okolních vsích, avšak právovárečná obec mu nyní nemohla garantovat odběr v restauracích a hostincích. Poprvé si mohl majitel Johan Mika sám stanovit cenu piva. Bohužel zjistil, že jeho náklady přesahují výnosy a byl nucen začátkem roku 1849 nájemní smlouvu vypovědět. Na další dva roky do roku 1851 podepisuje smlouvu Josef Jung. Nájemné činilo 2 000 zlatých.

Dne 31. října 1851 se nájemníkem stává Gabriel Kudielky, pivovar je v krizi a začíná strádat. Vzniká smlouva, ve které jsou Ostravští výčepní zavázáni odebírat pivo pouze z měšťanského pivovaru. Dovoz piva byl povolen pouze z pivovarů Opavy a Těšína. S rokem 1854 přichází nový nájemce Gerson Katz, s jeho nástupem začíná být výroba piva specializovaná – vedl evidenci pro výpočet daně. Gerson Katz reaguje na snížení ceny piva snížením kvality surovin a urychlením procesu výroby. Pivo tedy přestává dosahovat původní kvality a výčepním pivo nevydrží déle než dva dny. Gerson Katz je terčem kritiky, a navíc je výčepními obviněn z dopouštění piva v sudech vodou. Současně byl podezřelý z manipulace cejchovních měr expedičních sudů, proto mu dále nebyla prodloužena nájemní smlouva.

Pro porovnání ceny piva s největšími konzumenty té doby na Ostravsku, přikládám mzdu horníků v roce 1856 na Ostravsko – Karvinském kamenouhelném revíru. Mzda činila v průměru 50 krejcarů za den, přičemž pracovní doba byla až 16 hodin. Mzda se lišila pozicí horníka a dolu, na kterém fáral. Při ceně piva 12 krejcarů, denní mzda horníka vyšla na 4 mázy piva.

S rokem 1857 přichází nový nájemník pivovaru Markus Strassmann. Nájem činil 2 425 zlatých až do roku 1860. V posledních letech nájmu, pivovar měl v nájmu do 30. dubna 1889, platil 5 000 zlatých. Jeho práce byla velmi kvalitní a jeho pivo se stalo oblíbeným. Díky jeho schopnostem a většímu výnosu začal vylepšovat provoz pivovaru a rozšiřovat jeho výrobu. V roce 1860 bylo v pivovaru uvařeno 5 650 hl. piva. Soustředil se na piva spodně kvašená. Roku 1864 vystavěl sklep pro chlazení piva i s ledárnou. V 70. letech 19. století přichází pivovar do podoby průmyslového závodu.

V roce 1877 vybudoval rybník, pro těžbu ledu do pivovarské ledárny. Byl postaven komín varny vysoký osmnáct metrů, dále byla postavena spilka a nová přípojka na vodu z řeky Ostravice, která byla vedena železným potrubím cca 200 metrů. Markus Strassmann rozšířil pivovarní budovy, které zasahovaly až do oblasti dnešní Černé louky, kde byl postupně soustředěn celý areál pivovaru.

Cena Strassmannova ležáku za máz piva byla 14 krejcarů. S ukončením propinačního práva, odchází jistota odběru piva z poddaných vsí Přívozu, Čertovy Lhotky, Nové Vsi i Vítkovic. Avšak díky tomu pivovar Markuse Strassmanna rozšířil svůj prodej na okolní slezské obce. Vzniká konkurence, k níž patřily pivovary v Polské Ostravě, Opavě, Karviné, Těšíně, Hukvaldech a Radvanicích. Inovace rozšířily kapacitu výroby, která v roce 1880 dosáhla výstavu 14 202 hl. (viz příloha č. 2. obr. č. 8) Pozici sládka v letech 1876–1883 zastával Josef Kindermann, po něm funkci sládka převzal Johann Vöth. Od roku 1881 plní Markuss Strassmann svým pivem první skleněné láhve o objemu 0,7 l za cenu 11 krejcarů, bedna 25 lahví stála 2 zlaté a 50 krejcarů.

Rodinný pivovar Strassmann

K 10. březnu 1889 je konána v ostravské radnici schůze právovárečného měšťanstva, při které se projednával odkup pivovaru nájemcem Markusem Strassmannem. Dohodli se na ceně pivovaru 88 200 zlatých s hlasy měšťanstva padesáti pro prodej pivovaru a čtyřmi hlasy proti prodeji. Tímto ukončilo měšťanstvo svou funkci a od 1. května 1889 vznikl rodinný pivovar Strassmann. Po odkoupení pivovaru Markusem Strassmannem dochází ke komplexní přestavbě pivovaru a jeho modernizaci.

Původní komíny kotelny byly zvýšeny a bylo instalováno zařízení na čištění odpadních vod z chladírny. Strassmannův závod mimo jiné měl jedno z prvních připojení k telefonní síti v Moravské Ostravě. K dalšímu prvenství pivovaru došlo díky instalování umělého chlazení pracující na bázi stlačeného amoniaku. Umělé chlazení bylo používáno v kvasírně a ležáckých sklepech. Nejenže byl proces výroby zkvalitněn, ale také urychlen. V roce 1898 vykazoval pivovar výrobu 80 200 hl. piva. Vařeny byly čtyři druhy piv, a to ležák podle vídeňské receptury (Lagerbier), březňák (Märzenbier), tmavý kozel (Bockbier) a speciální světlý ležák plzeňského typu pod značkou Císařské pivo (Kaiserbier).

Český akciový pivovar

Členové Národní strany nesouhlasili s prodejem pivovaru Markusi Strassmannovi, a tehdy vznikla myšlenka založit konkurenční podnik. V roce 1893 dochází k prvnímu kroku. Konstantin Grünwald odkoupil parní cihelnu na Fifejdách (část Moravské Ostravy) i s jejími pozemky. Tímto zde vznikl prostor pro výstavbu nového pivovaru. Nesl název Český akciový pivovar a fungoval na principech akciové společnosti. Akciové podíly vydávala Živnostenská banka. Základní kapitál měl činit 500 000 zlatých, kterého pivovar dosáhl v únoru roku 1896, kdy bylo upsáno akciových podílů za 410 000 zlatých.

Stavba byla dokončena na jaře roku 1898, avšak definitivně zkolaudována byla až 11. listopadu 1899.

Moravsko-ostravský pivovar a sladovna akciová společnost dříve M. Strassmann

Rodinný pivovar Markuse Strassmanna reagoval na tuto skutečnost transformováním podniku. Ke dni 6. června 1899 se rodinný pivovar transformoval na akciovou společnost s názvem Moravsko-ostravský pivovar a sladovna akciová společnost dříve M. Strassmann. (Mährisch-Ostrauer Bierbrauerei- und MalzfabriksAktien-Gesellschaft, vormals M. Strassmann) Většinový podíl vlastnil Markus Strassmann, zbylé podíly vídeňští finančníci.

Na začátku 20. století proběhla v pivovaru Moravsko-ostravský pivovar a sladovna akciová společnost dříve M. Strassmann řada investic. Byl vystavěn jednopatrový dělnický dům pro 120 osob, proběhla elektrifikace pivovaru, koupě strojů na plnění lahvového piva a generátor na výrobu ledu. V roce 1916 výstavba nové varny umožnila uvařit na jeden var 160 hl. piva. Po smrti Markuse Strassmanna přebírají vedení podniku jeho dědicové, a to jedenáct dětí a jeho žena. V čele společnosti vystupuje syn Adolf Strassmann.

Po vyhlášení první světové války v Ostravě poptávka po pivu neklesla na minimum, jelikož zde sídlilo velitelství 1. armádního sboru, které čítalo přes tří tisíce vojáků a další členy důstojnického sboru. Český akciový pivovar zavedl obchod s vínem a destiláty, a kapitálově se účastnil na založení společnosti s ručením omezeným, která se zabývala výrobou a prodejem lihovin. Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann, byl využíván jako sušírna ovoce a zeleniny, jelikož potraviny ve válečném období byly sušeny, aby vydrželi co nejdéle. Od roku 1917 přestávají oba pivovary vařit pivo úplně.

Po válce Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann i Český akciový pivovar opět dosahují svého maximálního varného výstavu. Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann orientuje svůj odbyt na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Využíval napojení na Košicko-Bohumínskou dráhu a její návaznost na severo-jižně orientované tratě slovenské železniční sítě.

V letech 1922–1925 provádí mnoho úprav pro zvýšení kapacity varu, investoval přibližně tři miliony korun. Roku 1929 měl Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann sklady po celé Československé republice, jejichž počet se blížil čtyřiceti. Český akciový pivovar oproti Moravsko- ostravskému pivovaru a sladovně a. s. dříve M. Strassmann zaostával v exportu, naopak odbyt Českého akciového pivovaru se především soustředil na severovýchodní Moravu a okolní Slezsko. Oba pivovary patřily svou velikostí a novou technologií k deseti největším velkopivovarům na Moravě a ve
Slezsku.

V této době se nachází na Ostravsku celkem 238 hostinců a výčepů. Panující hospodářská krize (30. léta 20. století) dopadá na špatnou hospodářskou strategii Moravsko-ostravského pivovaru a sladovny a. s. dříve M. Strassmann, která byla založena na úvěrech s vysokou mírou rizika. Nedostatek financí vede k zadlužování pivovaru, propad příjmu obyvatelstva má za následek minimální tržby z prodeje piva. Proto Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann žádá Pražskou úvěrovou banku o úvěr. Začátkem roku 1933 bankovní revizoři zjišťují manipulaci účetních položek, nadhodnocování skladových zásob i finančních rezerv, vydávání nesmyslných záruk na půjčky odběratelům a další. Proto je v březnu ředitel Moravsko-ostravského pivovaru a sladovny a. s. dříve M. Strassmann doktor Ernest Strassmann přinucen k rezignaci.

Akcie pivovaru byly odkoupeny věřitelskými bankami, a tím rodina Strassmannů přichází zcela o svůj rodinný pivovar. Název pivovaru i po odkoupení věřitelskými bankami zůstává stále stejný a to Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann. Do vedení pivovaru ve druhé polovině 30. let přichází Ing. Václav Kurze, který provádí v letech 1935–1937 obnovu a modernizaci pivovarského zařízení. Pod jeho vedením vznikla nová obchodní značka, dnes známá jako ležák Ostravar.

Hospodářská krize se nevyhnula ani Českému akciovému pivovaru, avšak nebyla pro něj likvidační jako pro pivovar Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann. Český akciový pivovar přišel zhruba o 40 % finančních rezerv. V době krize byla v Českém akciovém pivovaru utlumena investiční činnost. Podnik se především soustředil na rozšíření odbytových možností, otevírání nových skladů a hostinců v širším okolí Ostravska. Český akciový pivovar i v krizových letech vykazoval zisk, a to nejen vařením piva, ale také nájemným z hostinců a činžovních budov.

Moravsko-ostravský městský pivovar a. s.

Druhá světová válka znamenala pro Český akciový pivovar i pro Moravsko-ostravský pivovar a sladovnu a. s. dříve M. Strassmann, ztrátu velké části finančních toků ze skladů a hostinců, které zabráním pohraničí nově náležely Německé říši. Za nacistického ovládnutí hospodářského systému českých zemí byly také ovládnuty akciové podíly obou dvou zmíněných pivovarů. Dostaly se do držení banky Dresdner Bank, která se definičně zmocnila jejich akciových podílů v roce 1939 v rámci takzvané arizace. Dne 18. srpna 1942 byly oba dva pivovary pod nátlakovým jednáním v Národním domě v Moravské Ostravě spojeny v jeden akciový podnik pod názvem Mährisch-Ostrauer Stadtbauerrei Aktien-Gesellschaft, tedy Moravsko-ostravský městský pivovar a. s.

Výroba byla soustředěna do bývalého pivovaru Moravsko-ostravský pivovar a sladovna a. s. dříve M. Strassmann, především díky modernější varné technologii. Český akciový pivovar byl v listopadu 1943 smazán z obchodního rejstříku. Fúze pivovarů a částečné rozprodávání nepotřebného majetku a výrobního zařízení vedla ke snížení dluhů, které oba pivovary před válkou měly. Sloučením obou dvou zmíněných pivovarů (nyní tedy Moravsko-ostravský městský pivovar a. s.) však dochází ke ztrátě pracovních pozic mnoha pivovarských dělníků.

Bombové útoky na Ostravu: 29. srpna 1944, 17. listopadu 1944, 16. a 19. března 1945 zničily v Moravsko-ostravském pivovaru a sladovně a. s. dříve M. Strassmann: varnu, ležácké sklepy, sklady sudů a lahví. Další ohromné škody způsobila v prvních dnech po válce Rudá armáda. Z obou dvou pivovarů, odvezla skladové zásoby v podobě chmele, sladu, cukru i piva a nákladní automobily.

Po válce byla výroba soustředěna do prostor bývalého Českého akciového pivovaru, kde od roku 1946 probíhala rekonstrukce výrobních budov, a část zachovalého varného zařízení byla přenesena z Moravsko- ostravského pivovaru a sladovny a. s. dříve M. Strassmann.

Vyhláškou ministerstva výživy 30. prosince roku 1947 došlo ke znárodnění Moravsko-ostravského městského pivovaru a. s. na Ostravský pivovar národní podnik. Po uchopení moci komunisty byla zahájená druhá etapa znárodnění pivovaru na základě zákona č. 115/1948 Sb. a Ostravský pivovar n. p. s Arcibiskupským pivovarem v Hukvaldech byly začleněny pod národní podnik Moravsko-slezské pivovary se sídlem v Ostravě. Roku 1960 se vznikem nových krajů bylo sídlo přesunuto do Přerova, s názvem Severomoravské pivovary n. p.

Ostravský pivovar n. p. se řadil k největším exportérům piva v rámci Severomoravských pivovarů (1970 exportoval 6 % výstavu do Maďarska, Sovětského svazu a Polska). V nabídce pivovaru byla tato piva: 7% světlé, 10% světlá a tmavá Rubín (jen v lahvi), 12% světlé, 14% světlé Baník (jen v lahvi), a 16% Ondráš tmavé (také jen v lahvi). V roce 1974 končí plnění piva do dřevěných ležáckých sudů a nově jsou plněny ocelové tanky. V roce 1978 se začalo vařit diabetické a nealkoholické pivo. Následně byl roku 1981 název změněn na Severomoravské pivovary, koncernový podnik.

Roku 1986 vlastní Ostravský pivovar, národní podnik 14 tankových hostinců. K osamocení Ostravského pivovaru n. p. došlo 25. června roku 1990 s názvem Ostravar státník podnik, Ostrava. Ke dni 24. února 1993 vznikla společnost Pivovar Ostravar akciová společnost. Roku 1995 se majoritním vlastníkem pivovaru stala anglická společnost Bass International Brewers Overseas Holding Ltd., která o rok později přetransformovala pivovar do společnosti Pražské pivovary, a. s.

Roku 2003 byla společnost Pražské pivovary, a. s. přejmenována na Pivovary Staropramen, a. s. Novým majitelem se stala společnost Interbrew Central European Holding B. V., poté společnost Anheuser Busch – InBev, pivovarnická skupina StarBev. Od roku 2012 jsou pivovary Staropramen ve vlastnictví skupiny Molson Coors Beverage Compeny [1].

převzato z: Žížková, Anna: Historie a současnost pivovarů hukvaldského panství

Zdroje:

1. Žížková, A. 2021. Historie a současnost pivovarů hukvaldského panství. Diplomová práce. Slezská univerzita v Opavě.