Přirozené lesy s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) a často s příměsí dubu zimního (Quercus petraea agg.) nebo břízy bělokoré (Betula pendula) ve stromovém patře. Keřové patro je obvykle chudé a jsou v něm zastoupeni hlavně nižší jedinci druhů stromového patra. Bylinné patro je u acidofilních borů chudé, zatímco u borů na bazických substrátech dosahuje velké diverzity i pokryvnosti. Významnou diagnostickou skupinu tvoří mechorosty a lišejníky, a to zejména u boreokontinentálních borů.
Přirozené bory se vyskytují hlavně na strmých svazích a skalních ostrožnách, ale na extrémních substrátech, jako jsou hadce, se mohou vyvinout i na mírných svazích až rovinách. Půdy jsou obvykle skalnaté nebo kamenité, suché a velmi mělké, s defi citem dusíku a fosforu a pomalou humifikací. Náhradní květnaté bory na křídových horninách se vyskytují i na rovinách.
Geologickým podkladem jsou různé typy silikátových i vápnitých hornin včetně hadců. Suché bory jsou rozšířeny v České tabuli, zaříznutých říčních údolích Českého masivu, na hadcových ostrůvcích po celém území České republiky a vzácně i jinde. V karpatské části Moravy se však vyskytují velmi vzácně. Porosty jsou často maloplošné.
Středoevropské bory se dělí na tři velké fytogeograficky vymezené skupiny, které mají odlišnou vazbu na stanoviště. Boreokontinentální bory, odpovídající borovým lesům severské tajgy, se vyskytují na kyselých a živinami chudých substrátech. Lesostepní bory odpovídají vegetaci kontinentálních borů východoevropské lesostepi a vyskytují se na bazických substrátech v nižších polohách, naše porosty jsou však převážně sekundárního původu. Perialpidské hadcové bory odpovídají vegetaci horských borů rozšířených na obvodech středoevropských alpidských pohoří (Alp a Karpat) a u nás se vzácně vyskytují pouze na hadcích v suchých oblastech.
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.