Tříslo je přípravek získaný z rozdrcené kůry stromů či jiných částí rostlin, který sloužil k vydělávání kůží, při jejich přeměně na useň. Hlavní účinnou složkou třísla jsou třísloviny (taniny), což jsou rostlinné polyfenoly, které sráží proteiny. Kůže se po zbavení srsti a dalších organických částí ponořila do roztoku třísla a vody. Doba činění závisela na síle kůží a mohla trvat od několika měsíců až po tři roky.
Tříslová kůra obsahuje třísloviny (taniny), což jsou složité polyfenolické organické látky slabě kyselé povahy, trpké, hořké až svíravé chuti, rozpustné ve vodě a srážející bílkoviny na nerozpustné látky. Pro tuto vlastnost jsou extrahovány a používány při činění kůží a v malém množství i v potravinářství ke konzervaci jako potravinářská aditiva, ve farmaceutickém průmyslu jako součást protizánětlivých a protialergických preparátů, preparátů proti střevním parazitům a při léčbě omrzlin, kožních poranění a popálenin. Proto je dubová kůra pro farmaceutický průmysl zahrnována mezi léčivé rostliny a označována je jako Cortex guercus. Předpokládá se, že v kúře stromů působí taniny jako ochrana před infekcí mikroorganismy, houbami, napadení hmyzem a okusu býložravci.
Podle druhu použitého třísla získala kůže rozličnou barvu (žlutou, hnědou, červenohnědou apod.). Tento postup zůstal téměř nezměněn až do 2. poloviny 19. století, kdy technologický rozvoj umožňoval zkrátit dobu činění přidáváním různých chemikálií a tradiční způsoby začaly nahrazovat nové postupy. Od konce 19. století se začaly používat soli chromu a další chemické látky. Činění kůží pomocí tříslovin bylo nicméně obvyklé ještě v 1. polovině 20. století. [1]
Tříslo se k činění kůží používalo již ve starověku a takto vydělané kůže se našly i v egyptských hrobkách. Na území Česka lze tuto technologii doložit archeologickými nálezy z období Velké Moravy, kdy se dochovaly činící jámy, ve kterých se kůže louhovala. Kromě jam vymazaných jílem se od středověku používaly i sudy a kádě. V současnosti se v Evropě tato technologie používá jen zřídka.
Tříslo se připravovalo nejčastěji z kůry stromů. Z listnatých stromů se na tříslo ve starších dobách používaly dub, buk, jilm, javor, jírovec maďal, olše, bříza a vrba, z jehličnatých stromů smrk, jedle, borovice a modřín. Nejvíce tříslovin obsahuje dubová kůra (6–16%) a kůra smrková a jedlová (7–16%), přesto se nemohou vyrovnat s hodnotami stromů z jižních Evropy, které jich obsahují nepoměrně více. Naopak tříslo z ostatních jmenovaných stromů bylo ještě méně hodnotné. Proto během průmyslového rozvoje v 19. století výroba třísla v českých zemích značně upadla a omezila se jen u několika producentů na smrkovou a dubovou kůru. [1]
Průmyslově se jako zdroj tříslovin používala především drcená kůra smrku a dubu. Tříslo ze smrkové kůry nebylo nejkvalitnější, ale bylo nejsnáze dostupné. Smrková tříslová kůra se získávala z tenčích, nehluboce zavětvených porostů, s tenkou nerozpraskanou kůrou těžených v době mízy v letním období. Nejvhodnější období těžby bylo květen až polovina července, kdy byl obsah tříslovin v kůře nejvyšší (až 12 %). Nejvhodnější stáří stromů pro těžbu tříslové kůry bylo cca 60 let. Z pokácených stromů se tříslová kůra sloupávala bezprostředně po odvětvení speciálním nástrojem — loupákem, který umožňoval kůru proříznout podél kmene i kruhovitě kolem kmene v jednometrových vzdálenostech a tupým břitem pak byly odloupnuty pláty kůry od dřeva. [3]
Potřebný materiál byl získáván odlupováním kůry z poražených stromů případně tzv. loupenictvím – odlupováním kůry zpravidla z 15–20 letých stromků (výmladků) pěstovaných v nízkých lesích, tzv. loupenících (výmladkové dubové lesy pěstované za tímto účelem). Kůra se loupala jak na ještě stojících stromech určených ke skácení, tak i na poražených kmenech. Kmeny se zbavily větví a před samotným loupáním se kůra rozřízla po délce až na dřevo. Ze starých stromů se kůra loupala už na jaře, ale nechala se viset na stromech do podzimního kácení. Nebo se stromy porazily během ledna a února, nechaly se ležet a pak se slouply. Loupání probíhalo dřevěným nebo železným loupačem podobným ploché lžíci, ale také sekyrou.
Poté se kůra nechala schnout. Buď zůstala k usušení viset na stromech, nebo se sušila sloupaná. V lese se postavila do panáků (podobně jako snopy slámy), případně se také sušila na kozách nebo v zakrytých budkách jako len. Dosoušení pak probíhalo u kamen v domech. Sušením ztratila kůra starých stromů asi 30% a mladá kůra až 50% váhy a obě zhruba 10% objemu. Výnos dubové kůry činil asi 60-90 q na hektar, záleželo na smíšeném lese, ale i době a způsobu loupání. [1]
Čerstvá tříslová kůra je vlhká (i přes 65 % relativní vlhkosti), náchylná na zapaření či zplesnivění a její lýkovou stranu je nezbytné chránit před deštěm (třísloviny jsou rozpustné vodou) a rychle usušit. Po usušení se pláty kůry lehce stáčely lýkovou částí dovnitř do tzv. brýlí a stavěly vedle sebe střechovitě do kozlíku. Shora se kozlík přikryl. Sušení kůry trvalo 1-2 měsíce, a její relativní vlhkost při tom klesla až na 15 %. Prostorový metr tříslové kůry měl rozměry 1 x 1 x 1,25 m a jeho hmotnost byla standardně uvažována 110 kg/m3. Z 1 m3 kulatinových smrkových výřezů bylo možné získat 30–40 kg proschlé tříslové kůry.
Při loupenictví byla kůra ze stromů odlupována pomocí speciálních nástrojů nezřídka po celém obvodu a takto postižené stromy samozřejmě neměly šanci na přežití. Na zákazy loupenictví narážíme ve většině lesních řádů, včetně těch nejstarších, a zdá se, že možnost snadněji získávat velké množství kůry z legálně porážených stromů přispěla k tomu, že loupenictví nebylo na našem území v raném novověku provozováno v nějak intenzivní míře.
Kůra získaná loupenictvím nebo z poražených stromů byla po důkladném vysušení dopravována na poměrně značné vzdálenosti do tzv. třísloven či třísláren, kde byla pomocí většinou vodou hnaných stoup drcena na jemný prach – tříslo. [2] Drcení třísla probíhalo ve mlýnech. Stoupy na drcení třísla bývaly součástí běžných mlýnů nebo se jednalo o speciální mlýn zvaný tříselník. Usušená kůra se v mlýně pomocí cepů roztloukla na menší kousky, které se vkládaly do stoupy. Rozdrcená kůra se prosévala a hrubá drť se vracela do stoupy k dalšímu, dokonalejšímu rozdrcení. Teprve poté bylo tříslo hotové. [1]
Zdroje:
- Wikipedia.org. 2023. Tříslo (koželužství). Dostupné online [19. 11. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Tříslo_(koželužství)
- Woitsch, J. 2009. K hospodářskému využití lesa v raném novověku. “Lesní řemesla” v 17.–18. století. Dizertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta
- Simanov, 2022. V. Dějiny lesnictví III. Národní zemědělské muzeum. Praha