Historické pivovary v Příboru

Šenkování piva a vína bylo i v tomto městě povoleno pouze majitelům privilegovaných šenkovních domů na náměstí. Právovárečné domy ve městě Příboru byly při šenku piva označeny chmelovým věncem. Dne 1. června 1555 povoluje olomoucký biskup Marek Khuen městu Příboru právo vařit a šenkovat pivo 44 právovárečným domům za roční plat 12 grošů.

Současně s ním vydal řád, který pojednává o různých pravidlech šenku piva a odvodech olomouckému biskupství. Příborští šenkovní měšťané mají již roku 1561 s tímto řádem, ve kterém bylo mimo jiné ustanoveno šenkování piva dle daných pravidel problém, a upravují si je dle svého. Za purkmistra Jiřího Kocourka bylo rozhodnuto, že kdo nebude moci v daném pořadí pivo vařit, tak musí zaplatit pokutu 1 kopu grošů. Kdyby opět pivo vařit chtěl,  musí opět zaplatit 1 kopu grošů.

Roku 1563 za purkmistra Václava Vlčovského bylo stanoveno, že bohatší právováreční měšťané mohou do roka vařit pouze dvě pořádky, čímž bylo omezeno skupování pivních pořádek bohatými právovárečnými měšťany. Současně bylo stanoveno vybírání pokut za připálení pivní pánve a připálení chmele. Nejprve pokutou 6 grošů, později byla pokuta zvýšena na 9 grošů. Téhož roku (1563) je vydána pro město Příbor listina olomouckým biskupem Markem Khuenem, ve které přikazuje poddaným vsím – Skotnici, Vlčovicím, Lichnovu, Tiché, Kozlovicím, Sklenovu, Myslíku, Lhotkce, Drnholeci, Bordovicím, Kopřivnici, Klokočovu, Větřkovicím, Mnišímu a půlce Závišic odběr piva jen z města Příboru. Nedodržení odběru piva se trestalo pod pokutou 1 kopy českých grošů a vězněním na hukvaldském hradě.

Poddanský pivovar

Toto privilegium olomouckého biskupa Marka Khuena bylo obnoveno listinou olomouckého biskupa Viléma Prusinovského pro město Příbor dne 3. září 1567. Vilém Prusinovský povoluje užívat městu vlastní poddanský pivovar. Částečně pozměnil vsi, které spadají pro odběr příborského piva nově v rozsahu – Skotnice, Kopřivnice, Mniší, Závišice, Bordovice, Drnoholec, Lichnov, Klokočov, Vlčovice. Tyto zmíněné vesnice tedy musely odebírat pivo výhradně z města Příbora. Ostatní výše zmíněné vsi, tedy Tichá, Kozlovice, Sklenov, Myslík a Lhotka musely pivo odebírat z pivovaru vrchnostenského, který se nacházel na
Hukvaldech. (od roku 1567) Kdo by ve zmíněných vesnicích odebral pivo odjinud, než smí, zaplatí za každý takový přestupek 1 kopu českých grošů a čeká jej věznění na Hukvaldech.

Poddanský pivovar, který Vilém Prusinovský povolil užívat příborským měšťanům, (patrně vznikl v roce 1555) se nacházel u městské brány. Dnes pivovar samozřejmě neexistuje, nacházel by se však na rohu ulic Zámecká a Karla Čapka.

V 16. století, přesněji roku 1581, odváděla šenkýřská obec z práva varu celkem olomouckým biskupům 16 zlatých a 48 grošů. Z provozu pivovaru odváděla 8 zlatých. Postupně odvody měšťanů vrchnosti rostly. V roce 1599 odváděli příborští šenkovní měšťané za provoz pivovaru 21 zlatých. Výstav poddanského příborského pivovaru v roce 1610–1611 od sv. Václava do sv. Václava činil 734 sudů piva. Pro porovnání v Místku v témže roce vystaveno 108 sudů piva, v Brušperku 139 sudů, ve Frenštátě 60 sudů a ve vrchnostenském pivovaru na Hukvaldech bylo vystaveno 421 sudů.

Roku 1635 dodává příborský pivovar pivo do 9 hostinců. K nejmajetnějším šenkovním měšťanům patřil v letech 1577–1585 Tomáš Fontan, původem z Itálie, který zde přicestoval se skupinou stavebních a zednických mistrů. Skupoval grunty, které opravoval a následně prodával. Díky tomu rychle zbohatl a stal se purkmistrem města. Vlastnil právovárečný měšťanský dům, ve kterém byla po jeho smrti zřízena městská radnice, která byla oprávněna právem varu a šenku piva.

Roku 1584 již za purkmistra Tomáše Fontany se šenkýřská obec dohodla na pořadí právovárečných domů při šenku piva, které začínalo v šenkovním domě s čp. 6. Roku 1606 byly stanoveny odměny pivovarníkům za uvaření starého piva 27 grošů, za uvaření bílého piva 20 grošů. Odměny připadali i pivovarským pomocníkům. Roku 1607 byly také stanoveny odměny formanům při nakládání pivních sudů na vozy měšťanů při převozu do pivního sklepa.

Dne 21. listopadu 1615 biskup a kardinál František z Ditrichštejna uděluje městu Příboru třicet nových privilegií a současně potvrzuje všechna předchozí privilegia vydaná olomouckými biskupy. Jedno z nich, přesněji dvacáté páté, je věnováno potvrzení povolení šenkování příborského piva ve vybraných okolních vesnicích. Roku 1627 se vyšplhal odvod šenkýřské obce z pivovaru do pokladny vrchnosti již na 85 zlatých.

Dne 12. prosince 1665 olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna vyznává, že
město Příbor koupilo před časem mlýn bez povolení biskupa za 300 zlatých. Město nyní mělo buďto vrátit mlýn, anebo vzít zpět tyto peníze. Na prosby města ponechává mu biskup mlýn, ale vesnice, které dosud odebíraly pivo z Příboru, budou pivo napříště brát z pivovaru hukvaldského, neboť odběr piva z těchto vesnic nesl městu malý užitek.

Roku 1701 bylo stanoveno hukvaldským hejtmanem právovárečným měšťanům odvádět každý měsíc 30 krejcarů. Práva varu piva městu Příboru potvrzuje také olomoucký biskup kardinál Wolfgang Schrattenbach 27. února 1713 s výhradou, že obnovené privilegium nebude mít vliv na povinnost obcí odebírat pivo také z vrchnostenského pivovaru.258 Knihy výdajů šenkovních měšťanů jsou dochovány od roku 1772.

Městský pivovar

V polovině 18. století vzniká nový městský pivovar přímo na historickém náměstí. Dnes náměstí Sigmunda Freuda. Předešlý pivovar byl dřevěný, zchátralý a po stránce technologické zaostalý. Vzniká tedy nová zděná stavba pivovaru s čp. 214, nacházející se naproti předešlého pivovaru. Dříve se nacházel na ulici Pivovarní, kde také byl mlýnský a pivovarní náhon. Roku 1792 byla zvětšena sladovna. Roku 1876 byl koupen sousední domek pivovaru s čp. 215.

Roku 1892 byla k pivovaru koupena velká zahrada, užívaná pro různé oslavy spolku. Nájemcem pivovaru byl mezi léty 1884–1897 František Konečný. Následně přejímá pivovar opět šenkýřská obec. Od 16. listopadu 1899 je do města zaveden vodovod, který vystavila firma Beneš a Fey z Uherského Hradiště, je tedy patrné, že po roce 1900 již využíval pivovar vodu z městského vodovodu. Roku 1908 vzniká v pivovaru vinný sklep dle projektu příborského architekta a stavitele Bedřicha Karlsedra.

Dne 30. dubna 1915 přechází vlastnictví pivovaru pod obchodní společnost Klimíček a Horil. Josef Klimíček a František Horil koupili pivovar za 189 173 korun. V letech 1919–1938 se v pivovaru vařilo pivo černá 10°. Za druhé světové války se vařilo jen pivo 3°. Majitelé pivovaru v letech 1940–1948 byli Josef Vlastimil Klimíček a Bedřich Klimíček mladší. Činnost sládka vykonával v letech 1946–1948 Augustin Karel Novotný. Dále v pivovaru pracovalo střídavě šest až osm dělníků. Výstav pivovaru v poválečném roce 1946 byl pouze 1 800 hl. Chátrající výrobní zařízení pivovaru, potřebovalo modernizaci, které se bohužel nedočkalo.

V říjnu 1948 byla výroba v pivovaru výměrem ministerstva výživy zastavena. Nemovitost byla 24. července 1959 předána do správy Městskému národnímu výboru v Příboru a bylo rozhodnuto o její demolici roku 1960. V rámci těchto demolic byla také zbourána celá Pivovarní ulička [1].

převzato z: Žížková, Anna: Historie a současnost pivovarů hukvaldského panství

Zdroje:

1. Žížková, A. 2021. Historie a současnost pivovarů hukvaldského panství. Diplomová práce. Slezská univerzita v Opavě.