Zámek Vizovice byl postaven ve druhé polovině 18. století na základech staršího kláštera z iniciativy královéhradeckého biskupa Heřmana Hannibala Blümegena podle projektu Františka Antonína Grimma. V 19. a 20. století patřil rodině Stillfriedů. V roce 2001 byl zámek zařazen mezi národní kulturní památky [5].
Stručná historie zámku ve Vizovicích
V roce 1261 založil jeden z členů rodu pánů z Obřan, Smil ze Střílek na místě dnešního zámku ve Vizovicích cisterciácký klášter Rosa Mariae, nazvaný po svém zakladateli Smilheim. Klášter však mnohokrát těžce postihly válečné událostí příštích let (1314 vojska Matúše Cáka Trenčianského, dále husité, 1460 a 1466 Uhři). Obnoven byl teprve v r. 1490, ale klášterní statek měnil majitele. Před r. 1549 postoupil Zikmund z Kunštátu vizovické zboží Václavu z Boskovic. V r. 1569 koupil panství Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan, který je zvelebil; za něho byly Vizovice povýšeny na město.
Kavka z Říčan vystavěl ve třetí čtvrtině 16. století na místě bývalého kláštera renesanční zámek, tzv. Nový Smilheim. K poddaným se však choval tvrdě: nutil je mlít v panském mlýně, odebírat pivo z panského pivovaru, omezoval jejich svobodu, zvyšoval robotu a z se i správy sirotčích peněz. Poddaní se proto často obraceli se stížnostmi na zemské právo, které rozhodovalo vesměs v jejich prospěch. To jistě přispělo k tom, že Zdeněk Říčanský prodal v r. 1578 vizovické zboží Anně Kropáčce z Nevědomí a koupil panství brumovské. V r. 1593 získal zámek s panstvím Václav Tetour z Tetova, byl však v r. 1594 nucen pro zadlužení prodat Vizovice Emerichu Doczymu z Nátluče.
Emerich Doczy náležel mezi uherské feudály, kteří prchali před šířícím se tureckým panstvím v Uhrách a zakupovali se na tzv. Horní zemi (Slovensko) i na Moravě. Po uherském způsobu začal na vizovickém panství utlačovat poddané a zvyšovat jejich roboty; k tomu přistupovala i rozdílnost náboženství, neboť Doczy byl katolík, jeho poddaní luteráni. Doczyové byli pro svou krutost nenáviděni, a proto se jejich poddaní v době stavovského povstání (1618–1620) vzbouřili a vyhnali je z panství. Teprve 15. července 1622 mohl kardinál Ditrichštejn požádat některé okolní feudály, aby Doczyovce uvedli opět na Vizovice.
V roce 1660 zemřel poslední mužský člen rodu Ladislav Doczy a vizovické panství zdědila stařičká Zuzana Doczyová, provdaná Maythényiová z Ostrého Kamene, ale tehdy již ovdovělá. Na panství si však činili nárok I její vzdálení příbuzní. Této situace využil sekretář české dvorské kanceláře Vilém z Gollenu. Podařilo se mu dosáhnout toho, že mu Zuzana panství postoupila a vyhradila si pouze jeho doživotní užívání. Zuzana Doczyová byla stejně jako její příbuzní horlivá katolička. Pokusila se o obnovení vizovického kláštera, olomouckým jezuitům odkázala ves Doloplazy a učinila bohaté odkazy církevním institucím. Spor Viléma Gallena se Zuzaninými příbuznými se protáhl do r. 1710 a Gallenové nakonec obratnými intrikami panství získali, když zaplatili dědicům jakési odškodné.
Na počátku 18. století bylo vizovické panství značně zpustošeno vpády uherských povstalců, zvaných kuruci, kteří 7. dubna 1708 vypálili město Vizovice. Požárem byl značně poškozen i zámek a zámecká kaple. V roce 1746 koupil zadlužené panství olomoucký kanovník Heřman Hanibal z Blümegenu, který se stal královéhradeckým biskupem.
Od r. 1749 byla stará budova zámku bořena a podle plánů Františka Antonína Grimma stavěna na stejném místě nová. Tak vznikla trojkřídlá dvoupatrová stavba s pravoúhlým čestným dvorem sevřeným třemi trakty. Dokončením nové zámecké kaple po r. 1766 se dílo uzavřelo. Kolem zámku dal Heřman Hanibal z Blümegenu zřídit francouzskou zahradu, která byla v 19. století zčásti upravena a rozšířena v přírodně krajinářský park. Zámek (především kapli) a parter zahrady vyzdobil svými díly brněnský sochař Ondřej Schweigel (1736–1812).
Vizovický zámek, jeden z nejvýznamnějších projevů Grimmovy francouzsky orientované architektury, Schweigelovy sochy a štuky uchovávají spolu s mobiliářem svět tereziánského šlechtického sídla. Nejbohatší výzdobu má hlavní zámecký sál, jehož stěny i kupole vynikají svěží barokní malbou z r. 1757 s ornamentálními, figurálními i krajinnými motivy; citlivě e doplňuje nábytek z doby Ludvíka XIV.
Vedle pozoruhodných kusů nábytku, sbírky porcelánu, knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galérie. Vznikla sběratelskou činností Heřmana Hanibala z Blümegenu a jeho synovce Petra Alcantary z Blümegenu obohatil ji však i Kryštof z Blümegenu a jeho choť. Sbírka obsahuje díla vlámských a holandských malířů, z nichž lze uvést alespoň Jana Brueghela staršího a Davida Tenierse mladšího vedle mnoha dalších. Italské umění zastupují obrazy G. Brentdiho, A. Megnaska a Liberiho Venuše s Amorem; k významným kusům sbírky patří i rozměrné plátno v Benátkách činného Karla Lotha Latona a sedláci. Velmi dobře jsou zde zastoupeni i rakouští krajináři 18. století v čele se dvěma obrazy Ch. H. Branda. Nechybí ani Čeští a němečtí umělci (J. Kupecký, Ch. L. Agricola, J. H. Schönfeld) vedle několika obrazů francouzských autorů [4].
Bohaté zámecké interiéry jsou zařízeny nábytkem ve stylu baroka, rokoka, empíru i biedermeieru s množstvím porcelánu a řadou jiných hodnotných předmětů. V zámku mj. najdete expozici 17 kusů vzácných barokních, rokokových, klasicistních a empírových hodin [6].
Na počátku 19. století přešlo panství příbuzenskou linií na rod Stillfriedů, kteří podle svých možností doplňovali obrazárnu, hlavně však její grafickou sbírku. Stillfriedové pak vlastnili vizovické panství až do roku 1945. Po 2. světové válce přešel zámek do státní správy a od roku 1948 je přístupný veřejnosti [2].
Zámecká zahrada
Zámecká zahrada byla vybudována současně s dostavbou zámku v 70. letech 18. století. Původně klasicistní kompozici zahrady tvořily štěpnice, Francouzská partie s parterem a stříhanými špalíry, Anglická partie s horskými stráněmi, loukami a průhledy na volně stojící solitéry a Velká stromová zahrada se sádkami, rybníkem a oranžérií.
Ve 20. letech 19. století došlo k přebudování původní klasicistní kompozice zahrady do podoby přírodně-krajinářského parku. Oddělením štěpnic a zeleninové zahrady se její rozloha zmenšila asi o polovinu. Nová zahrada byla pojata v romantickém duchu. Z původní kompozice zůstaly zachovány tvarované lipové špalíry, rámující západní průčelí zámecké budovy se sochami gladiátorů sochaře Ondřeje Schweigla.
Od posledních výrazných úprav z počátku 19. století zůstala rozloha a kompozice zahrady v podstatě zachována. Působivá dispozice, podpořená místním specifickým terénem, je jedinečnou ukázkou zahradní architektury u venkovského šlechtického sídla [1].
V současnosti se zámecký park skládá se ze dvou částí anglického a francouzského parku. Na rovinatém terénu východně od zámku je pravidelná zahrada charakterizovaná mohutným stříhaným živým plotem na osu zámku. Tato osa končí u vyhlídkového bodu, kde se terén prudce zvažuje. Na tomto členitém terénu byl založen přírodně krajinářský park, jehož spodní částí protéká kanál z potoka Lutoninky a byl zde vybudován umělý rybník. Z původní kompozice dodnes zůstaly zachovány tvarované lipové špalíry, rámující západní průčelí zámecké budovy se sochami gladiátorů sochaře Ondřeje Schweigla [7].
Dřeviny zámeckého parku
Karel Hieke ve své publikaci Moravské zámecké parky a jejich dřeviny zde udává asi 19 jehličnatých a 62 listnatých dřevin. V rovinatém okolí u zámku rostou lípy: lípa srdčitá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), duby zimní (Quercus petraea), ořešák černý (Juglans nigra), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) a další.
Na zadní část zámku, kde se nachází dvě sochy gladiátorů, navazuje stříhaná lipová alej, tvořící významnou osu. Na konci této části se otevírá vyhlídková terasa, odkud se nabízí pohled na spodní část parku, kde protéká potok Lutoninka a kde se také nachází menší rybníček, ledvinovitého tvaru. Za zmínku stojí větší jedlovce kanadské (Tsuga canadensis) a mohutné lípy. Nad rybníčkem se nachází anglická část parku, ve které rostou zejména naše původní druhy dřevin, jako jsou již výše zmíněné lípy, javory: javor klen (Acer pseudoplatanus) a javor babyka (Acer campestre), buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), z dalších dřevin pak jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), modřín opadavý (Larix decidua) a jiné.
Poměrně hustě zapojený porost přechází do rozlehlejších částí, kde najdeme palouky s volně stojícími solitérami či skupinami dřevin. V této části roste např. zajímavá borovice tuhá (Pinus rigida), smrk ztepilý (Picea abies ʻVirgataʼ), cypřišky: cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) a cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera), smrk pichlavý (Picea pungens ʻGlaucaʼ), svítel latnatý (Koelreuteria paniculata), dub zimní (Quercus petraea), jedle bělokorá (Abies alba), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a malebná vícekmenná lípa srdčitá (Tilia cordata) u samé hranice parku.
V okolí rybníčku roste vrba Matsudova (Salix matsudana ʻTortuosaʼ), vrba bílá (Salix alba ʻTristisʼ), javor jasnolistý (Acer negundo), javor dlanitolistý (Acer palmatum), stříhanolistý kultivar buku (Fagus sylvatica ʻRohaniiʼ), převislý buk (Fagus sylvatica ʻPendulaʼ), kaštanovník jedlý (Castanea sativa), skupina tureckých lísek (Corylus colurna) apod. Podél vodního toku rostou opět původní druhy dřevin, za zmínku stojí některé statnější buky (Fagus sylvatica) [3,8].
Zdroje:
- Kudyznudy.cz. 2023. Zámecká zahrada ve Vizovicích ve francouzském stylu. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamecka-zahrada-ve-vizovicich-ve-francouzskem-styl
- Výlety-zábava.cz 2023. Zámek Vizovice. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.vylety-zabava.cz/tipy-na-vylet/beskydy/1442-zamek-vizovice
- Botany.cz. 2023. Vizovice. Dostupné online [8. 10. 2023] https://botany.cz/cs/vizovice/
- Hrady.cz. 2023. Vizovice. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.hrady.cz/zamek-vizovice-zlin/texty?tid=3531
- Wikipedia.cz. 2023. Vizovice (zámek). Dostupné online [8. 10. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Vizovice_(zámek)
- Kamsevydat.cz. 2023. Zámek Vizovice. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.kamsevydat.cz/zamek-vizovice/
- Mapotic.com. 2023. Zámecká zahrada Vizovice. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.mapotic.com/nase-krasna-zahrada/554354-zamecka-zahrada-vizovice
- Hieke, K. 1985. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. SZN Praha