Zámek Slavkov patří k nejmohutnějším barokním zámkům na Moravě. Znám je především jako rezidence významného rodu pánů z Kounic a jako místo, v jehož blízkosti se v roce 1805 odehrála bitva tří císařů (neboli bitva u Slavkova) [2]. Zámecký park tvoří nedílnou součást celého zámeckého areálu a patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na území Moravy. Jeho rozloha činí 15,5 ha. Dnešní podoba parku je výsledkem proměn, které byly prováděny vždy v návaznosti na to, jak se zámek přizpůsoboval novým stavebním slohům [1].
Historie zámku
Historie zámku začíná ve 13. století, kdy zde existovala komenda řádu německých rytířů. Koncem 16. století byl na starších základech vybudován renesanční zámek čtyřkřídlého půdorysu s arkádami a hranolovou věží. V roce 1509 získali panství Slavkov u Brna, které zůstalo jejich hlavním sídlem přes 400 let.
Podnět k barokní přestavbě renesančního sídla dal koncem 17. století Dominik Ondřej Kounic. Úkolem pověřil italského architekta Domenika Martinelliho z Luccy, který do návrhu barokní novostavby zahrnul kromě zámku i úpravu a přestavbu větší části města s novým farním kostelem. Vlastní budova zámku byla navržena na půdorysu písmene U. Autory interiérové výzdoby byli rovněž italští umělci. Fresky namaloval Andrea Lanzani, jenž úzce spolupracoval se štukatérem Santinem Bussim. Sochařské prvky a skulptury v zámku i v parku vytvořil Giovanni Giuliani.
Dominik Ondřej zemřel roku 1705. Tehdy bylo zhruba dokončeno pouze západní křídlo. Jeho nástupcem a rodovým dědicem se stal syn Maxmilián Oldřich, říšský hrabě z Rietbergu, který dostavbu svěřil italskému architektu Ignáci Valmagginimu. Valmaggini, přestože navázal na Martinelliho práci, provedl v jeho plánech několik změn vycházejících z potřeby velkého společenského sálu a honosného vstupního průčelí z čestného dvora.
Zásluhy na dokončení celého zámeckého komplexu má až teprve syn Maxmiliána Oldřicha, Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu, nejvýznamnější představitel rodu, od roku 1764 říšský kníže, státní ministr, kancléř Marie Terezie, Josefa II., Leopolda II. a Františka II. Krátce poté, co se po smrti svého otce ujal rodového majetku, stála již celá hlavní budova včetně jižního křídla. Nejstarší, západní průčelí, vyvrcholilo architektonicky odpovídající kopulí. Zevní úprava nově zbudovaných částí byla přizpůsobena Martinelliho západnímu průčelí. Uvnitř však již dominovaly klasicistní prvky. Dřívější bohatost štukové a freskové výzdoby byla nahrazena lineárním členěním velkých ploch s jemným dekorem. Po stránce prostorové byla maximální pozornost věnována centrálnímu oválnému společenskému sálu, kde iluzivní výmalbu provedl vídeňský dvorní freskař Josef Pichler. Poslední práce na zámku byly dokončeny výmalbou zámecké kaple sv. Kříže, provedenou rovněž Pichlerem v roce 1769.
Po smrti posledního mužského potomka rodu Kouniců hraběte Eugena r. 1919 přešel zámek do vlastnictví rodu Pálffyů. Po druhé světové válce se stal zámek majetkem československého státu. Dnes je vlastníkem město Slavkov u Brna a zámek byl v roce 2008 vyhlášen národní kulturní památkou [2].
Pozoruhodný na slavkovském zámku je zejména tzv. Sál předků, vyzdobený monumentální nástropní freskou představující bohy na Olympu. Sál předků je propojen s oválným tzv. Historickým sálem, v němž bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií [4].
Historie zámeckého parku
Původně se kolem zámku rozprostírala renesanční zahrada. Za Dominika Ondřeje Kounice, který dal podnět k barokní přestavbě zámku, a pod vedením holandských odborníků byl kolem roku 1700 založen květinový parter se dvěma bazény, kašnou s fontánou od Petra Wiliama a oranžérií (kasinem) vyzdobenou freskami Andrey Lanzaniho. Pro tuto oranžérii byla určena také řada soch Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelacha rozmístěných v ideových celcích a znázorňujících vesměs mytologické bytosti a alegorie.
V další etapě vypracoval stavitel Václav Petruzzi, pověřený nejen stavbou zámku, ale i pokračujícími pracemi v zámeckém parku, plán na propojení parteru se zámkem. Parter byl zpřístupněn mostem překlenujícím příkop s několika schodišťovými stupni. V celé délce zámeckého průčelí byl parter ozdoben řadami stromů. Po bocích se nacházely dva bazény a podél hlavní osy byly založeny čtyři boskety s bludištěm a fontánami a v podélné ose vodní nádrž s kanály procházejícími celou délkou zahrady.
Na dokončení celého zámeckého komplexu má však bezesporu největší zásluhu Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu. Několik málo let poté, co se ujal svého majetku, dokončil nejen přestavbu zámku, ale završil také celkovou podobu zámeckého parku, který rozšířil na úkor zbořených staveb farního kostela sv. Jakuba a městské věže. Hlavní parter se mění na příčnou osu se třemi fontánami. Nově je vybudován přechod ve svahu mezi horním, napříč disponovaným parterem, a dolní částí zahrady. Dlouhý kanál byl změněn v soustavu tří bazénů. Parter je vyzdoben souborem soch a váz. Vše bylo včleněno do velkorysého zapojení okolní krajiny a města pomocí stromových alejí.
V druhé polovině 18. století byly v zámeckém parku rozmístěny drobné zahradní stavby (parazol – ptačí voliéra) a dochovaný čínský altánek. V první polovině 19. století byla zahrada proměněna v anglický park, boskety byly rozpuštěny a vystřídány zelení uspořádanou po stranách hlavní podélné osy. Bazény byly odstraněny a barokní plastiky přemístěny do zámeckého nádvoří. Některé z nich však zůstaly v nově vytvořených romantických zákoutích. Přechod z dolní do horní zahrady byl změněn na travnatý svah, pravidelné řešení horního parteru zcela zaniklo.
V 70. letech 20. století došlo k velkorysé rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a vrátila mu jeho někdejší barokní podobu. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem vodních nádrží umístěných symetricky mimo osu. Toto prostranství dotváří volně situované barokní plastiky s mytologickou tematikou na podstavcích zdobených kartušemi a medailony, přemístěné z nádvoří zpět do zámeckého parku. Do přísně organizované geometrické kompozice jsou osazeny solitéry vzrostlých jehličnanů a listnáčů [1].
Ve druhé polovině 20. století uhynula většina jilmů, které tvořily základ stromového patra, ale krajinářští architekti a zahradníci v té době provedli radikální rekonstrukci výsadby, která se ujala. Navíc přistoupili k úspěšné přeměně parku zpět do barokní podoby, částečně podle projektu z r. 1774. Od té doby se kompozice parku odvíjí ode dvou zahradních bazénů instalovaných na osu západního vstupu a ode dvou vodních nádrží situovaných symetricky mimo osu. Barokní sochy s mytologickou tematikou byly přemístěny z nádvoří zpět do přírody a nyní stojí na podstavcích zdobených kartušemi a medailony. Do parku byly osazeny vzrostlé jehličnany a listnáče [3].
Obnovený zámecký park byl otevřen u příležitosti konání sympozia UNESCO o barokních zahradách, jež se konalo v září 1977. Od roku 1996 se v zadní části parku nachází 6-ti jamkové golfové hřiště, které pokračuje dál za severní zámeckou zdí. K parku patří také zahradnictví, skleníky a tzv. tzv. Panská školka (panšula), kde se pěstovaly sazenice pro park i polesí Kouniců.
V roce 2005 bylo započato s dosadbou stromů. Byla doplněna torza lípových alejí, která tvoří přechod do úzké části aleje ve spodní části parku a nově byl vysázen levý rondel kolem čínského pavilonku tvořený jírovci. V roce 2018 se začlo s opravou soch, která pokračuje i v současnosti [1].
Dřeviny zámeckého parku
Slavkovský park má obrovskou dendrologickou hodnotu. Roste v něm přibližně 14 jehličnanů a 79 listnáčů. Mezi nejvzácnější exempláře můžeme počítat urostlý jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), zeravy (Thuja), cypřišek Lawsonův (Chamacyparis lawsoniana), dub se dvěma kmeny vysokými 18 m a 19 m, ořešák černý (Juglans nigra) a mnoho dalších [3].
K nejzajímavějším listnáčům patří některé duby – dub velkokvětý (Quercus macranthera), dub velkoplodý (Quercus macrocarpa), dub letní (Quercus robur ´Fastigiata), dřezovec čínský (Gleditsia sinensis), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacantos ´inermis), nahovětvovec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), ořešák černý (Juglans nigra), malebně pokroucený trnovník akát (Robinia pseudoacacia ´Tortuosa), jeřáb prostřední (Sorbus intermedia), lípa stříbrná (Tilia tomentosa), břestovec západní (Celtis occidentalis), některé buky (Fagus sylvatica ´Atropunicea, ´Pendula), jasany (Fraxinus excelsior ´Elegantissima, ´Pendula), nažloutlá babyka (Acer campestre ´Postelense), líska turecká (Corylus colurna), ibyšek (Hibiscus siriacus) nebo zimolez Maackův (Lonicera maackii) [5].
Významné dřeviny slavkovského zámeckého parku (zdroj: Pohle, E. 1992. Zámecký park Slavkov u Brna – průvodce parkem).
Zdroje:
- Zamek-slavkov.cz. 2023. Historie zámeckého parku. Dostupné online [30. 9. 2023] https://www.zamek-slavkov.cz/o-zamku/park-a-sochy/
- Wikipedia.org. 2023. Slavkov u Brna (zámek). Dostupné online [30. 9. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Slavkov_u_Brna_(zámek)
- Egeon.cz. 2023. Zámecký park ve Slavkově u Brna. Dostupné online [30. 9. 2023] https://egeon.cz/cile/1535/zamecky-park-ve-slavkove-u-brna?c=9594
- Kult.cz. 2023. Zámecký park má obrovské kouzlo a je tu pro každého z nás. Dostupné online [30. 9. 2023] https://www.kult.cz/zamecky-park-ma-obrovske-kouzlo-je-tu-pro-kazdeho-z-nas
- Hieke, K. 1985. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. SZN Praha.