makroklima je klima utvářené převážně vlivy atmosférických vírů s vertikální osou v oblastech o horizontálním rozměru aspoň stovek km. Určujícím faktorem makroklimatu je všeobecná cirkulace atmosféry a energetická bilance závisející na zeměpisné šířce a na rozložení pevnin a oceánů. Horní hranicí makroklimatu je tropopauza, dolní hranicí je výška, nad níž aktivní povrch již nepodmiňuje utváření mezoklimatu, která tedy závisí na vertikálním rozsahu jednotlivých druhů mezoklimatu.
V názorech na horizontální i vertikální rozměr makroklimatu existuje mezi autory značná nejednotnost způsobená i tím, že k definování makroklimatu lze přistupovat z různých hledisek. Pod pojem makroklima můžeme zahrnout mnohé jiné kategorie klimatu, jako např. klima velkoprostorové, zonální (zón), geografických oblastí, rozsáhlých krajin, klima světové aj.
Termín zavedl indický meteorolog L. A. Ramdas v r. 1934 jako protiklad termínu mikroklima.