Soliflukce (půdotok) je pomalý a plastický pohyb půdního a zvětralinového, vodou nasyceného, materiálu ve směru sklonu svahu v periglaciálním klimatu. Pohyb je usnadňován prosycením vodou, opakovaným mrznutím a táním a zmrzlým, tj. nepropustným podkladem. Označuje se také jako půdotok.
Rozlišujeme:
- pomalou soliflukci, která je velmi pomalým pohybem zemin nasycených vodou; vyskytuje se na vlhkých svazích, kde je dostatek jemnozrnného materiálu; často ani neporušuje drnový pokryv; pomalé pohyby lze identifikovat zejména prostřednictvím ohybů dolních částí stromů,
- rychlou soliflukci, která je rychlým pohybem vodou značně nasycených zemin ve směru sklonu svahu; na svazích se tvoří soliflukční jazyky, které se rychle pohybují po svahu; místy při ní dochází ke střídání vlastní soliflukce s plošných splachem na holé půdě,
- bahenní proudy, jimiž rozumíme tekoucí hmotu, tvořenou převážně jemnozrnným materiálem a přesycenou vodou; množství vody v bahenních proudech se pohybuje mezi 10—60 %, takže každá minerální částice je obklopena vodním obalem,
- blokovobahenní proudy (zvané též mury) jsou proudy tekoucí hmoty, v níž se vedle jemnozrnného podílu nacházejí i úlomky skalních hornin; bloky skalních hornin mohou mít značné rozměry; pohyb proudů je rychlý a způsobuje značné změny georeliéfu. Rychlost se pohybuje ve značných mezích, asi od 1 km · hod-1 až do cca 100 km · hod-1.