Ordovik je geologický útvar starších prvohor (paleozoikum), náleží do období cca 485–443 Ma před současností. Na konci kambria došlo k dočasnému ústupu moře a v některých oblastech i k slabému vrásnění. V geosynklinálních oblastech Evropy však sedimentační cyklus probíhal většinou bez přerušení. Ordovické moře zalilo značnou část zpevněných bloků a vyznačovalo se malými hloubkovými rozdíly. Kolem starých štítů, zejména v severních částech kontinentů, vznikaly organogenní vápence. V hlubších oblastech (například ve střední Evropě, severní Africe aj.) se ukládaly písčitojílové sedimenty (hlavně graptolitové břidlice).
Kontinenty byly rozděleny na severní oblast (Laurentia) s Eurasií a severní Amerikou umístěnými poblíž rovníků, jižní oblast (Gondwana) s Austrálií, jižní Amerikou, Afrikou, Indickým štítem, Arábií a Antarktidou ležela v chladné oblasti. Sedimenty ordoviku nasedají často diskordantně na kambrium, což svědčí o sardské (české, sardinské) fázi kaledonského geotektonického cyklu (stáří kolem 500 MA). Závěrem ordoviku proběhla starokaledonská fáze, která je charakteristická četnými hiáty v sedimentaci.
Ordovik se stratigraficky člení na:
- svrchní,
- hirnant,
- katy,
- sandby,
- střední ,
- darriwil,
- daping,
- spodní,
- flo,
- tremadoc.
Český masív
- Barrandienské spodní paleozoikum
- Barrandien
- Chrudimské paleozoikum
- Vogtlandsko-saské paleozoikum
- Krkonošsko-jizerské krystalinikum