Špatně tříděný nebo netříděný úlomkovitý materiál, který se pohybuje činností ledovce nebo který byl ledovcem akumulován, se označuje jako moréna. Tento termín má význam jednak geomorfologický, zahrnující ledovcové akumulační tvary, jednak geologický, jehož obsahem jsou ledovcové sedimenty (till).
Podmínkou vzniku morén je pohyb ledovce, jeho postup, popř. ústup (oscilace čela). Podle polohy vzhledem k ledovci se rozlišuje několik typů morén. Suťový materiál kryjící povrch ledovce tvoří svrchní morénu. Po jeho proniknutí (trhlinami, ablací aj.) do nitra ledovce vzniká vnitřní moréna. Spodní moréna představuje sedimentační pokryv v podloží ledovce, tvořený materiálem různého zrnitostního složení i původu. Spodní morénu po ústupu ledovce označují někteří glaciologové jako základní morénu. Při okrajích ledovců vznikají boční morény – poměrně úzké valy ze suťového materiálu, pocházejícího ze skalních stěn. Jejich tvar zdůrazňuje ablace sousední ledovcové hmoty. Splynutím bočních morén dvou spojených údolních ledovců se vytváří střední moréna. Ta vzniká i ze sutí pocházejících z ostrůvkovité nezaledněné skalnaté vyvýšeniny (nunataku) uprostřed ledovce. Nejvýraznější tvary jsou vázány na čelo ledovce, kde se hromadí materiál spodní a boční morény, popř.z ledovcového podloží, v nápadných valech čelních morén. Nejtypičtější tvary vznikají při relativně stacionární poloze ledovce. Čelní morény v nejzazším místě postupu ledovce se nazývají koncové morény. Ustupující ledovec sledují pásy morén ústupových.
Morény se nacházejí v územích dřívějšího (staročtvrthorního) i současného zalednění, a to horského i pevninského. Tomu odpovídá od konce 19. století používané členění na dvě skupiny podle stáři – aktivní (pohyblivé) a uložené (stabilní, mrtvé) morény.
Zdroj: http://www.geoinformatics.upol.cz/dprace/bakalarske/husakova01/page8.html