mezoklima je klima oblastí o horizontálním rozměru obvykle jednotek až desítek km, v němž se kromě vlivů cirkulačních prvků s vertikální osou vírů výrazně uplatňují i vlivy cirkulačních prvků s horizontální osou vírů.
Je klimatem prostoru, ve kterém se projevují vlivy tření o zemský povrch a v němž se uplatňuje vertikální promíchávání vzduchu turbulencí ve větší míře než u makroklimatu. Vertikální rozsah mezoklimatu je dán polohou planetární mezní vrstvy atmosféry, která je horní hranicí mezoklimatu. Je to prostor, v němž mezoklimatické vlastnosti překrývají vlastnosti místně klimatické a mikroklimatické.
Termín poprvé použil francouzký meteorolog H. M. C. Scaëtta v r. 1935.