Když se řekne Zlín, většina lidí si okamžitě vybaví červené cihly, pravoúhlé tovární budovy a baťovský funkcionalismus. Uprostřed tohoto moderního a přísně racionálního města však stojí stavba, která pamatuje doby, kdy byl Zlín jen nevelkým tržním městečkem sevřeným v údolí Dřevnice. Farní kostel svatého Filipa a Jakuba sice neohromuje křiklavou zdobností, ale jeho zdi v sobě skrývají dramatický příběh plný zborcených kleneb, katastrofálních požárů a odhodlání místních obyvatel. Je to vůbec nejstarší kamenná paměť města, která přežila staletí a určila, kde přesně zlínské srdce vlastně bije. Pokračovat ve čtení „Kostel sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně: paměť města v kameni“
Zlín do poloviny 19. století: od středověkého panství k předbaťovské éře
Tento text nabízí podrobný pohled na historický vývoj města Zlína od jeho první písemné zmínky až do poloviny 19. století. Poznáte fascinující příběh města, jehož kořeny sahají do středověku a které si svou existenci muselo těžce vybojovat přes zničující požáry, drancování i valašská povstání. Objevování předbaťovské historie představuje klíč k pochopení toho, proč právě tento region Moravských Karpat dokázal vygenerovat tak obrovskou houževnatost a řemeslný um, na kterém později vyrostl globální obuvnický zázrak. Pokračovat ve čtení „Zlín do poloviny 19. století: od středověkého panství k předbaťovské éře“
František Bartoš: pedagog, jazykovědec a národopisec východní Moravy
František Bartoš (1837–1906) patří k těm osobnostem, které se na mapě Moravy nedají „připíchnout“ jen jedním špendlíkem. Rodák z Mladcové u Zlína spojil učitelské povolání s jazykovědou a národopisem a zanechal po sobě práce, bez nichž bychom dnes o nářečích a lidové kultuře Východní Moravy věděli podstatně méně. Jeho sběry písní, popisy zvyků i dialektologická práce vznikaly v době, kdy se rychle měnil venkovský svět – a Bartoš byl u toho s tužkou, notýskem a vytrvalostí člověka, který věděl, že „tohle“ je potřeba zachytit dřív, než to zmizí.
Pokračovat ve čtení „František Bartoš: pedagog, jazykovědec a národopisec východní Moravy“
Jan Antonín Baťa – budovatel impéria
Jan Antonín Baťa patří k nejpozoruhodnějším i nejrozporuplnějším osobnostem československých hospodářských dějin. Po smrti Tomáše Bati převzal už silnou a mezinárodně rozkročenou firmu, kterou v několika letech dále rozšířil, obohatil o nové obory, správní budovu č. 21, baťovská města i velké modernizační plány pro Československo. Jeho příběh však není jen příběhem úspěšného nástupce: patří do něj také válka, exil, Brazílie, poválečné obvinění, ztráta majetku a pozdní rehabilitace.
Tomáš Baťa – král obuvi a stavitel moderního Zlína
Když dnes projíždíte centrem Zlína, červené cihlové továrny, pravoúhlé bloky dělnických domků a správní budova u náměstí Práce nepůsobí jako nahodilá směs, ale jako promyšlená mapa jedné podnikatelské vize. Tomáš Baťa během několika desetiletí proměnil malé moravské město v laboratoř moderní výroby, řízení, urbanismu a sociální péče. Jeho příběh proto není jen životopisem „krále obuvi“: spojuje rodinné řemeslo, americkou inspiraci, cenovou revoluci roku 1922, tvrdý systém řízení, školství, sociální péči, reklamu, letectví, komunální politiku i architekturu. Pokračovat ve čtení „Tomáš Baťa – král obuvi a stavitel moderního Zlína“
Historie pivovarů ve Zlíně
Přestože většině současných zlínských obyvatel přítomnost pivovaru ve městě mnoho neříká, pivovarnictví má ve Zlíně staletou historii, která svou kapitolu (prozatím) uzavřela teprve začátkem minulého století. Podobně jako v mnoha jiných městech, také ve Zlíně po nějakou dobu souběžně existovaly pivovary dva, měšťanský a panský. Jen těžko lze dnes určit, který z nich byl starší. Pokračovat ve čtení „Historie pivovarů ve Zlíně“
Nedokončená silnice Zlín–Ludkovice
Historické pozadí
Ve dvacátých a třicátých letech minulého století procházelo město Zlín díky výrobní a obchodní činnosti firmy Baťa nebývalým dynamickým populačním a stavebním vývojem. Během 20 let se zdesetinásobil počet jeho obyvatel. Ti se stěhovali z chudých vesnic okolních vrchovin do nově budovaných rozsáhlých kolonií rodinných domů, čímž město Zlín získalo tvář průmyslového sídla, které je obklopeno koloniemi rodinných domů. Nově vznikající metropole potřebovala mít pochopitelně kvalitní dopravní spojení s okolním regionem. Pokračovat ve čtení „Nedokončená silnice Zlín–Ludkovice“
Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha (OZVD)
Trať Otrokovice – Vizovice je jednokolejná neelektrizovaná železniční trať o délce 25 km ve Zlínském kraji. V úseku Otrokovice – Zlín střed se jedná o dráhu celostátní a v úseku Zlín střed – Vizovice o dráhu regionální. Provoz na trati byl zahájen v roce 1899, na účet vlastníka jej zajišťovala společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB). V současné době nese označení jako trať 331 [1]. Pokračovat ve čtení „Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha (OZVD)“