Když v roce 1910 zakládal Tomáš Baťa první závodní kuchyni, málokdo tušil, že tím odstartoval sociální experiment, který nemá v dějinách českých měst obdoby. Zlín se během dvou desetiletí proměnil z ospalého městečka v průmyslové centrum, kde firma neřídila jen výrobu bot, ale také to, co její zaměstnanci jedli, jak se myli, kde sportovali, co četli a jak slavili svátky. Volný čas tu nebyl prázdným protipólem práce – byl jejím promyšleným prodloužením, pečlivě organizovaným prostorem, ve kterém se měl formovat nový typ člověka: baťovec. Tento článek mapuje, jak Zliňané v éře Baťů trávili chvíle mimo pracovní směnu a proč právě v tom spočíval jeden z nejodvážnějších rozměrů baťovského experimentu. Pokračovat ve čtení „Volný čas a rekreace v baťovském Zlíně“
Baťovy školy práce: jak Baťa vychovával mladé muže a mladé ženy
Baťovy školy práce patří k nejznámějším částem zlínského průmyslového experimentu. Firma T. & A. Baťa v nich nebudovala jen učňovskou školu pro budoucí obuvníky, ale celý výchovný systém, který měl spojit práci, vzdělání, internátní režim, sport, hospodaření s penězi a vědomí osobní odpovědnosti. Jejich příběh začíná v září 1925 v Baťově Zlíně a uzavírá se krátce po únoru 1948, kdy samostatný baťovský školský systém zanikl v prostředí už znárodněné firmy. Pokračovat ve čtení „Baťovy školy práce: jak Baťa vychovával mladé muže a mladé ženy“
Zlín: Baťův experiment
Když sourozenci Baťové roku 1894 otevřeli ve Zlíně malou ševcovskou dílnu, sotva mohli tušit, že za čtyřicet let z ní vyroste globální koncern s desítkami podniků, tisíci zaměstnanců a miliony prodaných bot. Nebyl to však jen příběh obuvi. Baťa vytvořil propojený systém továren, bydlení, škol, dopravy, obchodu i sociálních institucí, jehož srdcem byl Zlín a nejdůležitější odnoží Otrokovice. Pokračovat ve čtení „Zlín: Baťův experiment“
Baťovské satelity: jak se ze Zlína stal model pro tovární města světa
Jméno Baťa dnes zní jako značka obuvi, ale mezi světovými válkami to byl pojem urbanistický a sociální. Z malého moravského Zlína vznikla síť dceřiných továrních měst, kterým se říkalo malé Zlíny nebo Bata-villes. Tento článek vede čtenáře po jejich stopách v Československu i v zahraničí, vysvětluje, proč vůbec vznikaly, a ukazuje, čím se navzájem prolínaly. Pokračovat ve čtení „Baťovské satelity: jak se ze Zlína stal model pro tovární města světa“
Tomáš Baťa junior: pokračovatel zlínského impéria a obuvník světa
Když Tomáš Baťa zahynul v červenci 1932 při startu firemního letadla nad otrokovickým letištěm, zůstal po něm sedmnáctiletý syn a obuvnický podnik, který během tří desetiletí vyrostl z malé zlínské dílny v jednu z největších průmyslových značek Evropy. Tomáš Jan Baťa, kterému ve firmě i v rodině říkali jen Tomík, na sebe odpovědnost za otcovský odkaz vzal postupně, ne ze dne na den. Provedl jej dvěma totalitami, exilem, znárodněním v Československu i světovou expanzí značky, která se nakonec usadila v Torontu a Lausanne. Jeho příběh patří k jihovýchodní Moravě stejně jako k Ontariu – a teprve dohromady dává smysl tomu, čím Zlín dnes je. Pokračovat ve čtení „Tomáš Baťa junior: pokračovatel zlínského impéria a obuvník světa“
Hugo Vavrečka: novinář, diplomat a Baťův ředitel
Hugo Vavrečka patří k těm postavám českých dějin dvacátého století, jejichž životopis se nedá poctivě napsat na jednu stránku. Narodil se ještě v rakouské Slezské Ostravě, vystudoval elektrotechniku, psal humoresky pod pseudonymem, posílal reportáže z balkánských válek, vyjednával jako vyslanec v Budapešti a ve Vídni, pak vstoupil k Tomáši Baťovi do Zlína a stal se jedním z mužů, kteří firmu po havárii zakladatele převzali. Pro jihovýchodní Moravu je důležitý hned dvakrát: jako rodák z karpatského pomezí Ostravska a Slezska a jako klíčová postava zlínské éry, která dala kraji moderní průmyslovou tvář. Pokračovat ve čtení „Hugo Vavrečka: novinář, diplomat a Baťův ředitel“
Dominik Čipera: manažer Baťových závodů a starosta Zlína
Dominik Čipera patří k těm postavám československé hospodářské historie, které stály ve stínu vlastního jména firmy. Pražský bankovní úředník, který zakotvil ve Zlíně a vyrostl v druhého muže Baťových závodů, se zároveň stal nejdéle úřadujícím starostou města a jedním z mála ministrů, kteří dokázali úřední aparát donutit k práci podle taktovky výrobní haly. Jeho osud vede z pražské Kateřinské ulice přes krakovskou banku, zlínský zámek a Burešov až do kanadského Trentonu — a tahle linie přesně vykresluje, jak se z provinčního moravského městečka stalo průmyslové centrum jihovýchodní Moravy a jak hluboko do regionu sahá baťovská éra. Pokračovat ve čtení „Dominik Čipera: manažer Baťových závodů a starosta Zlína“
Tomáš Garrigue Masaryk: Od slováckých kořenů k srdci Valašska
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil na jižní Moravě a zemřel jako uznávaný zakladatel Československa – ale mezi těmito dvěma body leží životní příběh, který je pevně svázán i s východní Moravou. Valašsko a Slovácko mu nebyly cizí krajinou: zastupoval je v parlamentu, procházel jeho vesnicemi, přijímal od místních čestné občanství. Pro čtenáře Moravských Karpat je Masaryk nejen národním symbolem, ale i člověkem, jehož politická dráha vyrůstala z porozumění moravskému venkovu. Pokračovat ve čtení „Tomáš Garrigue Masaryk: Od slováckých kořenů k srdci Valašska“
Zlín 1850–1918: od trhového městečka k průmyslovému středisku Moravy
Když v roce 1849 zachvátil Zlín ničivý požár a lehl popelem téměř celý střed města – fara, škola a více než sto třicet domů –, nikdo z místních obyvatel asi netušil, že toto zdrcující neštěstí bude zároveň předehrou k největší proměně, jakou kraj za celá staletí zažil. Během následujících sedmi desetiletí se z malého valašského městečka, jehož počet obyvatel nepřesáhl tři tisíce, stalo živé průmyslové středisko, jehož jméno začínalo znít daleko za hranicemi východní Moravy. Příběh Zlína mezi lety 1850 a 1918 je příběhem obnovy, odhodlání a souběhu náhod a příležitostí, které změnily osud celého regionu. Pokračovat ve čtení „Zlín 1850–1918: od trhového městečka k průmyslovému středisku Moravy“
Historie a rozvoj řemesel ve Zlíně od středověku do poloviny 19. století
Dlouho předtím, než se Zlín stal globálním synonymem pro obuvnický průmysl, pulzoval v údolí řeky Dřevnice život drobných řemeslníků. Středověké a raně novověké město, ležící na pomezí Valašska, Slovácka a Hané, nevyrostlo na obchodu s cizokrajným zbožím, ale na poctivé ruční práci místních cechů. Od zpracování všudypřítomné hlíny až po tkalcovské stavy se zde formovaly základy průmyslové zručnosti, která později změnila tvář celého regionu. Pokračovat ve čtení „Historie a rozvoj řemesel ve Zlíně od středověku do poloviny 19. století“